„Kamenná želva a moře“
Vše stojí nehnutě v kontrastu s nekonečném rytmem příboje. Kamenná želva na horizontu stojí nehnutě také. Želví ostrov (龜山島) je jedním z názvů skalního masivu ve tvaru želvy prorážejícího mořskou hladinu u východního pobřeží Tchaj-wanu.
Oceán na hraně dotyku obou světů - vodního a suchozemského, s mírným šuměním stále a stále převaluje oblázky a písek. Až na výjimky není jeden svět přirozeným prostředím pro ten druhý. I když jsou samozřejmě svázáni.
Mám rád chvíle tohoto ticha – neticha. A rád se vypravuji na toto jedno pobřežní místo – pláž Wài'ào (外澳). Místo, pro mne tajemné i kouzelné zároveň. Těžko spočítat dny strávené procházkami či sezením na pobřeží. Za prudkého slunce nebo za prudkého lijáku. Zažil jsem nesčetněkrát obojí.
Moře je krásné, ale také je, lidským vnímáním viděno, velice kruté. Samotné krásné pláže jsou, kromě záplavy plastových výrobků a jiných stop lidské civilizace vyvržených mořem na břeh, svědky nekonečného množství tragédií. Několikrát jsem po odlivu přišel na místa, která v době přílivu byla roztomilou a vábící zátokou, aby se o několik hodin později proměnila ve smrtící past pro ryby, které nemaje šanci k úniku čeká osud prakticky blízký uvaření zaživa. Kamenná proláklina se promění z bezpečného zálivu v pekelnou výheň pod subtropickým sluncem.
Je to vlastně takový „Život“ sám. Také spousta krásných a bohatých chvil je vykoupeno množstvím odvahy a pochybností. Mám rád chvíle na břehu moře a mám rád i velké výzvy. Obojí mne vždy obohatí. Donutí se soustředit se na to co považuji za podstatné. Donutí mne soustředit se na to co považuji za pozitivní. Již proto, že je to bezesporu obtížnější. A také mne nutí vidět, v co se může proměnit roztomilá a vábící zátoka v době hojnosti – přílivu… kolik pohádek o tomto hovoří….
České republice samotné nebyl dán tento dar – moře. Ale říkám si, že pokud nezanikne evropanství, o nic ochuzeni nejsme…
A přesto je moře krásné a vábící. Možná s poukazem právě na ona úskalí a nebezpečí, která společně s krásou a vábením přináší. Zdá se, že zkušenost nás učí myslet několik tahů dopředu….
Oceán na hraně dotyku obou světů - vodního a suchozemského, s mírným šuměním stále a stále převaluje oblázky a písek. Až na výjimky není jeden svět přirozeným prostředím pro ten druhý. I když jsou samozřejmě svázáni.
Mám rád chvíle tohoto ticha – neticha. A rád se vypravuji na toto jedno pobřežní místo – pláž Wài'ào (外澳). Místo, pro mne tajemné i kouzelné zároveň. Těžko spočítat dny strávené procházkami či sezením na pobřeží. Za prudkého slunce nebo za prudkého lijáku. Zažil jsem nesčetněkrát obojí.
Moře je krásné, ale také je, lidským vnímáním viděno, velice kruté. Samotné krásné pláže jsou, kromě záplavy plastových výrobků a jiných stop lidské civilizace vyvržených mořem na břeh, svědky nekonečného množství tragédií. Několikrát jsem po odlivu přišel na místa, která v době přílivu byla roztomilou a vábící zátokou, aby se o několik hodin později proměnila ve smrtící past pro ryby, které nemaje šanci k úniku čeká osud prakticky blízký uvaření zaživa. Kamenná proláklina se promění z bezpečného zálivu v pekelnou výheň pod subtropickým sluncem.
Je to vlastně takový „Život“ sám. Také spousta krásných a bohatých chvil je vykoupeno množstvím odvahy a pochybností. Mám rád chvíle na břehu moře a mám rád i velké výzvy. Obojí mne vždy obohatí. Donutí se soustředit se na to co považuji za podstatné. Donutí mne soustředit se na to co považuji za pozitivní. Již proto, že je to bezesporu obtížnější. A také mne nutí vidět, v co se může proměnit roztomilá a vábící zátoka v době hojnosti – přílivu… kolik pohádek o tomto hovoří….
České republice samotné nebyl dán tento dar – moře. Ale říkám si, že pokud nezanikne evropanství, o nic ochuzeni nejsme…
A přesto je moře krásné a vábící. Možná s poukazem právě na ona úskalí a nebezpečí, která společně s krásou a vábením přináší. Zdá se, že zkušenost nás učí myslet několik tahů dopředu….
Želví ostrov