Babischjugend
Babiš zakládá mládežnickou organizaci svého hnutí. Potřebuje prý mladou krev. Mají-li své mládežnické líhně sociální demokraté, existují-li mladí konzervativci, pak Babiš musí také mít tento atribut politické strany.za kterými nestojí žádný politický program,
Jak už však bylo mnohokrát zdůrazněno, potíž je v tom, že u Babiše nejde o žádnou politickou stranu, ale o firemní strukturu. V jejím čele stojí šéf, vlastník firmy, který tam bude stát, dokud bude firmu jako majoritní akcionář ovládat. Do té doby budou probíhat formální sjezdy, formální volby aklamativně potvrzující věrnost šéfovi-vůdci. Jinak to ani být nemůže, protože hybnou silou hnutí ANO nejsou politické názory, jejich střety a tříbení, ale zisk, peníze, stejně jako u každé jiné firmy.
Všem, kdo se k ANO přidali, jde především o peníze. Mělké, negativistické volební fráze, jakoby vypůjčené z virtuálních internetových diskuzí, za kterými nestojí žádný politický program, zajistily ANO popularitu a volební zisk.
Zdá se, že budou zajišťovat i nadále, než lidé poznají, že jde o prázdnou skořápku. To je bohužel nedostatek demokracie, snadné ovlivnění lidí dobře zaplacenu kampaní. K tomu přistupuje všeobecná touha po penězích a rychlém zbohatnutí, která ovládá společnost a děti ji vstřebávají už o útlého věku. Babiš asi nebude mít nouzi o mladou oportunistickou krev. Nepůjde sice o nacistický nebo komunistický fanatismus, jak je známe z minulosti, ale poslušnost vůdci, od něhož se očekává firemní postup a finanční výhody, v sobě skrývá stejné nebezpečí.
Jak ale pozorujeme značnou ministerskou fluktuaci Babišova ANO, jeho nízkou efektivitu na komunální úrovni, můžeme se domnívat, že všude finanční a mocenská motivace fungovat nebude, že mezi mladými lidmi bude víc těch, kteří Babišovi nenaletí.
Douška: Lze namítnout, že Babiš je aspoň veřejný oligarcha, za politickými stranami také stojí skrytí, „cudně“ v pozadí za nitky tahající „mecenášové“. Tyto strany, se ale aspoň profilují svojí politickou orientací a tradiční členskou základnou, nezávislými na mecenáších, a své orgány skutečně volí, nejen potvrzují podle přání vůdce. Pokud by lidovci vytvořili středovou konzervativní politickou variantu i bez Sekyry a začali brát Babišovi vítr z plachet, mohli bychom se přiblížit politickému spektru evropských demokracií.
Jak už však bylo mnohokrát zdůrazněno, potíž je v tom, že u Babiše nejde o žádnou politickou stranu, ale o firemní strukturu. V jejím čele stojí šéf, vlastník firmy, který tam bude stát, dokud bude firmu jako majoritní akcionář ovládat. Do té doby budou probíhat formální sjezdy, formální volby aklamativně potvrzující věrnost šéfovi-vůdci. Jinak to ani být nemůže, protože hybnou silou hnutí ANO nejsou politické názory, jejich střety a tříbení, ale zisk, peníze, stejně jako u každé jiné firmy.
Všem, kdo se k ANO přidali, jde především o peníze. Mělké, negativistické volební fráze, jakoby vypůjčené z virtuálních internetových diskuzí, za kterými nestojí žádný politický program, zajistily ANO popularitu a volební zisk.
Zdá se, že budou zajišťovat i nadále, než lidé poznají, že jde o prázdnou skořápku. To je bohužel nedostatek demokracie, snadné ovlivnění lidí dobře zaplacenu kampaní. K tomu přistupuje všeobecná touha po penězích a rychlém zbohatnutí, která ovládá společnost a děti ji vstřebávají už o útlého věku. Babiš asi nebude mít nouzi o mladou oportunistickou krev. Nepůjde sice o nacistický nebo komunistický fanatismus, jak je známe z minulosti, ale poslušnost vůdci, od něhož se očekává firemní postup a finanční výhody, v sobě skrývá stejné nebezpečí.
Jak ale pozorujeme značnou ministerskou fluktuaci Babišova ANO, jeho nízkou efektivitu na komunální úrovni, můžeme se domnívat, že všude finanční a mocenská motivace fungovat nebude, že mezi mladými lidmi bude víc těch, kteří Babišovi nenaletí.
Douška: Lze namítnout, že Babiš je aspoň veřejný oligarcha, za politickými stranami také stojí skrytí, „cudně“ v pozadí za nitky tahající „mecenášové“. Tyto strany, se ale aspoň profilují svojí politickou orientací a tradiční členskou základnou, nezávislými na mecenáších, a své orgány skutečně volí, nejen potvrzují podle přání vůdce. Pokud by lidovci vytvořili středovou konzervativní politickou variantu i bez Sekyry a začali brát Babišovi vítr z plachet, mohli bychom se přiblížit politickému spektru evropských demokracií.