Za život člověk učiní rozličná poznání. Za jedno z důležitějších považuji zjištění, že dost z těch, kteří navenek projevují zvýšený zájem o obecnou morálku a namnoze se v tomto směru pokoušejí cepovat své bližní, nějak nestíhají péči o morálku vlastní. Excelentní příklady dodal socialismus, ale samozvaným moralistům či spíše lžimoralistům se daří i dnes. Jednak doba zrovna přehnanou slušností netrpí, ale zejména máme svobodu slova, což heroldům pravé víry a jiným lhářům, abych si vypomohl parafrází, náramně vyhovuje.

Třeba pan Petr Havlík, který si na zdejším webu 11.4. vystřihl blogovou politickou agitku pod názvem „Co změnit nelze, o tom už nedumej“. Osobně si myslím, že tenhle web nebyl primárně zamýšlen co prostor k politické agitaci, ale pan Havlík není sám, kdo se o něco podobného pokouší, takže nešť. Poněkud horší je, že nadpis článku se dost rozchází z obsahem, protože pan Havlík dumá, seč mu duševní síly stačí. Dle výsledku jich není mnoho. UHO, neboli universální hnědou omáčku politické kritiky, zahustil protentokrát i mým jménem. Prý aby čtenáři vzpomenuli úžasných smluv mých a mých dvou kolegů advokátů, též jmenovaných. A nevypadá to, že by z nich byl nadšen, pročež je zařadil do kontextu celkového marasmu doby, jeho příznaků či snad i příčin. Což bych si s dovolením vyprosil. Tedy přesněji, prosil bych, aby pan Havlík zcela konkrétně uvedl, která moje smlouva by měla být vzpomenuta a proč. Ne, že by to samo o sobě bylo nějak důležité. Se smlouvami problém nemám a obvykle se držím zásady, že orel much nelapá. Nicméně v daném případě se dá krystalicky jasně ukázat, co jsou tihle moralisté zač. Vsaďte se, o co chcete, že pan Havlík žádnou smlouvu nevzpomene, tím spíš jí nebude schopen něco konkrétního vytknout. Taky mu o to nejde. Jen se mu prostě hodí do krámu známé jméno a předpokládá, že čtenář vychovaný v duchu hesla, že všichni jsou svině, si už nějakou nepravost domyslí. Tak nač mu srážet fantazii konkréty. A to je, dle mého názoru, základní výrobní postup podstatné části současné kritiky poměrů. Ne, že by nebylo co kritizovat, ale ve skutečnosti jde v řadě případů o složitou změť příčin a následků, takže k opravdu věcné kritice je zapotřebí analýza. A ta zase chce práci. Tedy to poslední, co by roduvěrný moralista chtěl, případně byl schopen do svých nářků investovat.

Pokud vím, jediná smlouva, na které bylo mé jméno, se probírala veřejně před asi pěti lety. O jiné nevím a těším se tedy na vzpomínku pana Havlíka, jestli nějaká bude. Zmíněnou smlouvu jsme, kolega a já, uzavřeli s veřejným přepravcem, pro kterého jsme pak vymáhali pokuty. Od černých pasažérů, takto majetkových delikventů. Jedna taková delikventka pracovala v České televizi a cca po šesté exekuci jí došla trpělivost a zkusila nás napálit v bombastické reportáži, podle které bereme za práci nějak moc peněz. Z čehož asi dva dny dělala Česká televize senzaci, že se o ty peníze dělíme s nějakou politickou silou a tak. My se zase veřejně ohradili, že kam by svět spěl, kdyby majetkoví delikventi měli své frustrace ventilovat televizními reportážemi, a tak delikventku vystřídala jiná reportérka. Pak se postupně zjistilo, že smlouva není pro klienta vůbec nevýhodná. Že nejpodstatnější část odměny představuje výhradně to, co zaplatí majetkový delikvent podle rozhodnutí soudu na takzvané náklady zastoupení, tedy na advokáta klienta. A advokát, tedy my s kolegou, si na své přijdeme, teprve až zaplatí odsouzený „černoch“. No, a že holt když pokuta dělá pět stovek, ale podle zákona má klient nárok na náklady zastoupení v paušální částce dva tisíce, ty dva tisíce dostane od delikventa, tak je taky zaplatí advokátovi. A pochopitelně dostane jen svoji pokutu, která je menší. Víc ostatně nechtěl a taky jakživo nic nenamítal. Čímž to skončilo pro Českou televizi, která se neomluvila, protože to nedělá. Jen vím, že televizní zaměstnanci se velice bavili tím, jak jsme jejich kolegyni sjeli, pročež bych soudil, že oblíbená tam rozhodně není. To je ale jiná píseň, říkám to na vysvětlenou, proč jsem zmíněnou delikventku nejmenoval. Za jízdy načerno nakonec zaplatila a své si už taky vytrpěla. Na pražské radnici věcí ještě nějakou dobu žil jeden poslanec s takovým nehezkým jménem, který už ale zmizel v propadlišti dějin. Pročež ho nebudu citýrovat zpátky i jen tím, že bych ho jmenoval. Ten dokonce přišel s nápadem, že by bylo prima, kdyby klient sice u soudu nárokoval ty dva tisíce za náklady zastoupení, ale nám dával tisícovku, čímž by si polepšil. Jak vidno, měl ten zlepšovatel nejen nehezké jméno, ale i nápady, protože to by byl podvod. Každý si ostatně může představit, jak by se mu líbilo, aby, když už prohrál soudní spor a musí protistraně platit náklady na advokáta, shrábla ta protistrana polovinu zaplacené částky, protože o skutečných nákladech u soudu lhala a advokát jí ve skutečnosti stojí míň. Mimochodem, shodně to vidí i představenstvo České advokátní komory. To aby se panu Havlíkovi lépe vzpomínalo. Aféra skončila a o jiné nevím, takže pane Havlíku, je to na Vás. Zatím bych si Vás s dovolením vedl v rubrice prolhaných moralistů.