Je velmi poučné probírat se mapou volebních výsledků v Německu. Strana AfD, v terminologii bývalého režimu bychom řekli „revanšistická“, která adoruje hrdinství německých vojáků za II. světové války, požaduje i zrušení Benešových dekretů, pobrala nejvíc hlasů na sasko-českém pomezí. Vůbec nejvíc v okrsku Saské Švýcarsko –Východní Krušnohoří, téměř třetinu všech odevzdaných! A tak to jde podél českých a také polských hranic dál.

Podstatný zlom nastává na pomezí Saska a Bavorska (tedy bývalé sovětské zóny Německa a SRN). V Sasku AfD leckde dominuje, v Bavorskou hraje třetí a ještě podřadnější housle. Hraje v tom jistě roli především faktor zaostalosti, „nostalgie“, zastydlého komunismu alias nacismu v 45 let Sověty okupované zóně, která se si cynicky říkala demokratická a i s využitím zkušeností bývalých nacistů uplatňovala tuhý policejní režim na jedné a bohatství a demokratického vývoje v Bavorsku na druhé straně. Uprchlíků pobralo bývalé východní Německo nejméně, zato se tam proti nim ozývalo nejvíc křiklounů, docházelo tam k zapalování ubytoven pro uprchlíky, pomocí falešných zpráv nejspíš ruské produkce se tam AfD, jež má k putinskému Rusku mírně řečeno kladný vztah, dařilo rozsévat strach z imaginárního uprchlického nebezpečí.

Jistě, vliv ruské tajné služby zejména v okolí bývalé Putinovy rezidentury, Drážďan může být nezanedbatelný. Ale co když tam mohou být ještě jiné důvody. Chtělo by se věřit, že geografické sousedství s Českem a s Polskem nesvědčí ještě o něčem jiném. Třeba o tom, proč obyčejný Brit na venkově hlasoval pro brexit, tedy proti přítomnosti pracovníků z východoevropských zemí EU, v německém případě možná ještě i proti nákupním nájezdům Čechů a hlavně Poláků.

Našinec možná slyší trávu růst, ale má v hlavě stále moudrost předků: Bavoráci, to byli v jádru bodří chlapíci, ale Prušáci, Sasíci, ti byli za války nejfanatičtější a nejukrutnější. Chce se říct: i Reinhard Heydrich byl „východní“ Němec.

Je to snad jen malování čerta na zeď, Německo je dnes v podstatě světovou baštou demokracie a najde samo očistné mechanismy proti přízrakům minulosti, nebezpečnými i pro nás. Pro nás je však zarážející, že AfD si oblíbil náš bývalý prezident Václav Klaus. Jeho rétorika je u nás naštěstí už dávno okrajová (pokud ovšem neobživne v jeho potomkovi).

Podporuje-li však partaj, která oslavuje wehrmacht, nebo je pro zrušení Benešových dekretů a má úzké vztahy s putinským Ruskem, zatímco donkichotská obava z oživení nároků sudetských Němců byla naopak Klausovi záminkou pro sabotování Lisabonské smlouvy, pak tento zřejmý rozpor překlenuje pouze jediné: snaha podkopat EU a ve prospěch Putinova Ruska. Však si Klaus podobně jako jeho kumpán Zeman padají s Putinem do náruče.

Bez EU zato s Klausem a AfD bychom se opět mohli ocitnout mezi dvěma mlýnskými kameny, dvěma imperialistickými velmocemi Ruskem a Německem. Tam by nás mohlo dovést ono falešné a plané vzývání suverenity bez „Bruselu“. Co by to znamenalo pro nás, ale i pro Polsko, které také trpí krátkozrakým, leč ostře protiněmeckým nacionalismem a historicky zcela pochopitelným strachem z Ruska, kdyby v Evropě zavládla ta populisty vzývaná „spolupráce suverénních států“ ovládaných protichůdnými nacionalismy, partajemi jako AfD, rakouskými Svobodnými, Národní frontou Marie Le Pen či partají Geerda Wilderse Až by se třeba Kaczyňského polské Právo a spravedlnost začalo přebíjet s AfD, kdo komu co dluží. Kdopak by to asi vyhrál? Co naše „suverenita“ bez EU zato vydaná napospas AfD a Putinovi? Směšná, ale zároveň děsivá představa. Jediným garantem naší demokracie a ekonomické prosperity je EU. Demokracie, nikoliv nacionálfašismus, kam by nás táhl Klaus a po něm i Zeman. To už si bohužel Evropa vyzkoušela. Členství v EU je naším prvořadým národním zájmem. Gottseidank für Mutti Merkel!