Rozděl a panuj! Klasická politika Velké Británie v době její koloniální expanze. Stalinský Sovětský Svaz postupoval přesně ve stejném duchu. Administrativní rozdělení země po tzv. stalinské ústavě z roku 1937 tomu odpovídalo. Systém rozeznával čtyři stupně autonomie – tzv. sovětskou socialistickou republiku (SSR), autonomní sovětskou socialistickou republiku (ASSR), autonomní oblast (AO) a národnostní okruh (NO). Všechny byly samozřejmě podřízeny centrální moci Komunistické strany Sovětského Svazu, ačkoliv ve všech byla příslušná regionální partajní uskupení. KSSS měla „vedoucí“ úlohu ve státě, byť formálními exekutivními orgány byly centrální a regionální vlády a nejvyšší resp.regionální sověty.



Příkladem stalinské varianty principu rozděl a panuj bylo správní rozdělení Kavkazu, který se vyznačoval zvlášť komplikovanou etnickou a náboženskou skladbou. Středem Kavkazu byla vedena hranice mezi tzv. Ruskou federativní socialistickou republikou (RSFSR) a tzv. zakavkazskými SSR, Gruzínskou, Arménskou a Ázerbájdžánskou. Uvnitř těchto útvarů byly administrativně vyděleny nebo hranicemi rozděleny etnicky nebo nábožensky odlišné entity. Osetinské etnikum bylo rozděleno mezi RSFSR a Gruzínskou SSR do Severoosetinské v rámci RSFSR resp. Jihoosetinské AO přičleněné ke Gruzii. Do Gruzínské SSR byla včleněna i Abcházská ASSR. V hranicích Ázerbájdžánu pak existovala Nahorně karabašská AO, obývaná převážně arménskými křesťany, ale bezprostředně řízená vládou muslimské Ázerbájdžánské SSR (AzSSR). Územně oddělená od AzSSR byla tzv. Nachičevanská ASSR. V rámci RSFSR existovaly další podřízené autonomní entity jako Tatarská, Baškirská a Čuvašská ASSR v Povolží nebo Dagestánská, Čečeno-ingušská, Kalmycká nebo Kabardino-balkarská ASSR na severním Kavkaze či Jakutská ASSR ve východní Sibiři.

I ve Střední Asii existovala v rámci Uzbecké SSR tzv. Karakalpacká ASSR. Dalším momentem, jak ovládat tzv. SSR či níže postavené útvary, byla i přes formální hlásání národní svébytnosti jejich masivní rusifikace a přesuny obyvatelstva. Malé národy byly trestány přesuny do cizího prostředí, kde jim nezbývalo nic jiného než se poruštit, např. muslimští krymští Tataři či meschetští Turci z Gruzie do Střední Asie. Totéž postihlo v masovém měřítku Litevce, Lotyše a Estonce. Lotyšsko bylo navíc podrobeno silné rusifikaci už za carského Ruska.

Etnika, která do bolševického převratu ještě nestačila dostatečně rozvinout své národní uvědomění, svoji národní kulturu, jsou dnes buď zcela nebo do značné míry rusifikovaná.
Jinou kapitolou byli Ukrajinci a už zmíněné kavkazské národy, jež se po rozpadu SSSR daří na základě výše uvedeného administrativního rozdělení a rusifikace putinskému Rusku úspěšně rozeštvávat (Náhorní Karabach), tzv. osvobozovat (Abcházie), či sjednocovat (Osetie), anektovat (Krym) nebo vyvolávat a vojensky podporovat separatistické hnutí (východní Ukrajina).

Zvláštním případem stalinského správního uspořádání byla tzv. Moldavská SSR, vytvořená z rumunské Besarábie, anektované Ruskem na základě paktu SSSR a Velkoněmecké říše. Tam je rumunsky hovořící obyvatelstvo historického Moldavska spojeno s rusifikovaným regionem na východním břehu řeky Dněstr. V něm existuje postsovětská enkláva územně zcela oddělená od současného Ruska.

Vznik tzv. samostatných republik po rozpadu SSSR na imperialistickém půdorysu stalinského správního uspořádání s jejich naprostou politickou závislostí na Moskvě a svazovou ekonomickou provázaností, aby žádná z nich nemohla samostatně existovat, tak vytvořil skvělé předpoklady pro novou expanzi Putinova Ruska. Jisté výjimky tvoří republiky ekonomicky soběstačné republiky s vlastním nerostným bohatstvím (Kazachstán, Ázerbájdžán) nebo historicky na Rusko alergické (Gruzie)*, jež však ne vždy byly schopné zcela překonat zděděný totalitní model vlády, jen ho nahradily okázalými nacionalistickými symboly.
Není divu, že Stalin je i přes své hrůzné zločiny dnes v Rusku uctíván jako nejvýznamnější historická osobnost.

Podle stejného principu postupuje dnes Rusko ve svém imperiálním tažení v Sýrii. Turecko a Írán, dvě odvěké nepřátelské mocnosti ovládané dvěma nesmiřitelnými větvemi islámu se tam snaží manipulovat k dosažení svého cíle podřízení celé země režimu vlastní loutky Bašára Asada, jenž byl prapůvodní příčinou syrské občanské války. Asadův režim je alawitský podporovaný ší´itským Íránem, proti Asadovi stojí sunnitské Turecko podporující islamistické povstalce. To naopak masakruje Kurdy, kteří mají lví podíl na likvidaci tzv. Islámského státu. Ale to už je zvláštní kapitola.
_______

• O alergii Gruzínců na Rusy se za své návštěvy této republiky za „hluboké“ sovětské totality přesvědčil i autor tohoto blogu.