Uprchlíci a Turecko.
Německá kancléřka Angela Merkel je terčem českých populistů rozdmychávajících strach z virtuální uprchlické hrozby mimo jiné proto, že uzavřela dohodu s Tureckem o zastavení proudu uprchlíků z Turecka. Každá výhrůžka tureckého prezidenta, že by mohl opět „vypustit uprchlíky“, je vydatný soustem pro sensace chtivá média, vděčným tématem ke komentářům, které přitom neopomíjejí poštvat českou populaci proti německé kancléřce a samozřejmě EU.
Tureckému vládci Erdoğanovi se syrští uprchlíci, kterým v prvních letech občanské války v Sýrii otevřel hranice, hodili jako munice proti syrskému alawitskému režimu Bašára Asada, s nímž se zpočátku kamarádil. Dnes je sunnitských uprchlíků v Turecku více než tři milióny. Jen malá část jich žije v uprchlických táborech, většina se potlouká po celém Turecku. Mnozí z nich také doufají v návrat do vlasti, nechtějí se od ní příliš vzdalovat. Jejich životní podmínky se mj. díky finančním prostředkům z EU poskytnutým v rámci dohody s Tureckem zlepšují. Mají přístup k zdravotní péči, jejich děti začínají chodit do školy, Erdoğanův režim jim dokonce nabízí občanství. Místy sice vznikají konflikty s tureckou populací, Erdoğan však přítomnost několika miliónů sunnitských muslimů zúročuje pro svoji islamizační politiku. Výhrůžky o „vypouštění uprchlíků“ do Evropy používá především pro domácí politické účely, aby svému elektorátu ukázal, jaký trumf drží proti EU v ruce, zvláště když mu v Evropě nahrává rostoucí strach z muslimské migrace. Pobyt uprchlíků v Turecku se mu také hodí k okázalému zdůrazňování morální převahy nad Západem, který uprchlíky odmítá. Tohle neopomíná zdůrazňovat ve svých projevech na adresu EU.
Erdoğan je ovšem dostatečný pragmatik na to, aby nenapínal vztahy s Evropskou unii k prasknutí. EU je stále největším obchodním partnerem Turecka, většina velkých investic v Turecku pochází z EU a sekulární polovina turecké populace je prozápadně orientovaná. Bez ekonomických vztahů s EU a s USA se Turecko neobejde. Petrodolarový Katar, ani ekonomicky zaostalé Rusko mu je nemohou nahradit.
Erdoğan si tedy nezadá s Milošem Zemanem rozsévajícím strach z migrantů pro vlastní mocenskopolitické cíle.
Populisté všech zemí spojte se, nebo spíš populisté všech zemí vjeďte si od vlasů!
Tureckému vládci Erdoğanovi se syrští uprchlíci, kterým v prvních letech občanské války v Sýrii otevřel hranice, hodili jako munice proti syrskému alawitskému režimu Bašára Asada, s nímž se zpočátku kamarádil. Dnes je sunnitských uprchlíků v Turecku více než tři milióny. Jen malá část jich žije v uprchlických táborech, většina se potlouká po celém Turecku. Mnozí z nich také doufají v návrat do vlasti, nechtějí se od ní příliš vzdalovat. Jejich životní podmínky se mj. díky finančním prostředkům z EU poskytnutým v rámci dohody s Tureckem zlepšují. Mají přístup k zdravotní péči, jejich děti začínají chodit do školy, Erdoğanův režim jim dokonce nabízí občanství. Místy sice vznikají konflikty s tureckou populací, Erdoğan však přítomnost několika miliónů sunnitských muslimů zúročuje pro svoji islamizační politiku. Výhrůžky o „vypouštění uprchlíků“ do Evropy používá především pro domácí politické účely, aby svému elektorátu ukázal, jaký trumf drží proti EU v ruce, zvláště když mu v Evropě nahrává rostoucí strach z muslimské migrace. Pobyt uprchlíků v Turecku se mu také hodí k okázalému zdůrazňování morální převahy nad Západem, který uprchlíky odmítá. Tohle neopomíná zdůrazňovat ve svých projevech na adresu EU.
Erdoğan je ovšem dostatečný pragmatik na to, aby nenapínal vztahy s Evropskou unii k prasknutí. EU je stále největším obchodním partnerem Turecka, většina velkých investic v Turecku pochází z EU a sekulární polovina turecké populace je prozápadně orientovaná. Bez ekonomických vztahů s EU a s USA se Turecko neobejde. Petrodolarový Katar, ani ekonomicky zaostalé Rusko mu je nemohou nahradit.
Erdoğan si tedy nezadá s Milošem Zemanem rozsévajícím strach z migrantů pro vlastní mocenskopolitické cíle.
Populisté všech zemí spojte se, nebo spíš populisté všech zemí vjeďte si od vlasů!