Trestním právem k věčnosti
Nevyhynu. Jako profese, přirozeně. Přečetl jsem si zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a pocítil hřejivý dotek vlastní důležitosti. Nynější a zejména budoucí. To bude mazec. Pochtívání Unie, abychom stíhali právnické osoby, se dalo odbýt pár paragrafy, které by z obchodní společnosti udělaly trestance jen kdyby její tanker řízený rukou zcela ožratého kapitány najel v Praze do Vyšehradské skály. Nebo tak něco. Leč zákonodárce ve své moudrosti ťal širočinou. Jestli to půjde hladce, budou české kriminály za pár let plné eseróček a akciovek. A zatím nic nenasvědčuje, že by to hladce jít nemělo. Lid je stejně udavačný jako kdykoliv předtím, mnozí častěji píší trestní oznámení než si čistí zuby a minimálně od dob šibeničních vrchů má lid z každého odsouzení pořád stejně velkou radost. Jistě, lze připustit, že zákon se dá vykládat a zejména aplikovat střízlivě. Ovšem stěží v komunitě, která je schopná se kolektivně předávkovat čímkoliv. Vepřovou, politickým populismem nebo spotřebitelskými úvěry. Třeba představu, že utajený svědek je divoká karta, se kterou se dá přebít jakákoliv důkazní nouze, musel naší justici vytlouct z hlavy až ESLP. Pročež není moc důvodů věřit ve střídmou aplikaci zrovna tohohle zákona.
Když se dříve spustil pan profesor se slečnou studentkou, co jí už sice bylo patnáct, leč jako školačka byla na panu učiteli závislá, měl vilný pedagog malér a škola ostudu. Teď jsou šance vyrovnány. Výhradně na úradku policisty záleží, jestli odstíhá jen učitele nebo i slavnou školní budovu.
Jádro pudla je v seznamu trestných činů, kterých se právnická osoba může dopustit. Mnou počítáno, je jich sedmdesát osm a je mezi nimi i sexuální nátlak nebo pohlavní zneužití. Což jsou, jak jistě uznáte, typické korporátní zločiny. Právnická osoba se tak může v roli sexuálního agresora ocitnout, dospěje-li policejní orgán k přesvědčení, že smilstvo v biologickém kabinetě bylo vykonáno jejím jménem, v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti. To předpokládá dvě skutečnosti. Jednak zákonem definovanou pozici fyzického pachatele, třeba člena statutárního orgánu, ale taky zaměstnance či osoby v podobném postavení. A pak přičítatelnost. Přičitatelnost je institut, který může spolehlivě zatáhnout do maléru jakoukoliv právnickou osobu. Té lze totiž delikt přičítat, byl-li spáchán například proto, že zaměstnanec dostal pokyn nadřízených anebo k němu došlo kvůli tomu, že orgány právnické osoby neprovedly taková opatření, která měly provést podle jiného právního předpisu, nebo která po nich lze spravedlivě požadovat. Zejména zanedbaly povinnou nebo potřebnou kontrolu anebo neučinily nezbytná opatření k zamezení nebo odvrácení následků spáchaného trestného činu. Což je skoro doslovná citace § 8 odstavce 2 zákona. V našem modelovém případě bych přímou direktivu k sexu s žactvem skoro vyloučil. Asi ani v klášterních školách to nejde takhle napřímo. Ovšem spekulacím policie o tom, že prevence smilstva pedagogů s žactvem byla hanebně zanedbána žádná omezení zákon neklade. Je to zkrátka jen na tom, co si kdo představí pod pojmem „spravedlivě požadovat“.
Takhle vypadá základní schéma, které lze rozehrát na sedmdesát sedm dalších způsobů.Kromě těch sexuálních je to pelmel jiných. Od podvodů všeho druhu, daňových deliktů, přes trestné činy v oblasti veřejných zakázek , veřejné soutěže a dražby, deliktů proti životnímu prostředí a přírodě obecně, úplatkářských jednání až k trestným činům takzvaně extrémistickým. A mnoho jiných. U lecčehos si s menším či větším vypjetím fantasie dokážu představit, jak to právnická osoba, takříkajíc kolektivně, dokáže. Typicky u korupčních deliktů nebo činů ohrožujících životní prostředí. Ale jak třeba dá právnická osoba křivou výpověď mi jasné není. Zákonodárce zřetelně doufá, že orgány činné v trestním řízení budou kreativnější. Prostě vypadá to, že po éře legislativních pokusů na lidech, která ostatně ještě neskončila, přichází éra obdobných pokusů na právnických osobách. Ale ani fyzické nemusejí přijít zkrátka. Jednak je možno stíhat za jeden skutek jedny i druhé současně a kromě toho statutáři obchodní společnosti mají povinnost vykonávat svou působnost s péčí řádného hospodáře. Obdobně jsou na tom obecní zastupitelé. A když odstíhají “jejich“ právnickou osobu, není to zjevný důkaz že porušili své povinnosti při správě cizího majetku?
