Nový úřad pro úřad
Reakce na záměr Vlády ČR zřídit systém posouzení investic veřejných peněz, tzv. státní expertizu.
Aktuálně chystaný systém posuzování údajné smysluplnosti investic veřejných financí má z rozhodnutí současné koaliční vlády začít platit na úrovni jednotlivých ministerstev. Zatím není rozhodnuto, zda bude v budoucnu moci zasahovat též na úrovni obcí a měst. V každém případě se dle mého jedná o další z řady podivných opatření pro opatření (popř. vytvoření úřadu pro úřad). Neboť rozhodnutí politiků na všech vládních i správních úrovních budou nezbytně nutně vždycky v jistém smyslu veskrze politická.
Absolutně ctím princip svobody nakládat s demokraticky získaným mandátem v souladu se závazky danými voličům v průběhu předvolební kampaně (pochopitelně v rámci veškerých platných legálních i morálních mantinelů). Ukáže-li se, že jsou tyto v praxi (z jakéhokoliv důvodu) nesplnitelné, měl by lid svůj nesouhlas s postupem daného politika vyjádřit jeho eventuálním nezvolením v následujících řádných volbách. Pakliže se však většina občanů dobrovolně shodne na programu politické strany, jíž potom svobodně odevzdá svůj hlas, neměl by žádný státní úřad nařizovat, která část programových tezí se smí a která nesmí realizovat. Ostatně už ve starověkém Římě se právem ctilo hluboce demokratické pravidlo „Vox populi, vox Dei“ („hlas lidu, hlas boží“).
Jsem si samozřejmě plně vědom případného rizika tkvícího v manipulaci s veřejným míněním či dalšími sofistikovanými formami mystifikace veřejnosti za účelem prosazení takových projektů, jež nejsou ve skutečném veřejném zájmu, nýbrž v zájmu úzce soukromém. Ale svoboda, které se nám v demokratickém zřízení dostává, je v praxi neudržitelná, pokud nebudeme schopni nést také svůj díl odpovědnosti za námi učiněná rozhodnutí, a to se všemi důsledky.
Aktuálně chystaný systém posuzování údajné smysluplnosti investic veřejných financí má z rozhodnutí současné koaliční vlády začít platit na úrovni jednotlivých ministerstev. Zatím není rozhodnuto, zda bude v budoucnu moci zasahovat též na úrovni obcí a měst. V každém případě se dle mého jedná o další z řady podivných opatření pro opatření (popř. vytvoření úřadu pro úřad). Neboť rozhodnutí politiků na všech vládních i správních úrovních budou nezbytně nutně vždycky v jistém smyslu veskrze politická.
Absolutně ctím princip svobody nakládat s demokraticky získaným mandátem v souladu se závazky danými voličům v průběhu předvolební kampaně (pochopitelně v rámci veškerých platných legálních i morálních mantinelů). Ukáže-li se, že jsou tyto v praxi (z jakéhokoliv důvodu) nesplnitelné, měl by lid svůj nesouhlas s postupem daného politika vyjádřit jeho eventuálním nezvolením v následujících řádných volbách. Pakliže se však většina občanů dobrovolně shodne na programu politické strany, jíž potom svobodně odevzdá svůj hlas, neměl by žádný státní úřad nařizovat, která část programových tezí se smí a která nesmí realizovat. Ostatně už ve starověkém Římě se právem ctilo hluboce demokratické pravidlo „Vox populi, vox Dei“ („hlas lidu, hlas boží“).
Jsem si samozřejmě plně vědom případného rizika tkvícího v manipulaci s veřejným míněním či dalšími sofistikovanými formami mystifikace veřejnosti za účelem prosazení takových projektů, jež nejsou ve skutečném veřejném zájmu, nýbrž v zájmu úzce soukromém. Ale svoboda, které se nám v demokratickém zřízení dostává, je v praxi neudržitelná, pokud nebudeme schopni nést také svůj díl odpovědnosti za námi učiněná rozhodnutí, a to se všemi důsledky.