„Pornografie je neumělecké znázornění lidského těla či sexuálního chování, které nemá jiný účel, než podněcovat sexuální pud.“ – Tolik Wikipedie.

Je to jen jedna věta z delšího textu a tak samozřejmě nevystihuje v úplnosti všechny charakteristiky a podoby pornografie. To nedokáže ani sebedelší definice, protože vždy je přítomen i osobní a dobový (kontextuální) názor na to, co je a co není pornografie.

V blogu si mohu dovolit ledacos a tak citovanou definici lehce pozměním nebo spíš doplním. Ano, prvoplánově se pornografie vztahuje k sexualitě a označuje její pokleslé zobrazení a využití k jedinému cíli – uspokojit puzení. To lze zobecnit a podle mého soudu je pak možné mluvit také o pornografii jako jevu a metodě i v jiných oblastech lidského chování a jednání, politiku nevyjímaje.

Politik svým projevem vždy chce ovlivnit posluchače, přesvědčit je o své pravdě a vzbudit v nich pocit sounáležitosti, síly a odhodlání přeměnit politikova slova v činy. Projev může být konstruktivní až budovatelský, může být kritický až rozbíječský, a může také být negativně provokativní s cílem ukázat jinou skupinu jako nepřátelskou řečníkovi a jeho stoupencům.

Ukázku skutečné politické pornografie nám včera (17. listopadu) předložil sám prezident České republiky. A protože slova sama nemusí stačit, doplnil svůj slovní projev i prvky divadelními – kolektivní zpěv státní hymny ostentativně ve společnosti lidí, jejichž aktivity zavánějí pornografií politickou a ekonomickou. Takoví by se kolem prezidenta neměli pohybovat vůbec nikdy. O tom, že by se prezident k nim přidával, lze uvažovat jen v hodně pochybných režimech. Byli jsme tedy dokonce svědky vzácného úkazu – demokraticky zvolená hlava státu ve společnosti i nevolených politických dobrodruhů a jiných zvláštních existencí. Jestli tohle není politická pornografie, tak už nevím, co by jí mohlo být. Snad jen státní bordel.

Abych jen akademicky neplkal, přidám několik příkladů politické pornografie, jak je poskytují webové stránky Pražského hradu (http://www.hrad.cz/cs/prezident-cr/soucasny-prezident-cr-milos-zeman/vybrane-projevy-a-rozhovory/812.shtml). Kurzívou je vždy uveden citát z projevu prezidenta na Albertově, následuje můj komentář:

A zpravidla jsou to rádoby elity, které se tímto způsobem snaží pouze zviditelnit, aniž by je kdokoli zvolil, a tedy oprávnil k takovému postoji. – aniž by byl specifičtější v určení oněch „rádoby elit“, tvrdí o nich prezident, že se pouze chtějí zviditelnit; odkazem na jejich nezvolení snižuje v mysli posluchačů oprávnění všech občanů vyjadřovat se třeba i kriticky k čemukoliv, co si podle nich kritiku zaslouží. Ostatně pan prezident se ještě jako důchodce Miloš Zeman také s oblibou veřejně vyjadřoval k různým tématům, aniž by k tomu byl povolán jinou volbou, než svou vlastní. Za „pornografickou“ v této souvislosti nicméně nepovažuji prezidentovu samohanu z doby jeho pobytu na Vysočině, ale apriorní, neadresné a tudíž všeobecné snižování závažnosti názoru kteréhokoli občana, tedy i příslušníka „rádoby elity“. Úmyslně tak vyvolává napětí mezi „elitou“ a „obyčejnými lidmi“, polarizuje společnost a její významné části podsouvá představu, že není elitou a že se nad ni kdosi vyvyšuje. Že je to ve skutečnosti sám řečník, to v tom hluku obvykle posluchačům ujde.

Samostatnou poznámku si zasluhuje jeho výrok „aniž by je kdokoli zvolil“. Asi se shodneme, že obecně (ne všeobecně) jsou za elitu považováni třeba lékaři, piloti, někteří spisovatelé a další umělci. Ty ale také nikdo nevolil (s výjimkou Karla Gotta, mnohonásobného Zlatého slavíka). U elity (to jsou nejen vědci, umělci nebo sportovci, ale všichni vynikající odborníci v jakémkoli oboru) je volba naprostým nesmyslem. Budete si volit řidiče autobusu? Nebo chirurga? Asi sotva. Narážka totiž souvisí s něčím jiným – Miloš Zeman je přesvědčen, že má „lidový mandát“, protože byl zvolen většinou voličů. Použiju stejnou demagogii a snadno dokážu, že nebyl. Ve druhém, rozhodujícím kole, kdy se volilo jen mezi dvěma kandidáty, obdržel 59,11% hlasů, což představuje méně než třetinu oprávněných voličů. Z toho vyplývá, že více než dvě třetiny voličů byly buď proti němu, nebo se o něj vůbec nezajímaly.

Z běžně pozorovatelných reakcí veřejnosti se zdá, že „nevolené elity“ opravdu asi většinově nevolily Miloše Zemana. Ten se proto podbízí naprosto neuvěřitelným způsobem těm, o nichž se domnívá, že jim jeho estrády vyhovují a že je baví. Bezostyšně používá pornografickou metodu a uráží tím nikoli ty, o kterých mluví, ale ty, ke kterým mluví. Klaka křiklounů a pochlebovačů pak zařídí, že se vždycky někdo směje a vždycky někdo tleská.

…opinion makers, tedy tvůrci veřejného mínění. Lidé, kteří se takto nazývají, pohrdají občany, domnívají se, že občané jsou něco jako plastelína nebo něco jako těsto, které je možné hníst do tvaru, který vyhovuje manipulujícímu. – Opinion makers je běžně užívané označení těch osobností, jejichž názory mají odezvu ve veřejném mínění. K těm samozřejmě patří i Miloš Zeman – bylo by vskutku tristní, kdyby prezident nebyl schopen ovlivnit mínění aspoň těch lidí, kteří jej ještě neprohlédli a stále mu věří. Platí tedy i pro něj státníkovo vlastní tvrzení, že „pohrdají občany“ a „domnívají se, že občané jsou něco jako plastelína“?

Nálepka či nadávka není argument a prokazuje pouze myšlenkovou nedostatečnost těch, kdo ji vyslovují. – Zlatá slova, pane prezidente! Aspoň vím, jak si mám vyložit Vaše nálepkování oponentů a nadávky a posměšky jim adresované.

Stejně tak argumentem není řev, a právě řev je projevem fašistů, právě řev je projevem stáda, které se zde sešlo minulý rok. – Za co byste, pane prezidente, označil shromáždění (pravda, pečlivě vybrané a označkované), které se na Albertově sešlo letos?