Vojenské stavby a debata o poválečné architektuře

11. 09. 2021 | 15:54
Přečteno 1178 krát
6.9.2021 šest historiků a devět historiček architektury a umění vyzvalo otevřeným dopisem k zachování budovy Vojenských staveb v ose Nuselského mostu v Praze a k veřejné debatě o poválečné architektuře. Fandím jim. Zde pár podnětů.

Díky tomu, že mne nepochopení poválečné architektury trápí v podstatě od dětství, kdy jsem začal rozlišovat krásu od ošklivosti, psal jsem v roce 2007 popularizační sloupky "Ismy" v architektuře do Lidovek. Architektura má svůj sloh a jazyk a je třeba jí umět číst. Je to jak rozumět řeči zvířat. Některé domy jsou jak básně a inspirují a povznáší, jiné jsou jak kulometná palba, jiné hluché a nicneříkající, jiné užvaněné. Nemyslím, že je třeba všechny chránit jak archeologickou vrstvu, přežít si zaslouží ty, které své okolí obohacují a inspirují a rozvíjejí génius loci. Když ale chci s kolegy na toto téma rozvést diskuzi, není k tomu moc ochota. Dokud budeme kvalitu považovat za relativní věc, nepodaří se nám jednotlivé domy uhájit, protože naše důvody budou jednoduše nesrozumitelné, jak je, přiznejme, i řada těch domů samotných, stejně jak textů, které o nich pojednávají. Až se naučíme interpretovat příběhy, které námi obdivované domy samy vypráví, najdeme přirozeně i podporu široké veřejnosti, která se s nimi bude umět identifikovat. Ale to vůbec není samozřejmé. Jaký příběh vlastně poválečná architektura vypráví? Říká něco o době a o lidech? Proč je tak neuchopitelná? Filip Topol se v jedné své písni ptal sám sebe, co když jsem neopodstatněný?

Velice trefně otevřel debatu o normalizačním sochařství a architektuře krátký film Vetřelci a volavky v roce 2008, kde už tehdy klíčové otázky položil v závěru David Černý. Jsou věci skvělé, ale i brakové a béčkové. Je pozoruhodné, jak architektura 60. let je invenční a v normalizační době 70. let zapouzdřená a vytěsňující současné vlivy a tendence. Vidím základní rozdíl mezi Transgasem a Pakulem. Zatímco za první jsem demonstroval, za druhý bych se prát nešel. A nemyslím si, že jde o subjektivní názor, dokud si náš vkus obecně nenarovnáme, ale na místo toho zabředneme do pokrytectví, porostou nám tu dál podobné mastodontní neforemné obludy. Zatímco po válce probíhala masivní industrializace stavebnictví, v 70. letech už bylo zřejmé, že je třeba architekturu humanizovat, že je jinak trvale neudržitelná. Zde vidím nosný příběh, jak rozlišit áčkovou architekturu od béčkové, tedy tu, co si ochranu zaslouží, od té, kterou lze oželet. A tak narovnat i naši dnešní nediskuzi, která otázku humanizace raději neřeší, aby se náhodou někoho nedotkla. Tak nám zde místo směrodatné odborné kritiky bují plevel komerční adorace.


Transgas, 2017, foto T. Vích
Transgas, 2017, foto T. Vích

Vezměme to od Transgasu (1966-78), který byl a je pro mne vysoce kultivovanou stavbou, s velkými a bohužel nedoceněnými a nepochopenými estetickými a městotvornými kvalitami. To že na jeho terasách nebyly kvetoucí zahrady a funkční fontány, ale parkovala auta a nepořádek, byl zřejmě projev takového nepochopení a začátek jeho konce. V architektuře vždy šlo a jde o styl. Když dům nemá styl, nemá architekturu a jakoby nebyl. Proto je důležitý fakt, že barevný, technologicky inovativní a kolážově scénograficky komponovaný komplex budov a teras Transgasu už nebyl uniformně brutalistní, ale jedná se o dramaticky kreativní a zápaďácky postmoderní hi-tech, který držel krok s dobovou světovou špičkou, s architekty Fosterem či Stirlingem. To vnímám jako jeho velkou kulturně-historickou hodnotu. Že byl nový soubor domů k historické zástavbě kontrastní, stejně jako ještě brutalistní Kotva či Intercontinental ze stejné doby, je pravda. Dodnes tyto necitlivé vstupy bohužel stále nejsou zcela tabu, jak vidíme např. u Masaryčky, která v této bezohlednosti vesele pokračuje, nehledíc nalevo napravo.


Budova bývalých Vojenských staveb, architekt Jan Hančl, 1973-82
Budova bývalých Vojenských staveb, architekt Jan Hančl, 1973-82

Budově Vojenských staveb tuto agresi vytýkat nelze, drží uliční čáru i korunní římsu, jak z učebnice revitalizace historických měst. Proto se nejedná o brutalistní architekturu, ale o provokativní postmoderní koláž, která si hraje s významy parteru a střešní krajiny, s motivem nezbytných mašinistických trubek komínu ala dvojhlavňová flinta či výfuk od auta, což bylo v 70. letech stylově trendy. Zajímavé by bylo srovnat Vojenské stavby (1973-82) s Teplotechnou od Věry Machoninové (1975-84), nebo s ČKD od Aleny Šrámkové (1976-83), jak se u nich postupně stále více prosazuje znovuobjevený princip trojdělení tradiční fasády se "soklem" se vstupním portálem a obchody, s vlastní "fasádou" s rytmem oken, a se "střešní krajinou" nad římsou. Jestli lze Vojenským stavbám něco vyčítat, tak neschopnost reagovat na to, že se nachází v ose Nuselského mostu. Ty dvě trubky na střeše tuto unikátní kompoziční výzvu v podstatě parodují.

Je to jak znovuobjevit verše či rytmus a melodii, které se i v originál britském, francouzském a následně východním a globálním brutalismu na poválečných 20 let ztratily, což vedlo ke zmiňované neforemnosti a drásající kakofonii, kdy architektura vypustila tvarosloví a jen si tak vrcholně moderně chrčela a syčela, či prostě jen byla, aniž by měla potřebu něco říkat a vyjadřovat. Či, abychom jí jen nekřivdili, prostě obrazoborecky vyjadřovala to, že nechce nic znamenat, že je jen světlo a vzduch, jinak nic. Protože je důležitější realisticky být a žít, než si něco myslit nebo i, probůh, něco pojmenovávat a řešit. Coby „Husákovo dítě“ si pamatuji školní indoktrinaci materialismu nad idealismem, která sloužila diktatuře proletariátu vytěsnit moudra inteligence a ospravedlnit nástup dělníků a rolníků na místa ředitelů a odsun filozofů do kotelen.

Proletářský brutalismus nevznikl ve východním bloku. Marx s Engelsem byli Němci žijící v Londýně. Je to celé vlastně úžasný příběh, kus historie, který nám tato pražská raně postmoderní stavba představuje. Nerozumím, proč se historičky a historici ve svém dopise za záchranu Vojenských staveb důsledně vyhýbají bližší kulturně-historické charakteristice doby vzniku domu, který chtějí zachránit, a tyto jemu vlastní progresivní znaky sémanticky slohově nezařazují a mluví jen záhadně o jakýchsi logotypních stavbách patřících k neopakovatelnému geniu loci celé jedné kapitoly dějin, jakoby se styděli říct, že šlo o dobu přelomu od moderní k POSTMODERNÍ architektuře, která se už i u nás zvolna rodila.

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Smoljak David · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Těšínská Tereza · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy