Vzpomínám si na jeden film z pera Woodyho Allena. Vystupovala v něm rozostřená postava herce, která se sama sobě i okolí jevila rozmazaná. Někdy se zamýšlím, kdy a kde jsem nabyl stejného „rozmazaného“ dojmu z České republiky. A mnohdy mě napadá, že to začalo s otřesy, které nebyly nijak literární, ale jen tak obyčejně skutečné.

Protože hlavní strůjci privatizace v Česku stále žijí. Až na drobné excesy se nepřipouští žádné její selhání a je stále obhajována jako ideál transformace. Rád bych tedy alespoň krátce zmínil jeden z takových excesů, kterým začala privatizace kamenolomu na kopci Tlustci na úpatí Lužických hor.

Na počátku bylo rozhodnutí ministerstva dopravy hluboko v dobách minulého režimu. Z kopce Tlustce, na němž kdysi sídlili bohové, se tak stala jen kupa kameniva pro kolejové lože. Nedávno hrozilo, že z něho nakonec bude i jen prach izolační vaty. Přitom podle historiků si na Tlustec v minulosti netroufla ani nacistická válečná mašinérie. To, co v dobách minulého režimu zůstalo jen v teoretické rovině, se stalo praktickým experimentem v době privatizace.

Privatizace probíhala v „bouřlivých“ devadesátých letech. Krajem kolovaly historky o pistolích na stole, díky kterým byla v „soutěži“ jen jedna privatizační nabídka firmy Beron. Což bylo "eseróčko" patřící lidem kolem pražských taxikářů sdružených ve firmě Torges – kdo si vzpomene na hořící taxíky v rámci zápasů o taxikářská stání (štafly) v Praze je doma. Jejich firmě Alberon snad patřily i nějaké ty nevěstince ve Špindlerově Mlýně nebo Harrachově…

Ostatně patřičně dramatický byl také osud čtyř majitelů spojovaných se společností Beron. Asi nepřekvapí, že žádný již nežije. Jeden byl rozstřílený kalašnikovem před svým domem a pokud je mi známo, i další dva zemřeli ne příliš příjemnou smrtí. Poslední zemřel asi rok po vyhlášení konkurzu na společnost Beron.

Za dobu své činnosti dokázal Beron roztěžit kopec a s železnou pravidelností při každém odstřelu rozcinkat hrnky na policích v okolních domech. Pro firmu byl lom jak u cesty nalezené zlaté vejce. Majitelé za lom fondu národního majetku prakticky nic nezaplatili a ještě jej zadlužili – částkou kolem půldruhé miliardy… Těžební činností pak způsobili obyvatelům lokality škody na majetcích v řádu desítek milionů. O drancování přírody ani nemluvě.

Tehdejší pan prezident Václav Klaus prohlašoval, že za Tlustec nikdo hovořit nebude…

Zdálo se nám tehdy, že šátrající neviditelná ruka trhu zrovna nemá na severu Čech do kapes hluboko.

Chvíli to vypadalo, že se nám zem pod nohama přestane houpat, to když přednosta MŽP pro Libereckou oblast zakázal těžební činnost na Tlustci. Jenže ejhle! Brzy se sám vynořil jako předseda představenstva nové společnosti, která chtěla začít těžit. Pokus to byl poněkud nesmělý, ale obsahoval také různé excesy: jako nezákonnou těžbu a samozřejmě vznik dalších škod na přírodě i domech obyvatel. Tentokrát za ně byl naštěstí těžař odsouzen. K tomu ale vedla opět dlouhá cesta.

Když si obyvatelé stěžovali na škody na domech – vždy byli státní správou odbyti, i když byly nestandardní otřesy v lomu zaznamenány až na Šumavě v Kašperských Horách na měřících stanicích Akademie věd ČR. Báňská správa donekonečna opakovala, že dle jejich materiálů a informací se přece nic nemohlo stát a odmítala stížnosti majitelů domů. Na druhé straně dost často vedla řízení o povolení těžby a to obvykle rovnou v sídle těžební organizace...

Vzniklé škody na okolních domech byly vyčísleny v řádu desítek milionů, ať už se těžilo komorovými nebo clonovými odstřely. Toto potvrzují rozsudky nezávislých soudů. Poté, co rozsudky jednoznačně prokázaly poškození jak komorovými, tak clonovými odstřely, báňská správa trošku změnila rétoriku – něco jako: ups, ale což, co bylo, to bylo - směrem do budoucna se stále dokolečka vyjadřovala, že je přesvědčena, že se nic nestane. Takže vlastnický ping-pong mohl pokračovat a pokračuje.
Tolik stručně historie.

Nedávno se objevil další subjekt, obchodní společnost – s pozemky ve vlastnictví soukromé osoby, ale vázanými jakousi zástavní smlouvou ve prospěch předchozího vlastníka lomu. Proběhl proces hodnocení vlivů na přírodu EIA. Prostřednictvím samospráv i jednotlivě se většina obyvatel z okolí kopce vyjádřila proti těžbě… Ale však to znáte, když jde o veřejný zájem, tak se vás místních nikdy netýká, nejspíš to bude jeden z Murphyho zákonů, zvláště když jde o soukromý business.

Paradoxně seismiku (plán trhacích prací) k plánovanému novému záměru řešila opět společnost, která seismiku řešila i u předchozího těžaře, který prohrál soud o příčinách škod na nemovitostech způsobených při těžbě na kopci Tlustci a škody musel hradit.
Státní správu – OBÚ, toto však opět nezajímá, co bylo, to bylo, a zda bude zajímat, se zdá po předchozích zkušenostech jako velmi nepravděpodobné.

