Už to zaznělo. Babišův pětitisícový úplatek všem seniorům (tedy i Zemanovi, Klausovi, jemu samému i bývalým komunistickým papalášům a estébákům s vysokými důchody) je vlastně pohřebné. S rostoucím počtem nakažených a smrtnosti postihující především seniory to platí čím dál tím víc. Zároveň je to jen další projev naprosté bezkoncepčnosti Babišova vládnutí zaměřeného jen na udržení jeho moci za účelem rozšiřování vlastního majetku. Aby to byl on, před kým ostatní privatizační miliardoví zbohatlíci budou „žmúlať čapicu“, jak píše ve svém mrazivém dokumentu Boss Babiš Jaroslav Kmenta. Jen o to mu jde, aby svůj majetek rozšířil natolik, že mu nikdo v tomhle státě nebude moci konkurovat. Nejlépe si stát přivlastnit celý. V tom mu pomáhá kohorta jeho přisluhovačů ve vládě i v parlamentu, která to samozřejmě dělá jen z čirého oportunismu a pro materiální výhody (oportunistický příklon k rostoucí „státostraně“, podoba s komunismem a protektorátem čistě náhodná).
Plukovník Prymula promluvil k národu o covidu-19. Po zmatených blábolech premiéra to byla aspoň ucelená, strukturované řeč. Ale co ta omluva?
Na jižním Kavkaze se znovu rozhořela válka o enklávu Náhorní Karabach. Z hlediska Ázerbájdžánu se jedná o enklávu na vlastním území, která za sovětského režimu nesla název Náhorněkarabašská autonomní oblast. V terminologii stalinské ústavy ze třicátých let se jednalo o nižší stupeň národnostní autonomie, nad nímž stála autonomní sovětská socialistická republika, kteréžto územní označení nesla některá teritoria v rámci tzv. Ruské sovětské federativní socialistické republiky (nechť čtenářova pozornost neumdlévá, ještě není konec) jako např. dnešní Tatarstán, Baškortostán či Dagestán, vše enklávy s převahou sunnitského muslimského obyvatelstva, co do etrnicity v prvních dvou případech turkického ve třetím etnicky smíšeného složení.