Zatnout TTIPec
Transatlantické obchodní a investiční partnerství by prohloubilo disproporce globálního trhu, omezilo lidskoprávní agendu a poškodilo i chudší oblasti USA a EU. Proto je nutné vyjednávání co nejdříve zastavit.
TTIP je proti zájmu evropských a amerických pracujících. Odborová asociace v USA AFL-CIO se domnívá, že TTIP by mohla být prospěšná. Ale jen potud, pokud se ochrana pracujících, bezpečnost práce a zdravotní standardy sjednotí s těmi, které jsou platné v EU. To je ovšem marná naděje, protože v historii posledních padesáti let nemáme žádné příklady mezinárodních obchodních dohod, které by na něco takového pamatovaly.
Nepodařilo se to ani v preferenčních dohodách z Cotonou, jejímž hlavním cílem bylo pomocí obchodu bojovat proti chudobě v rozvojových zemích. Konečně i poslední vystoupení naší diplomacie v Číně ukazuje, že lidská práva nejsou na pořadu dne a ekonomické zájmy mají přednost. Byť je takové jednání neracionální a protispolečenské, politici budou s kapitálem dále hrát hru na to, kdo pod sebou podřízne svou větev dříve.
Proti TTIP se staví i většina odborových asociací v EU.
Akumulace daňových rájů
Po podepsání dohody TTIP by vznikla největší zóna daňových rájů na světě. Ilegální kapitálové toky, praní špinavých peněz, korupce, úniky DPH, falešně deklarované ceny a další nezákonné praktiky zmizí za zástěrkou daňové optimalizace.
Propojení Nevady, Delaware, Irska, Nizozemí, Kypru, Londýna, Budapešti, Britských zámořských teritorií a dalších offshorových center (což je jen měkčí označení pro daňové ráje) vytvoří strukturu, na kterou daňové úřady v USA a EU nebudou stačit. Speciálně proto, že USA zatím jakoukoli praktickou spolupráci na sdílení dat odmítají, jakkoli se např. dohody o tzv. automatické výměně informací o pohybech kapitálu diskutují v rámci OECD.
Je jasné, že ztráty z daňových úniků by radikálně omezily jakýkoli ekonomický přínos dohod.
Dohody o protekčním obchodu
Představte si, že by proti sobě třeba ve fotbalovém poháru nastoupila dvě mužstva, z nichž jedno by bylo výrazně slabší. To druhé by se tedy svobodně rozhodlo, vyměnit si přímo v poli několik hráčů, aby hra byla férovější. Je to nesmysl. Proč by tedy někdo očekával, že něco podobného udělají dvě nejsilnější ekonomiky světa?
Pokus o zavedení globálního volného trhu prakticky zničil Světovou obchodní organizaci. USA, ale s nimi i EU a Japonsko odmítli otevřít své trhy zpracovanému zboží z méně rozvinutých zemí a navíc odmítly omezit své ohromné vývozní i produkční dotace, díky kterým mohou nadnárodní firmy naprosto svévolně deformovat světové ceny komodit i výrobků. Tento komunismus pro nejbohatší firmy pevně zakořenil i v TTIP a má se stát základem pro další nárůst zisků velkých korporací.
Zombie z ACTA se vracejí v TTIP. Plakát evropských Pirátů.
TTIP vytváří jednostranně výhodné podmínky pro velké nadnárodní firmy, ale neřeší problémy těch, kteří jsou těmito výhodami postiženi. Právě naopak. Především se to týká malých a středních podniků, méně rozvinutých lokalit, samospráv s malou vyjednávací silou a to od úrovně obecní až po tu národní.
TTIP tak jsou krokem k dalšímu narušování globálního obchodu a budou posilovat postavení firem registrovaných v EU či USA. Budou to bohaté firmy z celého světa, které si mohou dovolit zřídit si své pobočky v rámci TTIP a zaplavovat naše trhy zbožím odkudkoli a to již bez jakékoli ochrany. Zboží vyrobené z jedovatých materiálů, dětmi či otroky nějaké diktatury bude dobré pro náš trh, protože ho sem doveze firma sídlící v Nevadě. Udělat například z čínského zboží americké či evropské, je díky daňovým rájům uvnitř našich soustátí jen otázkou výkonného účetnicko-auditorského aparátu.
Osobní data na prodej
V březnu schválil Evropský parlament rezoluci a směrnici k ochraně dat. Ta požaduje vysoké zabezpečení především v oblasti velkých dat a cloudů. Minulý týden Evropský soudní dvůr dokonce potvrdil „právo být zapomenut“ a nařídil Googlu odstranit z vyhledávače stará data, která nabyla osobního charakteru.