Vypadá to poněkud hrůzně, ale netřeba propadat panice. Svého času dokázal národ přežít i heydrichiádu, takže naděje by tu byla. Věc by dokonce mohla mít i kladné stránky. Třeba když se podaří soudružce Semelové, což je ta poslankyně za KSČM, co ulítává na masových vrazích tu i cizozemských, adorací některého z nich přivolat na rodnou stranu trestní stíhání. Třeba za projev sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka nebo a popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia. Partaji by to padlo a slušelo a ještě by se dalo říct, že zákon o trestní odpovědnosti právnických osob může být i užitečný.
Publikováno v časopise epravo.cz 4/2011
Když se dříve spustil pan profesor se slečnou studentkou, co jí už sice bylo patnáct, leč jako školačka byla na panu učiteli závislá, měl vilný pedagog malér a škola ostudu. Teď jsou šance vyrovnány. Výhradně na úradku policisty záleží, jestli odstíhá jen učitele nebo i slavnou školní budovu.
Jádro pudla je v seznamu trestných činů, kterých se právnická osoba může dopustit. Mnou počítáno, je jich sedmdesát osm a je mezi nimi i sexuální nátlak nebo pohlavní zneužití. Což jsou, jak jistě uznáte, typické korporátní zločiny. Právnická osoba se tak může v roli sexuálního agresora ocitnout, dospěje-li policejní orgán k přesvědčení, že smilstvo v biologickém kabinetě bylo vykonáno jejím jménem, v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti. To předpokládá dvě skutečnosti. Jednak zákonem definovanou pozici fyzického pachatele, třeba člena statutárního orgánu, ale taky zaměstnance či osoby v podobném postavení. A pak přičítatelnost. Přičitatelnost je institut, který může spolehlivě zatáhnout do maléru jakoukoliv právnickou osobu. Té lze totiž delikt přičítat, byl-li spáchán například proto, že zaměstnanec dostal pokyn nadřízených anebo k němu došlo kvůli tomu, že orgány právnické osoby neprovedly taková opatření, která měly provést podle jiného právního předpisu, nebo která po nich lze spravedlivě požadovat. Zejména zanedbaly povinnou nebo potřebnou kontrolu anebo neučinily nezbytná opatření k zamezení nebo odvrácení následků spáchaného trestného činu. Což je skoro doslovná citace § 8 odstavce 2 zákona. V našem modelovém případě bych přímou direktivu k sexu s žactvem skoro vyloučil. Asi ani v klášterních školách to nejde takhle napřímo. Ovšem spekulacím policie o tom, že prevence smilstva pedagogů s žactvem byla hanebně zanedbána žádná omezení zákon neklade. Je to zkrátka jen na tom, co si kdo představí pod pojmem „spravedlivě požadovat“.
Takhle vypadá základní schéma, které lze rozehrát na sedmdesát sedm dalších způsobů.Kromě těch sexuálních je to pelmel jiných. Od podvodů všeho druhu, daňových deliktů, přes trestné činy v oblasti veřejných zakázek , veřejné soutěže a dražby, deliktů proti životnímu prostředí a přírodě obecně, úplatkářských jednání až k trestným činům takzvaně extrémistickým. A mnoho jiných. U lecčehos si s menším či větším vypjetím fantasie dokážu představit, jak to právnická osoba, takříkajíc kolektivně, dokáže. Typicky u korupčních deliktů nebo činů ohrožujících životní prostředí. Ale jak třeba dá právnická osoba křivou výpověď mi jasné není. Zákonodárce zřetelně doufá, že orgány činné v trestním řízení budou kreativnější. Prostě vypadá to, že po éře legislativních pokusů na lidech, která ostatně ještě neskončila, přichází éra obdobných pokusů na právnických osobách. Ale ani fyzické nemusejí přijít zkrátka. Jednak je možno stíhat za jeden skutek jedny i druhé současně a kromě toho statutáři obchodní společnosti mají povinnost vykonávat svou působnost s péčí řádného hospodáře. Obdobně jsou na tom obecní zastupitelé. A když odstíhají “jejich“ právnickou osobu, není to zjevný důkaz že porušili své povinnosti při správě cizího majetku?
Vypadá to poněkud hrůzně, ale netřeba propadat panice. Svého času dokázal národ přežít i heydrichiádu, takže naděje by tu byla. Věc by dokonce mohla mít i kladné stránky. Třeba když se podaří soudružce Semelové, což je ta poslankyně za KSČM, co ulítává na masových vrazích tu i cizozemských, adorací některého z nich přivolat na rodnou stranu trestní stíhání. Třeba za projev sympatií k hnutí směřujícímu k potlačení práv a svobod člověka nebo a popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia. Partaji by to padlo a slušelo a ještě by se dalo říct, že zákon o trestní odpovědnosti právnických osob může být i užitečný.
Publikováno v časopise epravo.cz 4/2011