Tak si to pro začátek zrekapitulujme. To že mezi zahájením trestního stíhání tří exposlanců spolu s trestním stíháním paní Nagyové, pádem vlády a dnešní politickou situací, která polarizuje tuto zem, je přímá příčinná souvislost asi nezpochybní nikdo. Je také patrné, že původní dojem o existenci přímého spojení mezi jakousi, blíže nespecifikovanou mafií a vládou byl mylný. Nicméně některé pojmy už se pod kůži zažrali. Především pojem trafika a trafikant. A také to, že pokud poslanec v souvislosti s tím, že se vzdá mandátu dostane funkci v dozorčí radě či obecněji ve státní firmě, je to na 100% úplatek. Do toho ovšem Nejvyšší soud této zemně rozhodl, že trestní stíhání oněch tří poslanců není zákonné, protože vzdání se mandátu je prostě součást jeho výkonu a pro ten nemůže být poslanec trestně stíhán. Následoval výbuch emocí, který bohužel postihl i některé odborníky, od nichž bych očekával rezervovanější výroky. Celkový závěr pro lid pak je, že pokud se poslanec dopustí třeba vraždy, ale bude to pod střechou Parlamentu, je beztrestný. A ten media živí seč mohou. Ačkoliv je zcela nesmyslný. Jedno urgentní prohlášení tak stíhá druhé, V očích jedněch jsou státní zástupci, kteří to rozjeli, něčím mezi nezodpovědnými právními experimentátory a zakuklenými politickými agenty. Druzí v nich vidí bojovníky proti korupci, pravda, teď poněkud sražené ze sedla jejich bílého koně pitvorným soudním rozhodnutím.




V téhle politickoprávní kulajdě si pan president pozve na Hrad šéfa oněch státních zástupců aby ho pochvalně podrbal za ušima. A on pozvání přijme a nechá se podrbat. Což je chyba. Oboustranná. Zřetelně si oba neuvědomili nebo ignorovali fakt, že prostě z povahy věci nemůže jít o pochvalu odborníka ale politika. A nadto politika, který není vnímám jako nadstranický, ale naopak hodně stranický. Tedy jde o pochvalu politickou, takto demonstrativní a jakoby za to, že mu jeho záměry hatí zlý soud. Státní úředník se pak jistě nemůže ubránit politické adoraci, ale neměl by jí okázale přijímat. Stává se tak, byť jen na chvíli, osobou politickou, nikoliv nestranným státním zástupcem, což mu do budoucna ztíží profesní život. Už takhle kolovali spekulace o politické objednávce „jistých kruhů“ na zahájení trestního stíhání s následným pádem vlády. Hradní audience k nim dodala velmi zásadní argument. A jen tak pro obveselení, zkuste si představit, jak si president pozve obviněného, tedy druhou stranu sporu v běžící trestní věci a vyjádří mu hlasitě svoji přízeň, čímž nepřímo cení zuby na orgány činné v trestním řízení. Pochybuji, že by je to nadchlo.

