Ukázalo se, že se nezměnil. Jenže změnila se realita. Už tady není loutka na hraní, oligarcha se svojí hnědorudou stafáží, ale většinová koalice, které nelze diktovat, dokonce přes média. Těžce nemocná hlava státu hodlá házet klacky pod nohy vládě vzešlé ze svobodných voleb. Hrát si se státem podle vlastní libosti, mstít se všem, kteří se nepodřídili, a provokovat byl cíl zatrpklého penzisty z Vysočiny. Jsou tací, kteří se domnívají, že je residuem starých předlistopadových pořádků, kdy tady vládl velký bratr, jeho nadějí na návrat těchto pořádků. Už nikoliv v rudé podobě, ale té, která se „nosí“ na počátku třetího tisíciletí, nacionálfašistické.

Ať už je to jakkoliv, doba se změnila. V USA nepomohl útok na Kapitol, u nás nepomůže útok na zvolenou vládu. Trump a jeho fanatičtí stoupenci si dodnes myslí, že vyhrál volby, nemocný stařec to sice takto nevyslovil, ale de facto se znovu snaží jednat, jako by stále držel v rukou otěže.
Jako podmínku pro svůj návrat do vysoké politiky si přece kladl zavedení přímé volba prezidenta. Aby si pak mohl dělat, co chce. Ukázal to, hned jak byl zvolen. Jak tehdy ta volba probíhala, kolik lží a špíny nakydal na svého protikandidáta, a jak to vůbec bylo s financováním jeho kampaně a hlasy pro něj, si pamatujeme a máme zdokumentováno. I teď po prohraných volbách jeho chráněnce se šermuje jeho smyšleným silným mandátem vzešlým z přímé volby.Vítězstvím ve volbách se oháněli předchozí vládci státu. Teď mohou totéž a s mnohem silnějším důrazem jasné většiny v parlamentu (v obou komorách) tvrdit vítězové voleb posledních. Karta se obrátila.
Možná si to nemocná hlava státu plně neuvědomila. Neuvědomila si možná ani to, že za současné situace populismem oligarchovy vlády způsobeného rozvratu státních financí, nebývalou inflací a zejména uprostřed nové ničivé vlny pandemie prodlužováním vládní nejistoty krizi jen prohlubuje a rozhodně nenahrává svému chráněnci. Čím déle ten bude mít odpovědnost za stát, tím hůře pro něj. Že by to byla i pomsta pána svému sluhovi, než on sám odejde do politického zapomnění? Svoji pomstu už vykonal na naši nejstarší demokratické straně. Jemu přece nejde o tuto zemi, jedná jen podle svých zlých pomstychtivých choutek. Anebo je veden čísi politikou podle hesla čím hůř tím líp? Hybridní válka přece nemusí být vedena jen mediální formou či útokem po zuby vyzbrojených „migrantů“ na členskou zemi Unie.