Diktatury obvykle ztotožňujeme s osobou diktátora. Turecko se k diktatuře jednoho muže blíží, podobně jako jinde však ho s diktátorem ztotožňovat nelze. Ani Rusko není jen Putin či Bělorusko pouze Lukašenko, i když v zemích, kde převládá či doutná pocit ublíženého nacionalismu, zneuznané velikosti, významu nebo dokonce ohrožení a obklíčení nepřátelským okolím se diktátor snadno prodere k moci právě zneužitím těchto emocí.
Neznamená to ovšem, že v té které diktatuře neexistují vedle poslušné zmanipulované masy opoziční síly, které mají větší či menší podporu, a samozřejmě i nezávislá kultura. V Turecku ukázalo referendum zosnované Erdoğanem, že proti diktatuře jednoho muže je bezmála polovina, ne-li slabá většina obyvatel. Kulturní fronta se zde i přes represe příliš zmanipulovat nedala.