Dva milióny sedm set tisíc
voličů nesnáší Zemana. Prezidentské volby poprvé jasně, statisticky v číslech ukázaly jak široký odpor k hradnímu pánovi v Česku panuje. Ovčáčkova pražská kavárna se rozšířila do dalších měst a oblastí. Máme už kavárnu středočeskou, brněnskou, plzeňskou, libereckou, hradeckou, olomouckou, budějovickou, pardubickou a zlínskou. A to by možná ještě podrobné výsledky voleb ukázaly i kavárny v menších než krajských městech.
Tohle zřejmě Zeman nečekal. Však své Pyrrhovo vítězství kysele okomentoval slovy, že těsné vítězství (o pouhých sto padesát tisíc hlasů) těší dvojnásob. Tahle energie se neztratí, jak řekl profesor Drahoš. Za ním stojí vyřazení prezidentští kandidáti Horáček, Fischer a Hilšer s nezanedbatelnou masou voličů. Tito lidé by mohli vytvořit jádro nového liberálního, prounijního, atlantického hnutí. Hnutí, které by mělo velkou šanci rozleptat oportunistický slepenec kolem Babiše. Česku chybí moderní, liberální, jednoznačně evropsky orientovaná strana, která by se zbaví protimigrační mytologie, populisticky nebude bojovat s větrnými mlýny kvót, ale zaměří se na skutečné problémy této země, vzdělanostní zaostávání, akutní řešení demografického problému, rychlé stárnutí populace, s tím související sociální a zdravotní péči, zdravotnictví a konečně posilování obranyschopnosti na spojenecké standarty. Dvě procenta národního důchodu na obranu jsou požadována už od našeho vstupu do NATO.
Pokud jde o migraci, její řešení je možné jen na společné unijní úrovni, to znamená posilovat evropskou integraci především v bezpečnostní, obranné a zahraniční politice. Česko je proti živelné migraci chráněno svoji vnitrounijní polohou, teď se naplno ukázala její výhoda. O to víc by mělo prokazovat solidaritu. Nejde jen o nové migrační vlny, ale především o ty migranty, kteří už v unii jsou.
Babiš vyšachoval ministra zahraničí a vede jakousi solitérní diplomacii beze svědků. Co dojednal s předsedou evropské komise, je ve hvězdách. Zřejmě nic, protože začal prohlašovat, že se jedná o dlouhodobý problém. Ale má to jednu výhodu: jeho poslušná europoslankyně Charanzová, aby nemusela vyjádřit svoji představu protiimigračních opatření, za což by ji Babiš mohl vytahat za uši, raději odmítla spekulace o nových migračních vlnách. Ty jsou přece základem strašení okamurovců a jejich volebního zisku. I to je zajímavý paradox. To by mohlo otupit Okamurovu komerční propagandu, ubrat mu uměle vyděšené voliče.
Při posledním prezidentském duelu v Rudolfinu se Miloš Zeman pokusil vlísat prozápadním voličům tvrzením, že je eurofederalista (to musela Klausovi naskakovat kopřivka), že by byl pro přijetí eura, ale za předpokladu vyloučení Řecka z eurozóny. Přitom dobře ví, že něco takového je pouhá fantazie, něco jako přijměme euro, až naprší a uschne. Demagogie par excellence. Proti hypotetickému vyloučení Řecka z eurozóny by se postavili sami Řekové. Takové snahy by nejspíš v zemi vyvolaly mnohem mohutnější demonstrace než úsporná opatření.
Česko je stále ještě demokratickou západní zemí, potenciál více než čtvrtiny celkové populace země by měl pomoci jeho charakter udržet, Zeman nezeman. I mnoho dalších by se přidalo, pokud by jim nebyl neustále očkován falešný strach z neexistující migrace.
Tohle zřejmě Zeman nečekal. Však své Pyrrhovo vítězství kysele okomentoval slovy, že těsné vítězství (o pouhých sto padesát tisíc hlasů) těší dvojnásob. Tahle energie se neztratí, jak řekl profesor Drahoš. Za ním stojí vyřazení prezidentští kandidáti Horáček, Fischer a Hilšer s nezanedbatelnou masou voličů. Tito lidé by mohli vytvořit jádro nového liberálního, prounijního, atlantického hnutí. Hnutí, které by mělo velkou šanci rozleptat oportunistický slepenec kolem Babiše. Česku chybí moderní, liberální, jednoznačně evropsky orientovaná strana, která by se zbaví protimigrační mytologie, populisticky nebude bojovat s větrnými mlýny kvót, ale zaměří se na skutečné problémy této země, vzdělanostní zaostávání, akutní řešení demografického problému, rychlé stárnutí populace, s tím související sociální a zdravotní péči, zdravotnictví a konečně posilování obranyschopnosti na spojenecké standarty. Dvě procenta národního důchodu na obranu jsou požadována už od našeho vstupu do NATO.
Pokud jde o migraci, její řešení je možné jen na společné unijní úrovni, to znamená posilovat evropskou integraci především v bezpečnostní, obranné a zahraniční politice. Česko je proti živelné migraci chráněno svoji vnitrounijní polohou, teď se naplno ukázala její výhoda. O to víc by mělo prokazovat solidaritu. Nejde jen o nové migrační vlny, ale především o ty migranty, kteří už v unii jsou.
Babiš vyšachoval ministra zahraničí a vede jakousi solitérní diplomacii beze svědků. Co dojednal s předsedou evropské komise, je ve hvězdách. Zřejmě nic, protože začal prohlašovat, že se jedná o dlouhodobý problém. Ale má to jednu výhodu: jeho poslušná europoslankyně Charanzová, aby nemusela vyjádřit svoji představu protiimigračních opatření, za což by ji Babiš mohl vytahat za uši, raději odmítla spekulace o nových migračních vlnách. Ty jsou přece základem strašení okamurovců a jejich volebního zisku. I to je zajímavý paradox. To by mohlo otupit Okamurovu komerční propagandu, ubrat mu uměle vyděšené voliče.
Při posledním prezidentském duelu v Rudolfinu se Miloš Zeman pokusil vlísat prozápadním voličům tvrzením, že je eurofederalista (to musela Klausovi naskakovat kopřivka), že by byl pro přijetí eura, ale za předpokladu vyloučení Řecka z eurozóny. Přitom dobře ví, že něco takového je pouhá fantazie, něco jako přijměme euro, až naprší a uschne. Demagogie par excellence. Proti hypotetickému vyloučení Řecka z eurozóny by se postavili sami Řekové. Takové snahy by nejspíš v zemi vyvolaly mnohem mohutnější demonstrace než úsporná opatření.
Česko je stále ještě demokratickou západní zemí, potenciál více než čtvrtiny celkové populace země by měl pomoci jeho charakter udržet, Zeman nezeman. I mnoho dalších by se přidalo, pokud by jim nebyl neustále očkován falešný strach z neexistující migrace.