Úspěchů, které zase tak úplně úspěch nebyly, přesněji posléze se ukázalo, že to byla minela, někdy větší, někdy menší, slavilo lidstvo nespočet. Nic mimořádného není ani na tom, když je budoucí průšvih jasný už dopředu, ale na chodu věcí to stejně nic nezmění. Obvykle proto, že Ti, kteří se za vítezstvím ženou odmítají brát zřejmá rizika na vědomí. Aktuální diskuse o zákonné úpravě, která by až na odůvodněné výjimky nepřipouštěla náhradu nákladů právního zastoupení vítězného účastníka soudního sporu o částku do 10 000,- Kč (takzvaný přísudek) je toho moc hezkou ukázkou.
S nápadem přišli někteří poslanci, ale diskuse o tom, že advokáti nějak moc berou a odrbávají tak chudáky dlužníky se už vede nějakou dobu. Typicky pro tyto krajiny se diskutuje pouze nad absolutní částkou inkasa. O ceně práce, kterou za to odvedou a o jejich dalších nákladech ani slovo. Jen obecné řeči o tom, že je to moc a že taková žaloba či zastoupení vůbec vlastně nic nestojí a tak. Kouzlem nechtěného se právě teď ukázalo, že tahle tvrzení zas až tak chytrá a informovaná nebyla. Dost exaktně to ostatně vyjádřil ve svém minoritním votu už ústavní soudce Dr. Kůrka v souvislosti s rozhodnutím Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2013,(sp.zn. Pl Us 25/12), když poukázal na absenci jakýchkoliv reálných podkladů k rozhodování ve velmi podobné věci.
Problém je v tom že už zásadní premisa je chybná. A to nezávisle na tom, že se objevuje i v tisku. Podle ní při dosavadní úpravě měl advokát úspěšného klienta nárok na odměnu , ale bude-li přijata novela, tak nárok mít nebude. Jako, že bude dělat zadarmo. Což je nesmysl. Nejde o odměnu advokáta, ale náhradu toho, co musel svému advokátovi zaplatit úspěšný účastník řízení. Celá diskuse je prostě jen o tom, jestli náklady zastoupení takového sporu ponese ten kdo spor prohraje anebo ten druhý. Jistě, i pro advokáta je komfortnější, pokud platí ten, kdo prohrál, protože to se klientům vyplatí i soudit se i o pohledávku třeba ve výši 7 000,- Kč. Což v případě nastolení nových pravidel zdaleka není jisté. Své jisté má naopak advokát. Za jeden úkon ve věci žaloby o těch zmíněných 7 000,- Kč mu podle vyhlášky zvané též advokátní tarif ( § 7) klient zaplatí 1 500,-- Kč za jeden každý úkon právní služby. A k tomu 300,- Kč tzv. režijního paušálu. Úkonem je příprava a převzetí zastoupení sepis žaloby a každé jednání soudu. Vyřídí-li se to platebním rozkazem, musí advokát dostat odměnu za dva úkony, tedy 3 600,- Kč. S jedním soudním jednáním to bude 5 400,- Kč. Má-li to zaplatit dlužník, proč ne. Ale sami si posuďte, kolik lidí se bude ochotno soudit, aby jim na konci z oněch 7 000,- Kč zbyla polovička anebo ani to ne. Nevím, nechci hádat, ale připadá mi, že se na to spousta z nich vykašle. Zejména, když se k tomu přidá podobný princip případné exekuce. Což ovšem neřeší problém těch, kteří budou žalováni a ve sporu třeba až na třetí jednání vyhrají. Holt se možná lehce prohnou.
Četným argumentem je poukaz na takzvané hromadné (opakující se) žaloby, podávané za věřitele proti mnoha dlužníkům. Kritici současného systému tvrdí, že advokát má v počítači předepsanou žalobu, jen vyplní jiné jméno a čísle, zmáčkne knoflík a má vyděláno. Hodně vyděláno. Taky pěkná hloupost.
Než svoje tvrzení doložím, pár čísel co nejsou ode mne, ale z časopisu Soudce, č. 2, ročník 2014. Soudkyně obvodního soudu pro Prahu 3 si dala práci a propočítala finanční efekt, který kdo ze zúčastněných na podávání takovýchto hromadných žalob měl, včítaje v to stát jakožto příjemce soudních poplatků a DPH. Zabývala se 13 městskými dopravními podniky v ČR. To jsou subjekty, které se z povahy své činnosti poměrně často stávají vymahateli opakujících se plnění, pohledávek za tzv. černými pasažéry. Podle autorkou zpracované tabulky řada z nich v letech 2010 až 2011 řešila problémy s těmito pohledávkami jejich odprodejem za různě vysokou částku, vesměs ale 100 %. K tomu dodávám, že odprodej pohledávek, najmě za 100 % nominálu, měl hned dvě výhody. Obě finanční. Exekuce je úspěšná jen u cca 50 % povinných . A to musí být exekutor jak břitva. Druhá půlka je z nejrůznějších důvodů nevymožitelná. Což je dost podstatný rozdíl oproti prodeji pohledávek. A druhou výhodou jsou naprosto minimální transakční náklady. Prostě to prodají nastojato a konec. Za 100 % nominálu se pohledávky obchodovaly, protože nabyvatel si kryl náklady z toho, co černí pasažéři museli zaplatit advokátům na úhradu jejich odměny. Což pilo krev kdekomu, pročež tomu z větší části udělal přítrž Ústavní soud, který shora uvedeným rozhodnutím tyto odměny významně redukoval. Tak jak je určuje advokátní tarif.