To jsou kroky správným směrem, ale bohužel moc nekorespondují s postoji politiků z hlavních evropských politických frakcí, kteří se odmítli zabývat vlastními odposlechy a využívali evropské bezpečností složky k tomu, aby pronásledovaly whistleblowery, kteří americkou špionáž proti evropským státům zveřejnili.
Není tedy jasné, jak tito politici budou chtít zabránit tomu, aby Google, Facebook a další neshromažďovali stále více osobních dat a v rámci „principu bezpečného přístavu“ je nepředávali dále NSA? Skandály s odposlechy a jejich zametení pod koberec nám moc nadějí nedávají.
Arbitráže ve prospěch firem
O arbitrážích, kterými by v rámci TTIP mohly firmy napadat svobodná rozhodnutí států už bylo napsáno hodně. Jde o mechanismus, ve kterém podniky, kterým se nelíbí nějaký zákon –ochrana vodních toků, zapojení veřejnosti do územních či environmentálních rozhodování atp. – mohou vyvolat arbitráž, ve které budou po státu požadovat náhradu z možných ztrát.
Arbitráž probíhá tak, že každá ze stran si vybere arbitra a ti pak zvolí třetího. Rozhodnutí arbitrů je konečné a není soudně napadnutelné (jen z formálních důvodů). Protože arbitři přichází z velkých právních a auditorských firem, jde o uzavřený kolektiv s jasným tržním zájmem – mít co nejvíce arbitráží. A protože arbitráže vyvolávají firmy, je podle všech teoretických i praktických poznatků zřejmé, že arbitři se budou snažit vycházet vstříc firmám, aby svůj byznys udrželi v chodu.
Představa, že pro ekonomiku je dobré, když nad rozhodnutím demokratických struktur včetně justice mají navrch privátní subjekty, naprosto mění podstatu demokracie a v podstatě ji ruší.
Kudy na to
TTIP musí být zastaveno, partnerství na úrovni obchodní, investiční a daňové politiky mezi USA a EU je ale nadále klíčové. Místo rozsáhlých a nepřehledných dohod podporujících nadnárodní firmy, které nakonec stejně nemají nic společného ani s USA ani s EU, je namístě konečně jednat o zlepšení životních podmínek obyvatel. A preferenční trh pro nejbohatší není cestou, která by v posledních padesáti letech přinesla většině populace prospěch.
V první řadě se musíme skutečně zaměřit na odstraňování netarifních bariér. Jedná se o dotace největším firmám a podřezávání kapitálových toků do lokálních a rozvíjejících se ekonomik. Obrovské dotace do zemědělské produkce v USA a EU likvidují zemědělství v globálním měřítku, vedou k jeho chemizaci a intenzifikaci. Podkopávání lidskoprávní agendy v oblasti ochrany zaměstnanců, sociálních i politických práv včetně nakládáni s daty a narůstající kontrolou obyvatel, deformují podmínky pro poctivé podnikání, pro svépomocné aktivity a pro demokratické rozhodování obecně.
Důležitými dohodami, bez kterých není žádné další vyjednávání o obchodním partnerství možné, jsou daňové regulace. EU a USA jsou územími, v nichž na jedné straně nejvíce firem profituje z vnitřních i vnějších daňových rájů, na straně druhé toto podvodné jednání obě velké ekonomiky vážně ohrožuje.
Proto EU a USA musí převzít aktivitu a vytvořit dostatečné monitorovací mechanismy a kapacity, které tomuto jednání zamezí. Technická jednání pokročila už dostatečně daleko a přináší několik realistických a proveditelných nástrojů. Politická jednání ale váznou. Při tom musíme dávat stále pozor, aby do těchto instrumentů nebyly vkládány komponenty sloužící k dalšímu shromažďování nepříslušných osobních dat a jejich zneužití ke komerčním či politickým účelům.
Po odstranění těchto tlaků, což by mohlo vést k opětovnému posílení demokracie postavené alespoň z větší části na vůli lidu, je možno začít jednání o širších obchodních a investičních dohodách.
Bohužel evropské frakce Lidovců, Socialistů, proevropských Liberálů, ale i protievropských Reformistů jsou dnes v područí loby nadnárodního kapitálu a bez racionálního podkladu TTIP podporují (jedna dvě osobnosti asi mínění frakce těžko zvrátí). A to je třeba mít na paměti, až půjdeme tento týden volit. Každý hlas u nás i v Evropském parlamentu se počítá.
Pro Deník Referendum
Článek Ekonomky Nadi Johanisové: Transatlantická dohoda: chystá se privatizace evropské legislativy?
