Válka v Sýrii trvá. Ani této rozvrácené zemi se však nevyhnul koronavirus. Asadův režim zastavil kvůli koronaviru odvody do armády, kurdská samospráva ovládající východní polovinu země přerušila činnost a zastavila zbytnou dopravu po regionu. .I Turecko, jehož vládce se snaží lavírovat mezi oběma rozhodujícími velmocemi USA a Ruskem k prosazování své mocenské politiky, má teď problémy s koronavirem.

V provincii Idlíb, v níž se koncem února málem střetlo Turecko s Ruskem, panuje po Putinově jednání s Erdoganem napjaté příměří. Turecká armáda přišla při útocích Asadovy armády a ruských náletech o 53 vojáků, což byly její dosud největší ztráty v mírovém období. Erdogan prohlašoval, že v odvetu požene Asadovo vojsko, které mezitím s pomocí ruských náletů postoupilo hluboko do povstalecké provincie Idlíb, na linii příměří dohodnutou v roce 2018 v Soči. Pak mu ale Putin přistřihl hřebínek a turecká armáda, jež původně měla dohlížet na stahování syrských islamistických povstalců, zůstala na stávajících liniích. Na některých místech se dokonce její kontrolní stanoviště ocitla v obklíčení Asadovou armádou.
Putin při jednání s Erdoganem dosáhl vytvoření několikakilometrového koridoru kolem páteřních silnic spojující jih země a pobřežní Latákii s Halabem na severu. Rusko s Tureckem tam zahájili společné patroly.
Na ty už začali útočit syrští islamisté. O život přišli další dva turečtí vojáci. Erdoganova propaganda už neobviňuje armádu „režimu“, rozuměj Asadovou, ale „radikální“ skupiny. Potíž je v tom, že tyto „radikální“ tedy džihádistické skupiny Erdogan ještě v roce 2015 podporoval. Pak je měl podle dohod s Ruskem a Íránem přimět ke stahování. Měl oddělit „zlé“ a hodné“, tedy s ním více méně spolupracující islamisty. Měly mu k tomu sloužit i jeho vlastní syrští islamističtí žoldáci, které používal k brutálnímu zásahu proti příhraničním kurdským oblastem, do nichž v padl v předchozích letech.
Ve zbylé části provincie Idlíb přiléhající k turecké hranici převládá teroristická džihádistická skupina Hajat Tahrír aš-Šam. Dochází však k nejrůznějšímu štěpení a menší skupiny operují na vlastní pěst. Ty se rekrutují i z turkických středoasijských džihádistů.
Erdogana opět jeho imperiální nenasytnost přivedla do prekérní situace. Ideologicky lne k islamistům, teď ale musel poslechnout Putina a náhle se ocitl pod jejich palbou. Výhrůžky džihádistů na něj směřovaly už dříve, masakr na ankarském nádraží v roce 2015 proti mírové, především prokurdské demonstraci spáchali turečtí džihádisté z Islámského státu. Ten byl v té době de facto s Tureckem logisticky propojen. Turecká policie nechala tehdy teroristy bez problémů vmísit se do davu a odpálit sebevražedné nálože.
Pravda, Erdoganovi jde především o vlastní neomezenou moc, islamistickou indoktrinaci obyvatelstva však k tomu potřebuje. Teď musí v Sýrii poslouchat Putina a džihádisté půjdou proti němu.Rusko
Do Sýrie tak Putin s Erdoganem se svými protichůdnými zájmy mír nepřinesou. Pokud by k němu mělo někdy dojít, tak jedině v režii Ruska a USA, jež stále kontrolují ropná naleziště ve východní části země. Erdogan je malý pán s přebujelými ambicemi. Svoji agresivní politiku používá k upevnění svého slábnoucího vnitropolitického postavení, opozice už však poukazuje na to, že turečtí vojáci umírají v boji za islamistické zájmy.
Pat v Sýrii tak nejspíš bude pokračovat dlouho. Jak Rusku, tak USA však především půjde o vliv na strategické Turecko, čehož se Erdogan bude stále snažit využívat, vysněnou imperiální silou se však nestane. Svojí agresivitou a nevypočitatelností ovšem bude nadále nebezpečím pro Blízký Východ, který už se proti němu sjednocuje, ale i bohužel i pro Evropu.