Jste to, co jíte. Jednoduché heslo - a čím dál tím víc platí i v Česku. Lidé se čím dál tím častěji ptají na původ a kvalitu jídla, čím dál tím více sledují, jak se zacházelo se zvířaty nebo jestli cibule nejela přes půl světa. A moderní obchod pomáhá tyto trendy posilovat.

Minulý týden jsem se zúčastnil konference „Trvale udržitelná produkce a nákup potravin pro české spotřebitele“. Uskutečnila se za účasti Ministerstva průmyslu a obchodu ČR, Ministerstva zemědělství ČR a Ministerstva životního prostředí ČR, kontrolních orgánů, zástupců obchodních řetězců a výrobců potravin. Zorganizoval ji Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR. Těší mě, že o tato témata mají čím dál tím větší zájem nejen zúčastněné subjekty a jejich zástupci, ale hlavně a především i česká veřejnost.

Z výzkumu veřejného mínění, který v září provedla společnost Ipsos, totiž vyplývá, že zhruba dvě třetiny Čechů považují při výběru potravin za důležité, zda byly vyrobeny v souladu se zásadami trvalé udržitelnosti. Čtyři lidé z pěti také deklarují, že jsou ochotni si za takové potraviny připlatit, a stejný podíl dospělé populace by ocenil podporu výroby takových potravin ze strany státu, resp. ministerstva zemědělství.

Když jsem si procházel podrobné výsledky tohoto výzkumu, nejdřív mě zarazilo, že většina respondentů je ochotna ze svého rozpočtu na nákup kvalitních potravin sice přidat, ale největší část z nich „jen“ deset procent. Slovo „jen“ přitom reprezentuje logickou optiku producentů a prodejců, jejichž zájmy profesně hájím.

Průměrná hrubá měsíční mzda činila ve 2. čtvrtletí letošního roku podle ČSÚ 34 105 Kč. Všichni víme, že to je částka, na niž dvě třetiny Čechů nedosáhnou. A přitom jsou to ti samí Češi, kteří většinově nemají závratné finanční rezervy a za potraviny utratí v průměru pětinu svých příjmů. Ti samí Češi, mezi nimiž jsou senioři, disponující stokorunou na denní nákup, a matky-samoživitelky s ještě menším rodinným rozpočtem. Lidé pobírající invalidní důchod, učitelky, policisté a voliči různých politických stran. Ti všichni jsou většinově ochotni připlatit si za to, aby potraviny, jež nakupují, byly vyrobeny s ohledem na šetrné využívání přírodních zdrojů, jako jsou voda a půda. Aby jídlo, které konzumují, nepředstavovalo takovou zátěž pro životní prostředí, již způsobuje nadměrné používání herbicidů, pesticidů nebo antibiotik přidávaných do krmných směsí.

Požadavek na kvalitnější potraviny tedy bere za svůj velká většina české dospělé populace, která si navíc už teď dovede představit, že za takové potraviny zaplatí třeba o desetinu víc. A to je vlastně pro zemědělce, producenty i obchodníky moc dobrá zpráva. A současně je to i cenná zpětná vazba pro vládu, která má trvale udržitelný rozvoj ve svém programu a která díky odborníkům a nepřebernému množství jejich studií ví, že jen tahle cesta vede ke zlepšení kondice občanů i přírody.

Na tomto místě chci poděkovat v úvodu zmíněným rezortům za to, že problematiku trvale udržitelné produkce a nákupu potravin pro české spotřebitele vnímají jako důležitou. Právě na pondělní konferenci nás jejich představitelé seznámili s řadou opatření, jež v této věci chystají. Oceňuji rovněž jejich vůli ke koordinaci jednotlivých kroků zainteresovaných subjektů a věřím, že potraviny „přátelské“ k životnímu prostředí budou již zanedlouho zcela přirozenou součástí velké části nabídky tuzemských obchodů a také většiny českých spíží.