Článek Ekonomky Ilony Švihlíkové: Válka bloků? TTIP a TPP aneb Pokus o udržení hegemonie
TTIP je proti zájmu evropských a amerických pracujících. Odborová asociace v USA AFL-CIO se domnívá, že TTIP by mohla být prospěšná. Ale jen potud, pokud se ochrana pracujících, bezpečnost práce a zdravotní standardy sjednotí s těmi, které jsou platné v EU. To je ovšem marná naděje, protože v historii posledních padesáti let nemáme žádné příklady mezinárodních obchodních dohod, které by na něco takového pamatovaly.
Nepodařilo se to ani v preferenčních dohodách z Cotonou, jejímž hlavním cílem bylo pomocí obchodu bojovat proti chudobě v rozvojových zemích. Konečně i poslední vystoupení naší diplomacie v Číně ukazuje, že lidská práva nejsou na pořadu dne a ekonomické zájmy mají přednost. Byť je takové jednání neracionální a protispolečenské, politici budou s kapitálem dále hrát hru na to, kdo pod sebou podřízne svou větev dříve.
Proti TTIP se staví i většina odborových asociací v EU.
Akumulace daňových rájů
Po podepsání dohody TTIP by vznikla největší zóna daňových rájů na světě. Ilegální kapitálové toky, praní špinavých peněz, korupce, úniky DPH, falešně deklarované ceny a další nezákonné praktiky zmizí za zástěrkou daňové optimalizace.
Propojení Nevady, Delaware, Irska, Nizozemí, Kypru, Londýna, Budapešti, Britských zámořských teritorií a dalších offshorových center (což je jen měkčí označení pro daňové ráje) vytvoří strukturu, na kterou daňové úřady v USA a EU nebudou stačit. Speciálně proto, že USA zatím jakoukoli praktickou spolupráci na sdílení dat odmítají, jakkoli se např. dohody o tzv. automatické výměně informací o pohybech kapitálu diskutují v rámci OECD.
Je jasné, že ztráty z daňových úniků by radikálně omezily jakýkoli ekonomický přínos dohod.
Dohody o protekčním obchodu
Představte si, že by proti sobě třeba ve fotbalovém poháru nastoupila dvě mužstva, z nichž jedno by bylo výrazně slabší. To druhé by se tedy svobodně rozhodlo, vyměnit si přímo v poli několik hráčů, aby hra byla férovější. Je to nesmysl. Proč by tedy někdo očekával, že něco podobného udělají dvě nejsilnější ekonomiky světa?
Pokus o zavedení globálního volného trhu prakticky zničil Světovou obchodní organizaci. USA, ale s nimi i EU a Japonsko odmítli otevřít své trhy zpracovanému zboží z méně rozvinutých zemí a navíc odmítly omezit své ohromné vývozní i produkční dotace, díky kterým mohou nadnárodní firmy naprosto svévolně deformovat světové ceny komodit i výrobků. Tento komunismus pro nejbohatší firmy pevně zakořenil i v TTIP a má se stát základem pro další nárůst zisků velkých korporací.
Zombie z ACTA se vracejí v TTIP. Plakát evropských Pirátů.
TTIP vytváří jednostranně výhodné podmínky pro velké nadnárodní firmy, ale neřeší problémy těch, kteří jsou těmito výhodami postiženi. Právě naopak. Především se to týká malých a středních podniků, méně rozvinutých lokalit, samospráv s malou vyjednávací silou a to od úrovně obecní až po tu národní.
TTIP tak jsou krokem k dalšímu narušování globálního obchodu a budou posilovat postavení firem registrovaných v EU či USA. Budou to bohaté firmy z celého světa, které si mohou dovolit zřídit si své pobočky v rámci TTIP a zaplavovat naše trhy zbožím odkudkoli a to již bez jakékoli ochrany. Zboží vyrobené z jedovatých materiálů, dětmi či otroky nějaké diktatury bude dobré pro náš trh, protože ho sem doveze firma sídlící v Nevadě. Udělat například z čínského zboží americké či evropské, je díky daňovým rájům uvnitř našich soustátí jen otázkou výkonného účetnicko-auditorského aparátu.
Osobní data na prodej
V březnu schválil Evropský parlament rezoluci a směrnici k ochraně dat. Ta požaduje vysoké zabezpečení především v oblasti velkých dat a cloudů. Minulý týden Evropský soudní dvůr dokonce potvrdil „právo být zapomenut“ a nařídil Googlu odstranit z vyhledávače stará data, která nabyla osobního charakteru.
