Máme-li správně reagovat na současná nebezpečí, musíme rozlišovat mezi pojmy jako je islám, radikální islám a islámský terorismus. Radikální islám není nic víc, než jedna z interpretací jediného širokého islámu.

Terorismus navzdory dnes často používaným zkratkám není přímým produktem islámu, spíše je jedním z nástrojů či metod, které radikální islám používá. Terorismus v tom smyslu, jak termínu rozumíme dnes, zde byl už předtím jako metoda nejen anarchistů, ale všech možných radikálních politických směrů. Dokonce i v islámu byl metodou, kterou svého času užívala jedna z mnoha sekt, tzv. hašišíni.

Radikálové „náboženství míru“?

Hlavním cílem a drtivou většinou obětí islámských teroristů jsou muslimové. Radikální sunnité zabíjejí šíity a alevity, radikální šíité sunnity a alevity, obojí zabíjejí i své vlastní stoupence buď jako „collateral damage“ nebo i jako cíl. Radikalismus tzv. islamistů není v první řadě definován metodami, které používají, ale požadavky, které kladou na obec věřících. V tomto je například také jeden z významných zdrojů napětí mezi OOP a Hamásem. Ne náhodou je „umírněná“ a zčásti laická OOP miláčkem evropských nadšenců, zatímco drsný a pravověrný Hamás má otevřené dveře u tureckého prezidenta.

Vlažný muslim je horší než kterýkoli nevěřící, odpadlík od islámu je pak vůbec nejhorší možný případ. Teprve pak přicházejí na řadu nevěřící, tedy ateisté (v první řadě), pohani a křesťané. Židé, na rozdíl od minulosti, kdy se jim mohlo dostat blahovolné milosti, protože jsou národem Knihy, se žádného slitování nedočkají a jsou řazeni k nejhorším nepřátelům. Izrael je totiž arcinepřítelem a každý žid je přece izraelský agent nebo potenciální agent. Zabíjení židů proto není v očích muslimů terorismem, ale spravedlivým bojem a oprávněnou odplatou.

Teprve podle toho, jak se věřící chovají, jsou voleny prostředky k jejich nápravě nebo eliminaci. Islám v žádné své podobě, ať už umírněné nebo radikální, nešetří lidským materiálem. Hodnotou není množství věřících, ale jejich kvalita. Když potom přijde na potrestání nevěřících, je jejich počet zcela nedůležitý, kromě jedné významné okolnosti – čím víc jich je zabito, tím větší je strach z radikálního islámu a tím větší je přitažlivost radikálního islámu pro potenciální bojovníky.

Radikální islám a jeho nepřátelé

Tzv. radikální islám není nic víc, než jedna – a ještě ne jednotná – z interpretací islámu, resp. jeho posvátných textů a jejich klasických výkladů. V tomto ohledu má pravdu turecký prezident R. T. Erdoğan, když říká, že islám je jen jeden. Tvrdit, nebo dokonce věřit, že je islámů víc, by totiž bylo takové kacířství, že jediným trestem za ně je smrt.

Z výše řečeného plyne, že neexistuje ani umírněný islám, pouze umírněná interpretace islámu. Její umírněnost spočívá v tom, že není tak radikální jako učení imámů Islámského státu, Hizballáhu nebo Hamásu. Příkladem umírněné interpretace, navíc snadno srozumitelným i nemuslimům, je kniha tureckého novináře Mustafy Akyola Islam Without Extremes: A Muslim case for liberty (New York, London: W.W. Norton and Co.)

Radikální islám se dominantně staví proti vlažným nebo dokonce sekulárním obyvatelům té části světa, která je muslimy považována za dům míru – doménu islámu. Proto také naprostá většina obětí „radikálních radikálů“, teroristů, jsou muslimové vlažní, pochybovační a chybující. Jejich smrti proto netřeba litovat. Z pohledu radikální interpretace člověk totiž buďto je dobrý muslim nebo muslim není. „Špatný muslim“ je logický nesmysl, který může vyslovit jen nevěřící. Pokud náhodou při útoku zahynou i muslimové „dobří“, také není třeba se tím trápit, protože ti odešli rovnou do ráje.

Radikální islám a západ

Radikální interpretace islámu je v zásadě reakcí především na celkem jasně patrný fakt ekonomické a politické slabosti států a sociální slabosti lidí v islámské doméně. Tato slabost má své objektivní příčiny (viz např. Lewis, Bernard. 2002. What Went Wrong? Western Impact and Middle Eastern Response. Oxford: Oxford University Press (česky Kde se stala chyba, Volvox Globator, 2003). Dříve respektovaný a oblíbený turkolog a islamolog byl po vydání této knihy zařazen k nepřátelům muslimů.) jak v samotných islámských společnostech, tak i mimo ně. Viníky jsou tedy jak samotní „špatní“ muslimové, tak „Západ“ (a samozřejmě Izrael), který islámské společnosti kolonizoval, vykořisťoval a vykořisťuje je dál a chová se přezíravě a rasisticky i k muslimům, žijícím mimo doménu domu míru, například v EU. Proto je „Západ“ trestán a proto se objevuje tolik údajných radikálních muslimů ve druhé nebo třetí či čtvrté generaci muslimských imigrantů v Evropské unii. Pokud se najdou v muslimských zemích mimo EU, například v Bosně a Hercegovině, v Čečensku nebo v Kosovu, bývá jejich preferencí odchod do ciziny a zapojení do boje někde jinde – v Afghánistánu, Sýrii, Iráku. Snad je to tak proto, že v zemi svého původu nejsou „přistěhovalci“, ale „domácí“.

Radikální islám tedy je islám, proto nelze říkat, že pouze „s islámem souvisí“. Je to legitimní a staletí existující způsob interpretace islámu (sunnitského i šíitského), nikoli úchylka od islámu. Proto také k němu téměř neexistuje antipropaganda v islámském světě, proto jsou tak často radikálové tolerováni svým lokálním společenstvím i celou muslimskou obcí. Proto je tak málo muslimských hlasů, jež odsuzují teror jako metodu a ještě méně těch, kdo odsuzují samotnou radikální interpretaci.

Spíš než třeba srovnání s křesťanstvím nebo tezi o jakémsi „zpoždění“ vývoje muslimských společností bych použil paralelu s fanoušky Sparty a Slavie. Obojí mají své ultras, v obou případech většina fanoušků jsou ti umírnění, a v obou případech se nestává, že by umírnění dělali něco proti „svým“ ultras. Přitom dochází ke rvačkám s policií, s nepřátelskými ultras z druhého klubu a občas něco „slíznou“ i příznivci klubu stejného.

U islámu jde ale o víc než o efemérní vítězství nebo iluzi machistické dominance. Jde skutečně o ovládnutí světa pro jeho vlastní dobro, což je jedním z hlavních prvků islámu – povinnost rozšiřování domu míru. Jako obyčejně jsou radikálové víc vidět a slyšet, ale vedle nich také existuje hlavní proud, který vytrvale, s potřebnou energií a odhodláním plyne stejným směrem.

Publikováno v revue Pravý břeh 19.5.2016 (https://www.pravybreh.cz/islam-jeho-ultras)