Z hlediska trestního práva rozhodnutí NS ČR zas až tak překvapivá a šokující nejsou. Tady to podle mne kolegové, kteří se hrubě nesouhlasně vyjadřovali k ústavněprávnímu rozměru poněkud přehnali. Klíčová je podle mne věta v odůvodnění jednoho ze tří, jinak obsahově podobných rozhodnutí. Podle ní „Projev učiněný poslancem (s ohledem na již uvedené) v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky tak nelze zakomponovat, jako jeden ze znaků skutkové podstaty trestného činu, jehož se měl dopustit“. A v ní pojmy projev a zakomponovat, jako jeden ze znaků skutkové podstaty trestného činu. Jde o dimenzi trestního práva a NS ČR se rozhodně nepustil do nějakého novátorského výkladu poslanecké imunity, jak se na různých nárožích nahlas pokřikuje. Vcelku logicky především dospěl k závěru, že nejen hlasování, ale i složení mandátu je „výkon ústavních práv spojených s funkcí poslance, kterým se poslanec projevuje při plnění svého mandátu“. Popis skutku je formální akt, vyjádřený ve výrokové části usnesení o zahájení trestního stíhání a jeho úlohou je přesně a nezaměnitelně popsat, čím měla být naplněna skutková podstat trestného činu. Tudíž tam logicky nemůže být uvedeno nic, co ze své podstaty trestné být nemůže. Nic víc, nic míň. Pro mne zcela logické. Poslanec může svůj mandát složit, protože už ho to nebaví, protože se rozešel s politickou stranou, za níž kandidoval a z tisíce dalších důvodů, z nichž jedním může být, že za to dostane prachy. Ale to složení nemůže být zakomponováno do obvinění. Pouze to, že vzal ty prachy, nejspíš obecně řečeno, v souvislosti s plněním mandátu. Dokážu si tedy představit například trestní stíhání poslance za to, že přijal v souvislosti se svojí funkcí a jejím výkonem 100 000,- Kč , přičemž to mělo být za to, jak bude hlasovat o návrhu určitého zákona. Jak hlasoval a jestli vůbec hlasoval nemůže být trestným činem, ale to že vzal peníze ano. Což je ovšem pro Státní zastupitelství v Olomouci kardinální problém. Nešlo tu o peníze ale o to, že poslanci prostě přešli na jinou práci. Necháme stranou jak honorovanou. Obhajoba jednoho z nich dokonce tvrdí, že hůře než ta poslanecká. Ale na práci a teprve z ní a za ní mají mít odměnu. Tedy chybí ono zvýhodnění, které tu ale chybělo od začátku, což se dohánělo akcentem na tvrzení, že „za to“ složili mandát. Podle mne by to nakonec dopadlo stejně i u běžného soudu, protože ani obvinění netvrdilo, že dostali práci nepřiměřenou jejich odbornosti a znalostem, tudíž nějaké zvýhodnění. Pracovali jako poslanci, teď budou pracovat jinde. A ruku na srdce, která firma by si nechtěla vylepšit své orgány vysloužilým poslancem? Z celé řady zcela rozumných a zákonných důvodů. Takže na státních zástupcích bude, dokázat, že exposlanci vykonávali svůj mandát (rozuměj legálně rezignovali) ale v této souvislosti dostali něco, co lze považovat za úplatek. Dle mne to seriosně prokázat možné není. Spory mezi oněmi třemi exposlanci a vedením ODS byly viditelné a slyšitelné dlouhodobě. Důvody také. Ty byly ryze politické. I kdyby jim v téhle chvíli někdo řekl, hele hoši, nechcete vypadnout na nějakou jinou práci, kde nebudete překážet, má to do úplatku hodně daleko. Nadto ovšem dosavadní důkazy svědčí spíše tomu, že fakticky se o jejich angažmá rozhodovalo až poté, co mandáty složili.

V každém případě, pokud nyní Nejvyšší státní zástupce v rozhovoru pro iDNES.cz uvede: „Je bez diskuse, že vzdání se mandátu je projevem poslance.“ (viz zde) , nutně se nabízí otázka, proč se strhl takový řev, když to čtrnáct dní předtím řekl NS ČR. Ale zejména, proč to státní zástupci nevzali v úvahu, když konstruovali obvinění a jejich šéf to věděl? Řekl bych, že tohle chyba je. Chyba která nutně generuje otázku, zda je skutečně přijatelné, aby v rámci právního experimentu šli nevinní lidé do vazby, a nakonec padla i vláda? Chyba tím pikantnější, že obecně orgány činné v trestním řízení zahajují trestní stíhání vedoucích pracovníků obchodních společností či státních orgánů pro ještě menší údajná pochybení. Namnoze s tvrzením, že si rozhodné skutečnosti měli před svým rozhodnutím ověřit ještě důkladněji, než jak to udělali. A kašlou na námitky, že dotyční dělali co mohli a přizvaní odborníci je ujišťovali, že všechno je OK.

Co bude dál těžko předvídat. Z trestní kauzy se stala věc politická a přiznejme si, že někteří účastníci bojují o profesní existenci a dobré jméno. Tak je možné leccos. Kdyby ale nic jiného, očekávám, že po tomhle průšvihu budou státní zástupci a policisté trochu jinak nahlížet na možnost pochybení při výkonu funkce. Míním s větším pochopením pro to, že chybu může udělat každý.