Pokud zákon nepočítal s Uberem, neměli by to "odnášet" ti, kteří sdílenou přepravu provozují. Tak se dá shrnout rozsudek Městského soudu v Praze, který minulý týden rozhodl, že správní orgán nemůže nahrazovat absenci obecné úpravy přepravy osob v rámci sdílené ekonomiky individuálním správním aktem. Zcela zjednodušeně řečeno: není-li sdílená přeprava zákonným způsobem omezena, nemůže být vzhledem k nutnosti předvídatelnosti následků jednání za takovou činnost uložena pražským magistrátem sankce.

Případ se týká známé otázky – jaká je právní povaha služeb poskytovaných řidiči Uberu? I tentokrát zde vystupuje jako klíčový hráč Magistrát hlavního města Prahy, jenž nadále podniká kroky směřující k potírání oblíbených alternativ ke klasickým taxislužbám a inovacím ve zkamenělém sektoru taxislužeb. Nebudu dlouze polemizovat nad charakterem prováděných kontrol, kdy si úředníci magistrátu objednají jízdu a v cílové destinaci na řidiče čeká policejní hlídka a oficiální kontrola. Ze zákonného hlediska může být tento scénář legitimní, což také uvádí i samotný rozsudek. Z hlediska lidského i z hlediska Pražanů, kteří chtějí mít důvěryhodnou alternativu ke klasické taxislužbě, však takový postup pochopitelný rozhodně není.

Chybějící pravidla pro poskytování služeb sdílené ekonomiky vedou k situacím, kdy si účastníci trhu nejsou jisti, zda jimi provozovaná činnost je, nebo není legální. Frustrující je tato situace samozřejmě i pro „protistranu“ – osoby provozující klasickou taxislužbu. Chápu, že z pohledu tradičních taxikářů se činnost řidičů společnosti Uber jeví jako konkurenční, tím spíše, že řidiči Uberu zdánlivě nemusí plnit podmínky, které jsou ze zákona vyžadovány po řidičích taxislužeb.

Podobně jako v jiných zemích je současná legislativa nedostatečná a selhává v reflektování technologického pokroku posledních let. Ačkoliv poslední rozsudek rozhodl ve prospěch řidiče Uber, jedno je zřejmé – jednání (nejen) jeho řidičů je našimi zákony neregulované. Debatu o sdílené ekonomice je proto třeba urychlit. Řešením ale není zbrklý proces zakazování něčeho, s čím si nevíme rady, jak se právě snaží v připravené novele silničního zákona Ministerstvo dopravy. Sdílená ekonomika je stejným faktem jakým byly svého času parní stroje. Stejně jako tehdy zákazy nic nevyřeší. Měli bychom se snažit využít moderní technologie k tomu, abychom snižovali byrokratickou zátěž, včetně licenčních požadavků, které možná měly smysl v 19. století. Cílem legislativy nesmí být diskriminace podnikatelů, ale nastavení optimálních podmínek pro plné a spravedlivé využití ekonomického potenciálu těchto nových služeb.

Detaily o rozhodnutí soudu zde: http://zpravy.aktualne.cz/domaci/soud-zrusil-pokutu-ridici-uberu-zprostredkovani-jizdy-prostr/r~5035554ea1ac11e6bea5002590604f2e/