Záleží na úhlu pohledu. Pro někoho je atentátník terorista, pro jiného hrdina. Tahle otřepaná pravda platí už dávno, jen název terorista je relativně nový. V Evropě jsme v druhé polovině 20. století měli teror Rudých brigád v Itálii, skupiny Baader-Meinhof v Německu, vzájemný teror unionistů a katolíků v Sev. Irsku, teroristy baskické i korsické. Palestina zná teror židovský i arabský. Palestinské arabské organizace přenesly teror do Evropy.

Od konce století s rozpadem státu v Somálsku přibyl teror islamistický. Ten se stal pojmem po 11. září 2001 a do dnešní doby mu přídomek islamistický zůstal. Teď se do potírání geografické podoby terorismu zvané Islámský stát pustil Donald Trump (pro spravedlnost zde dlužno ovšem přiznat verbální prvenství Miloši Zemanovi). Začal v Saúdské Arábii. Jako správný obchodník spojil příjemné s užitečným, prodal Saúdům zbraně za miliardy dolarů a aby to nevypadalo, vyzval v Rijádu shromážděné potentáty muslimských zemí kromě Íránu k boji proti Islámskému státu a proti Íránu.

A hle, většinu zemí Arabského poloostrova, Egypt a tobrucký režim z Libye to povzbudilo k absolutní blokádě jedné z „bratrských“ zemí, maličkého, superbohatého Kataru. Dlužno podotknout, že Trump se v odvěkém vnitroislámském bratrovražedném boji mezi sunnity a ší´ity přidal na stranu sunnitské většiny. Ostatně Rusko podporuje Írán, Asadův režim v části Sýrie a tím de facto ší´ity. Že by repríza studené války v muslimských barvách?

Jenže módní boj proti islamistickému terorismu nám teď rozdělil samotné sunnity, z jejichž větve islámu ostatně téměř absolutní většina islamistických teroristů pochází. Metodou zloděj křičí chyťte zloděje se část arabských muslimských zemí v čele se Saudií, hlavním sponzorem radikálního islámu a nepřímo tedy islámistického terorismu spojila proti Kataru, že podporuje terorismus. Katar sice hraje na obě strany, je v něm velká americká letecká základna, odtud vysílá i relativně liberální televizní stanice Al-Džazíra, podporuje však palestinský Hamás a muslimské bratrstvo, které nedávno vypudil egyptský diktátor Sísí z Egypta a které přes Turecko přeneslo svůj hlavní stan do Kataru. Hamás, vládnoucí v palestinské Gazze, je zase největším satanem pro Izrael a také v USA a EU je na seznamu teroristických organizací. Muslimské bratrstvo, nejstarší organizaci politického islámu, také za svého největšího nepřítele považuje radikální wahhábistický režim Saúdské Arábie. Jen v prozápadním Jordánsku působí muslimské bratrstvo legálně ovšem pod absolutní kontrolou královské tajné policie.

Tady nám na scénu vstupuje turecký Erdoğan. Erdoğan se kamarádí s Katarem, Hamásem i muslimským bratrstvem. Zároveň se však pasuje do role nezvaného vůdce ,islámského světa. Vždyť jím byl i osmanský sultán, proč tedy ne Erdoğan! Jenže časy se mění a pro Erdoğana se ukazuje, že není muslim jako muslim (to ostatně věděl, když se pustil do Asadovy vládnoucí šíítské odnože zvané aláwité), ale ani sunnita jako sunnita.

Co má chudák dělat, když i Trump mu k podpoře jeho arcinepřátel a z jeho pohledu arciteoristů syrských Kurdů, kteří jediní nasazují krk v boji proti Islámskému státu, zaujal teď i prosaúdskou pozici a ve svém tvítovacím stylu se začal zmateně vyjadřovat o Kataru.

Erdoğan se tak se svojí sektářskou zahraniční politikou už podruhé ocitá na scestí. Jeho snahám o paktování se Saúdskou Arábii teď učinil přítrž Donald Trump. Ten se stal nejen sunnitou, ale arabským sunnitou. Už ani Erdoğanova služebná islamistická média, která měla vždy jasno, kdo je na světě hlavní šejtán a kdo kromě Erdoğana třímá prapor jediné pravé víry, teď nevědí kudy kam.

Dřív bylo všechno jasné: zlotřilý Západ hází Erdoğanovi klacky pod nohy, aby zamezil nezadržitelnému vzestupu Erdoğanova Turecka mezi světové velmoci. Ale teď, když i Trumpovými zbraněmi tlukoucí srdce islámu stojí na druhé straně barikády? Věru těžká volba, jestliže na druhé straně stojí ší´itský Írán s Putinem v zádech. Asi se ta světová islámská revoluce pod vedením Recepa Tayyipa Erdoğana odkládá. On totiž není terorista jako terorista.