A kolik máte dětí, doktore? Chodí do školky? Já jsem pracovala v mateřské školce. Na prvního máje jsem jim vždycky zpívala tohle. A začne mi na objektiv telefonu hlaholit. Ročník 1932. Plně orientovaná. Během snídaně stačí vyřídit ještě i telefonát s dcerou žijící za velkou louží, zanádávat si na chybějící minerálky a především se laskavě celou dobu smát. Takhle nějak by mohlo vypadat stáří. Tedy bez té pozitivity na COVID-19 a tak trochu nařízeného pobytu na našem oddělení KOVES, kde dnes odsloužím poslední službu.
Krize autorit? Snažíme se mezi sebou hledat nějaké vzory? A proč jako? Sory jako? Nejsme my, Češi, náhodou výjimeční v tom, že nikdy žádné vzory nemáme anebo alespoň neuctíváme? Tedy že k nikomu nechováme úctu, natož posvátnou? Že i z ikonických osobností, které nám za hranicemi závidí, si prostě děláme prdel? Opravdu potřebujeme, aby nám někdo říkal, co máme dělat, jak mluvit atakdále? Není naše hlavní síla právě v tom, že nám vůbec nikdo nic nenakecá? Pane prezidente, pomoc! Zrušte si ten svůj úřad. Nás to stejně nezajímá.