To jsou kroky správným směrem, ale bohužel moc nekorespondují s postoji politiků z hlavních evropských politických frakcí, kteří se odmítli zabývat vlastními odposlechy a využívali evropské bezpečností složky k tomu, aby pronásledovaly whistleblowery, kteří americkou špionáž proti evropským státům zveřejnili.
Není tedy jasné, jak tito politici budou chtít zabránit tomu, aby Google, Facebook a další neshromažďovali stále více osobních dat a v rámci „principu bezpečného přístavu“ je nepředávali dále NSA? Skandály s odposlechy a jejich zametení pod koberec nám moc nadějí nedávají.
Arbitráže ve prospěch firem
O arbitrážích, kterými by v rámci TTIP mohly firmy napadat svobodná rozhodnutí států už bylo napsáno hodně. Jde o mechanismus, ve kterém podniky, kterým se nelíbí nějaký zákon –ochrana vodních toků, zapojení veřejnosti do územních či environmentálních rozhodování atp. – mohou vyvolat arbitráž, ve které budou po státu požadovat náhradu z možných ztrát.
Arbitráž probíhá tak, že každá ze stran si vybere arbitra a ti pak zvolí třetího. Rozhodnutí arbitrů je konečné a není soudně napadnutelné (jen z formálních důvodů). Protože arbitři přichází z velkých právních a auditorských firem, jde o uzavřený kolektiv s jasným tržním zájmem – mít co nejvíce arbitráží. A protože arbitráže vyvolávají firmy, je podle všech teoretických i praktických poznatků zřejmé, že arbitři se budou snažit vycházet vstříc firmám, aby svůj byznys udrželi v chodu.
Představa, že pro ekonomiku je dobré, když nad rozhodnutím demokratických struktur včetně justice mají navrch privátní subjekty, naprosto mění podstatu demokracie a v podstatě ji ruší.
Kudy na to
TTIP musí být zastaveno, partnerství na úrovni obchodní, investiční a daňové politiky mezi USA a EU je ale nadále klíčové. Místo rozsáhlých a nepřehledných dohod podporujících nadnárodní firmy, které nakonec stejně nemají nic společného ani s USA ani s EU, je namístě konečně jednat o zlepšení životních podmínek obyvatel. A preferenční trh pro nejbohatší není cestou, která by v posledních padesáti letech přinesla většině populace prospěch.
V první řadě se musíme skutečně zaměřit na odstraňování netarifních bariér. Jedná se o dotace největším firmám a podřezávání kapitálových toků do lokálních a rozvíjejících se ekonomik. Obrovské dotace do zemědělské produkce v USA a EU likvidují zemědělství v globálním měřítku, vedou k jeho chemizaci a intenzifikaci. Podkopávání lidskoprávní agendy v oblasti ochrany zaměstnanců, sociálních i politických práv včetně nakládáni s daty a narůstající kontrolou obyvatel, deformují podmínky pro poctivé podnikání, pro svépomocné aktivity a pro demokratické rozhodování obecně.
Důležitými dohodami, bez kterých není žádné další vyjednávání o obchodním partnerství možné, jsou daňové regulace. EU a USA jsou územími, v nichž na jedné straně nejvíce firem profituje z vnitřních i vnějších daňových rájů, na straně druhé toto podvodné jednání obě velké ekonomiky vážně ohrožuje.
Proto EU a USA musí převzít aktivitu a vytvořit dostatečné monitorovací mechanismy a kapacity, které tomuto jednání zamezí. Technická jednání pokročila už dostatečně daleko a přináší několik realistických a proveditelných nástrojů. Politická jednání ale váznou. Při tom musíme dávat stále pozor, aby do těchto instrumentů nebyly vkládány komponenty sloužící k dalšímu shromažďování nepříslušných osobních dat a jejich zneužití ke komerčním či politickým účelům.
Po odstranění těchto tlaků, což by mohlo vést k opětovnému posílení demokracie postavené alespoň z větší části na vůli lidu, je možno začít jednání o širších obchodních a investičních dohodách.
Bohužel evropské frakce Lidovců, Socialistů, proevropských Liberálů, ale i protievropských Reformistů jsou dnes v područí loby nadnárodního kapitálu a bez racionálního podkladu TTIP podporují (jedna dvě osobnosti asi mínění frakce těžko zvrátí). A to je třeba mít na paměti, až půjdeme tento týden volit. Každý hlas u nás i v Evropském parlamentu se počítá.
Pro Deník Referendum
Článek Ekonomky Nadi Johanisové: Transatlantická dohoda: chystá se privatizace evropské legislativy?
Článek Ekonomky Ilony Švihlíkové: Válka bloků? TTIP a TPP aneb Pokus o udržení hegemonie