Jakýs čínský kosmonaut po výletu do vesmíru zklamaně konstatoval, že Velká čínská zeď nebyla z oběžné dráhy vidět. Teď to vypadá, že malér plzeňské právnické fakulty by odtamtud mohl být k spatření. Alespoň podle mediálních komentářů, ze kterých vyplývá, že nepořádky na právech v Plzni volají do nebes a dosahují intergalaktických rozměrů. Dnes jsem si například přečetl, že být na tom nějaká celebrita zdravotně jako tahle země, redakce (novin) už by chystaly nekrology Též to prý vypadá to, že dojde k něčemu neuvěřitelnému, kvůli podvodům budou odebírány akademické tituly. Nebo, že paní profesorka Dvořáková, takto předsedkyně Akreditační komise bojuje s mafií a měli bychom jí držet palec. Přestaňte blbnout, chce se říct. Kolik měla Právnická fakulta v Plzni virtuálních studentů a kdo všechno přijde o diplom je zjištění, které nás teprve čeká. Paní Dvořáková vůbec nebojuje s žádnou mafií, ale nemístně si pouští pusu na špacír. Je to hrubá chyba a zcela určitě k radosti případné mafie, pokud nějaká existuje. Paní profesorka Dvořáková je totiž předsedkyní Akreditační komise, což je nepochybně cosi jako poradní orgán ministerstva školství. V každém případě to je, byť nepřímo, součást státní správy. Komise byla zřízena vládou a mimo jiné hodnotí činnost vysokých škol, kvalitu akreditovaných činností, zveřejňuje výsledky hodnocení, posuzuje další záležitosti týkající se vysokého školství, které jí předloží ministr a vydává k nim stanovisko. Též vydává stanovisko (komise) k žádostem o akreditaci studijních programů a ke zřízení, sloučení, splynutí, rozdělení nebo zrušení fakulty univerzitní vysoké školy. Tedy bude mít dost co mluvit do dalšího osudu plzeňského učiliště. Sama předsedkyně komise má dělat to, co jí určuje článek 6 Statutu Akreditační komise. Z něj plyne, že zcela jistě mezi její povinnosti nepatří veřejná prohlášení za komisi a na jakékoliv téma, osobní hodnocení situace na vysoké škole či cokoliv tomu i jen vzdáleně podobného. Posuzovat, jak si vede vysoká škola, případně co se na ní děje, je výsadním právem zmíněné komise. Jinými slovy, paní předsedkyně měla mlčet, svolat komisi, velet vypracování příslušné zprávy a tu zákonným způsobem ventilovat. Osobní komentáře byly na místě až pak. Opačný algoritmus, lhostejno, zda snad veden bohulibými úmysly, je nejen neprofesionální, ale i neetický.

Jestli a nakolik chybovali na plzeňské právnické fakultě není zcela jisté, byť indicie jsou kruté. Zcela jistě ale chybovala paní předsedkyně Akreditační komise. A teď je, řečí práva, podjatá. Ať už v budoucnu řekne či napíše Akreditační komise k poměrům na právech v Plzni cokoliv, lze se nadít námitky těch, kteří by tím mohli být dotčeni. Komise se snaží potvrdit to, co už napřed uvedla její předsedkyně. A dlužno říct, že to bude dost relevantní námitka. Proto ta poznámka o veselící se mafii, pokud by komise na nějakou přišla, v což ale moc nevěřím.

To, že čas od času někdo poruší pravidla komunity, u nás zejména zákony, není bohužel nic neobvyklého. Kvůli tomu máme obranné mechanismy a ty by ovšem už selhat neměly. Takovým mechanismem, sui genesis, je Akreditační komise. Naštěstí nikoliv celá Akreditační komise, ale její předsedkyně spolehlivě selhala. S jistou nadsázkou je to stejné, jako by vyšetřující policista ještě předtím, než provede prvý výslech, hlásal do světa, co si o věci myslí, co se stalo a kdo je pachatel.

Vůbec nemíním bagatelizovat problém, který vznikl na právech v Plzni. Ostaně nic na něm změnit nemohu, ať bude jakýkoliv. Zatím to ale nevypadá na nic jiného, než na chybu jednotlivých osob, možná, spojených v jakési primitivní souručenství. Lze-li soudit z dosavadních prohlášení pana rektora či zastupujícího děkana, fakticky ale jejich činnost měla zasáhnout pouze zlomek produkce právnické fakulty. Takže, jak se zdá, primárně postačí zbavit se pár lidí, možná bude někdo trestně stíhán, možná někdo přijde o diplom, což je jeho soukromý problém. Z hlediska stability tohoto státu případně její právnické obce nic až tak zásadního.

Kdybych si měl já vybrat, mnohem dramatičtější mi připadá třeba to, že státu chybí 33 miliard na důchody a musí si půjčovat. A to za situace, kdy jsme se ocitli v kategorii zemí se velmi nejistou rozpočtovou prognózou. Případně mne iritují pokusy o rozpočtové brikule, které nás mohou posunout do ještě horší ekonomické pozice.

Jak mouchy nad mršinou ale krouží nad plzeňskou kauzou moralisté všeho druhu a pohlaví. A do okolí vysílají své strašné odsudky zatím jen tušených nemravností. Za doposud největší koninu v této souvislosti vyslovenou chovám emajlový výkřik, který mi přišel v této podobě:
„Právníci - my - jsme byli pasováni na hejno úplatných hlupáků, kteří pomocí svých krakatic ovládají temné síly i vlivové skupiny v této zemi. Kde je právní věda?? Kde je to, co je budováno tři tisíce let - právní řád a organizace společnosti??“.

Co na to říct než něco o patosu zbytnělém k směšnosti. Leč život půjde dál a jinudy. Media svou práci odvedla, základní informace máme. Proběhne vyšetřování prováděné rozličnými složkami a jak píšu, možná to ještě někdo odnese, když postižení už i tak jsou. Za půl roku se fakulta vrátí do normálu, čímž míním běžný akademický život, tak jak by měl být. Snad jen s „upgradovanými“ kontrolními mechanismy. A jako jinde a jindy, zas občas někdo dostane zkoušku zadarmo, nějaká studentka se preventivně vyspí se zkoušejícím a zdrcující většina studentů se bude šrotit. Nejlíp pod klasickým heslem „Sbíráme zkoušky, ne známky“. Život pak prověří, kdo skutečně umí a kdo má jen ty zkoušky.