V Turecku už se dlouho schází tzv. šestimístný kulatý stůl zahrnující šest stran turecké opozice tzv. Národní koalice (Millet İttifakı). Tvoří ji nejsilnější parlamentní strana Lidová republikánská (CHP)ö která se od nejstarší turecké původně autoritativní strany založené Atatürkem posunula až do sociálně demokratického středu. V parlamentu je dále zastoupena konzervativní sekulární Dobrá strana (İyi Parti), která se odštěpila od krajně nacionalistické Strany národní akce, která je v koalici s Erdoğanovou vládnoucí Stranou spravedlnosti a rozvoje (AKP). Zbylé čtyři strany jsou marginální, přičemž dvě z nich jsou představovány odštěpenci od AKP. Slabinou tohoto uskupení je, že nezahrnuje prokurdskou Demokratickou stranu lidu (HDP), která má rovněž zastoupení v parlamentu . Tam je však největší překážkou Dobrá strana se svými nacionalistickými kořeny. Nicméně strany Národní koalice sestavily svůj zahraničně politický program.