Už dlouho je jasné, že nejbližší partají Zemanově letoře jsou okamurovci. Okamura byl jedním z vyvolenců při oslavě Zemanova volebního vítězství, Okamura se chodí na Hrad se Zemanem radit. Z tzv. opozice k němu má přístup ještě Vojtěch Filip, šéf komunistů.

Nesvědčí to ani tak o těchto dvou Zemanových kumpánech (na rozdíl od Babiše, tam je vztah jednostranný) jako o Zemanovi samotném. Řeknete si, že tohle je nošení dříví do lesa. Vždyť už to všichni dávno vědí. Jenže teď se Zeman odkopal. V rozhovoru pro Parlamentní listy již otevřeně zcela souzněl s oběma více zmíněnými ve vztahu k NATO. Ti dva ho z průhledných důvodů odmítají s tím, že NATO je zbytečné a naše armáda se má soustředit na obranu Česka. Zeman jim v souvislosti se situací v Afghánistánu přizvukuje. Jak to dopadlo, když naše země zůstala osamocena tváří v tvář agresorovi a naše armáda ji měla na jejím území bránit, si právě v těchto dnech připomínáme. Bylo to tehdy již podruhé, kdy jsme zůstali sami.
Dnes máme v zádech právě NATO odstrašující vojenskou sílu, jejímž cílem je bránit své členské země. Vypadá to, jako by to bylo zbytečné, vždyť v našem prostoru se nebojuje. Jenže to je právě díky severoatlantické alianci. Nejvíc si to uvědomují ti její členové, na které si jejich bývalý kolonizátor stále brousí zuby. Nesmíme usínat na vavřínech, že jsme dál a v jiném tehdejším formálním vztahu ke kolonizátorovi než pobaltské republiky. Rusko nás ohrožuje hybridní válkou, terorismem a la Vrbětice, ale těžko si může dovolit otevřenou agresi jako proti Ukrajině.
Zeman tohle přehlíží a vrká si s okamurovci a komunisty. Opět dokazuje, na jaké straně stojí, opět dokazuje, že není hoden úřadu prezidenta demokratického státu, členské země Evropské Unie a NATO. Bohužel na sklonku svého mandátu, kdy se chová čím dál tím bezuzdněji, může napáchat ještě mnoho škod.