Co se dělo dál s pohledávkami ani s dopravními podniky netuším. Jisté ale je, že na konci loňského roku inzeroval Dopravní podnik hl.m. Prahy veřejnou zakázku spočívající v dodávce právních služeb - vymáhání poplatků od černých pasažérů, V podmínkách bylo, aby ten kdo by DP v těchto soudních sporech, které odhaduje na asi 125.000 ročně, zastupoval, byla advokátní kancelář disponující alespoň 6 advokáty, aby byl schopen zajistit poměrně sofistikovaný systém on-line informací o vývoji vymáhání pohledávek, zajistit poměrně složitou analýzu vymožitelnosti jednotlivých pohledávek a další činnosti. Taky bylo požadováno call centrum, kde by dokonce měl být jeden anglicky mluvící pracovník Nic proti tomu. Z hlediska těch, kteří pravidelně nemohou spát z představy hory peněz, kterou se v jejích očích někdo jiný neoprávněně nahrabe teď přichází prvá zásadní sdělení. Náklady na tuto službu odhadl sám Dopravní podnik hl.m. Prahy na částku 450 milionů Kč za příští čtyři roky. Předpokládám, že to byl kvalifikovaný odhad na základě analýzy nákladů a trhu. A uznejte, že mezi tímhle odhadem a řečmi o snadno získaným bohatstvím pouhým zmáčknutím knoflíku bude asi trochu rozdíl. Leč bude hůř.
To, co bylo požadováno je běžná rutina, snad s výjimkou toho call centra, ale o tom majitelé snadných řešení nemluví. Proč, to už se ptejte jich. Nicméně, základní matematika je jasná. Pokud by náklad zastoupení nakonec zaplatil „černoch“, hodně by se to pražskému dopravnímu podniku zlevnilo. Dost možná by se tím uhradila celá ta částka vynaložená na advokáty. Ovšem pokud zvítězí nápad do hodnoty sporu deset tisíc náklady nepřiznávat, je to celé jeho hotový výdaj. Takže tím bychom měli jasno, že nejde o advokáty. Ti by měli dostat něco přes 115 mil. Kč každý rok.
Těm ,kteří by zakázku vyhráli, by jistě srdečně záviděl minimálně každý třetí čtenář tohohle blogu. Jenomže on nikdo nevyhrál. Podle Lidových novin (Peníze & Byznys z 11.3.2014) bylo zadávací řízení zrušeno pro „nízký zájem“). Nevím, co motivovalo jiné advokátní kanceláře, ale my jsme si prostě spočítali, že za tyhle peníze, ale bez dotace z toho, co zaplatí dlužníci, se to prostě nejen nevyplatí, ale byl by to holý prodělek. A čekali jsme, kdo bude ten hrdina, který si pro ty peníze za pouhé mačkání knoflíku a přepisování jmen přijde. A on nepřišel nikdo. Inu trh je potvora a vysmívá se ideologiím.
Co bude dál lze jen hádat. Jisté je, že dopravní podniky jako takové nemohou rezignovat ani na přepravní kontrolu, ani na vymáhání pokut. To by si jejich statutáři mohli jít rovnou stoupnout před dům a čekat, až jim pošťák přinese usnesení o zahájení trestního stíhání. Minimálně porušování povinnosti při správě cizího majetku by to bylo jako vyšité. A jistě je, že pokud jde o Prahu oddálení řešení skoro určitě bude dopravní podnik něco stát. Zbývá si buď založit vlastní právní oddělení a vymáhat ve vlastní režii, což bude hodně nákladné anebo, pokud jde o Prahu, to zkusit znovu, ovšem s nastřelením větší odměny. V jednom i druhém případě, pokud uspěje ideologie, bez participace černých pasažérů. Vypadá to tedy na možnost, že z nulové režie pře pár roky se propracují k režii v řádech stamilionů ročně. To je slušný prodělek. A kde na to vezmou, to už ponechávám na fantasii čtenáře. Já jí moc nemám. Napadají mně jen takové věci, jako zvýšení dotace provozovatele, nebo zvýšení ceny jízdného či výše pokut, případně mix všeho. Tak jako tak to odnesou nevinní. Což je správné, protože tak je to v dějinách lidstva vždycky, když si někdo vzpomene, že bude konat dobro.
Pro úplnost pak ještě dodávám, že spekulace o změně advokátního tarifu rozhoupaly celý trh s pohledávkami a už teď řada věřitelů utrpěla značné ztráty. Sečteno a podtrženo, na to, že návrh zákona ještě nedošel ani do druhého čtení už je to škoda dost velká. Máme zkrátka dobře našlápnuto k vítězství, za které by se nemusel stydět ani Pyrrhos.