Z funkce náměstka ministra financí se přes státního tajemníka pro evropské záležitosti dostal až do čela digitální agendy ČR. Kromě toho nějaký čas působil například ve Světové bance. Tomáš Prouza toho během své kariéry okusil opravdu hodně. Co je digitalizace ekonomiky? Jak stát reaguje na současné (nejen) ekonomické výzvy? Je politika pro každého? O své zkušenosti a názory se s námi podělí v následujícím rozhovoru.
Poprvé v porevoluční historii se český kabinet opírá o komunisty. Zatímco tím česká sametová tradice dostává silnou ránu pod pás, v Evropě s obavami sledují, jaký bude vývoj naší země na domácí i zahraniční scéně. Britský The Economist píše o „neslavném vítězství Andreje Babiše“ a v New York Times se zase dočtete, že „nový kabinet je pod silným vlivem proruského prezidenta Zemana a bez řádného ministra zahraničí“. Zažil jsem optimističtější rozjezdy nových vlád.
V pátek nad ránem jsme prý dosáhli na Evropské radě v Bruselu velkého úspěchu v debatě o migraci. Ve skutečnosti se odehrálo něco úplně jiného. Západoevropské země se rozhodly, že je pro ně společně fungující Evropská unie a zachování Schengenu důležitější než snaha vysvětlit zemím střední Evropy, že ve společném klubu se občas i dává, nejen bere. Nemusí to tak ale platit navždy.
V neděli 24. června se sešli zástupci evropských zemí, kteří opravdu chtějí vyřešit migrační krizi. Tedy kromě českého premiéra. Ten se schoval v koutě a na jednání nejel. Sliboval sice, že bude aktivně hájit české zájmy, ale svou absencí jen posloužil konfrontační politice maďarského premiéra, který svůj český protějšek dotlačil k tomu, aby odvolal svůj slib na jednání jet a zůstal doma. Pokud chce Andrej Babiš tvrdit, že je politikem, který zodpovědně zastupuje svou zemi, měl na jednání odjet a bránit náš postoj. Byť by jej ostatní státníci nesdíleli.