Proti byly i ekologické organizace a spolky. Vyjma jednoho. U něho se posléze ukázalo, že byl jeho vznik iniciován přímo těžařem – pravděpodobně, aby byla jednota odpůrců nahlodána „uvědomělým“ spolkem hlásajícím totéž, co chtěl těžař a kolonky v procesu EIA vypadaly příznivěji pro souhlas s potenciální budoucí těžbou… ale bohužel, v tuto chvíli takto ovlivněná EIA platí!!!!! A zdá se, že to nikomu nevadí.

Lidem těžař slibuje práci – kolika lidí z místa se to asi týká? Deseti? Dvaceti? Budou místní? Nebo odkud si je přiveze? A o kolik pracovních míst přijdou místní firmy zaměřené na zemědělství a turistiku? A jaké budou další škody? Kolik si ti lidé vydělají peněz v porovnání s tím, o kolik se jim sníží hodnota nemovitosti kvůli lomu? Bude vůbec případný zaměstnanec z obce na úpatí ve výsledku v plusu?
Vtipné je, že firma, jejíž posudky bránící těžbu neobstály u soudu, je dnes pro úřady garantem, že se nic v budoucnu nestane… Vzpomínám na 23.červen.2011, na bouřlivé veřejné projednání v Kulturním domě v Brništi. Ten byl plný cizích lidí. Místní byli v menšině. Zdálo se, že dnes asi na výlety autobusem nezvou jenom prodejci drahého nádobí a matrací. Na tomto veřejném projednání vrchní báňský inspektor z Liberce povstal a s rukou v kapse prohlásil, že podle něj jsou posudky a rozsudky o škodách způsobených zdejší těžbou zmanipulované a on že ví, že se v budoucnu nic nestane – rád bych jej vzal za slovo, jen škoda, že on osobně za žádné škody neručí, neboť toto se nám tvrdí od počátku otevření lomu… Pánů, co vědí, že se nic nestane, přibývá stejně jako škod… dnes je již většina domů, těch, co tu stojí více jak sto let i těch mladších, těžbou narušena a řada musela být sanována. Ale zdálo se, že to nikoho z báňské správy ani těžaře nezajímalo.

Proběhla i jednání o milionových úplatcích určených na umlčení odpůrců těžby… Oslovené osoby se obrátily na státní zastupitelství. Policie šetřila. Těžař byl dokonce nějaký čas obžalován soudem. Z jednání v soudní síni byste se velmi poučili a doporučil bych vám podobná veřejná líčení navštěvovat... Ale jak již bývá zvykem u nás v "rozmazaných" krajích, prokazování viny či neviny je velice složitý proces.

Zdá se, že obyvatelé kraje pod Tlustcem se mají na co těšit… Opět bude potřeba si těžbou vydělat na rekultivaci, což je jeden z hlavních argumentů pro obnovení těžby. Vzhledem k tomu, že se většinou hovoří o rekultivaci přirozenou sukcesí, tedy přirozeným náletem semen, tak tato proběhla již nyní za tu dlouhou dobu co nikdo netěžil. V podstatě zdarma… Vzhledem k tomu, že peníze určené do fondu rekultivace cinkají neustále o prázdné dno, je třeba si stále a stále prý vydělávat na rekultivaci… a zachránit tak vlastně kopec jeho vytěžením. Jaký paradox. Obyvatelé si toto kolečko užili za těch dlouhých 20 let již několikrát. Své domy si pak mohou opravit za své, však si za to mohou sami.

Uvidíme čeho se ještě dočkají obyvatelé této lokality. Zatím však mají jasno, co chtějí, resp. co nechtějí. To co nechtějí je těžba kamene na jedné z dominant jejich kraje. O Tlustci se učí ve škole, dělají maturitní práce, zkrátka jej mají rádi. Dá se říci, že dnes všechny obce na jeho úpatí spatřují priority rozvoje regionu úplně v něčem jiném než je enormní zatížení okolí těžbou.

Místní dávají jednoznačně důraz na klidné prostředí, s nímž se mohou rozvíjet, a chtějí zachovat vzácné přírodní lokality. Kdyby nebylo onoho nešťastného rozhodnutí z doby totality, kterým se z Tlustce stala jen kupa kameniva, tak by zcela jistě tato významná, nejen regionální, krajinná dominanta náležela pod přísnou ochranu. Jak podle české tak i podle evropské legislativy. Ostatně i na toto existují stohy posudků, expertních zpráv a rozhodnutí. O přírodní výjimečné ceně Tlustce dnes nikdo nepochybuje… Bohužel kopec je stále, rozhodnutím totalitního orgánu hluboko kdesi v naší minulosti, ve statusu zvláštního režimu, že se na něho vlastně nic nevztahuje. Pro některé úředníky je to stále jen především dobývací prostor, který si kladou za povinnost vytěžit. Jen soukromý zájem těžit soukromé společnosti se opakovaně schovává za tzv. veřejný zájem. Stále dokola. Uvidíme jak se k této problematice postaví Nejvyšší správní soud, který bude toto v brzké době také posuzovat.

Možná byste tento článek neoznačili za krátký, ale přesto vás mohu ujistit, že toto je jen velice stručná historie Tlustce a místních obyvatel za minulých dvacet let. Těžaři se mění, místní zůstávají. Se svými zkušenostmi, starostmi a radostmi. To, že zatím dokázali tlakům všech soukromých těžařů odolat a zdá se, že poslední dobou vyhrávají, je zcela jistě proto, že se za těch celých dlouhých dvacet let již trošku poučili. Ale jestli to bude stačit – tak to se teprve ukáže. Místní věří, že ano.