Zákonů máme spousty a na všechno, na co si vzpomeneme. Pokaždé, když někdo nechce pracovat (řešit nějaký problém), zkusí
a) prosadit nějaký nový zákon (pokud je politikem)
b) křičet, že nic dělat nemůže, protože není legislativa (pokud je úředníkem).
Hezkým příkladem je třeba zákon o pedagogických pracovnících.


Neblaze proslulý školský zákon (protlačený v roce 2004 parlamentem napočtvrté a o jediný hlas) má 110 stran, ale přes veškerou snahu nediriguje ve školství úplně všechno. Existuje tak prostor ještě pro další legislativní počiny a jedním z nich je - Zákon o pedagogických pracovnicích (2005). Jde o zákon, který určuje: kdo smí a kdo nesmí učit ve školách, dělat vychovatele, družinářku či ředitele.

Pohádka s divným koncem
Pro názornost to vezměme jako pohádku: Hrdina pohádky – Tonda – je Čech. Vystudoval analytickou chemii na Univerzitě Karlově, udělal doktorát a poté získal Nobelovu cenu. Mezitím, protože Tonda byl praktickým vědcem, získal prestižní manažerský titul MBA na Harvardu a pak 15 let pracoval jako technický ředitel celosvětového gigantu Coca-cola. Nakonec se však vrátil zpátky domů, změnil styl života, přestěhoval se do hor a 10 let už učí na gymnáziu v Trutnově chemii. Je patrně široko-daleko nejoblíbenějším profesorem. Tondovi studenti vyhrávají jednu chemickou soutěž za druhou. A tak dále.
Otázky sice do pohádky nepatří, nicméně musím jí položit: Má Tonda z hlediska zákona předpoklady, aby řídil obecní školu v nedalekém Horním Maršově?
Jistěže ne. Zákon stanovuje, že ředitel by měl být absolventem vysokoškolského vzdělání v akreditovaném programu školský management nebo podobném (organizace a řízení školství).
Dle zákona navíc nesmí nadále učit ani tu chemii, neboť nemá vysokoškolský titul v oblasti pedagogických věd.
Pohádka má končit alespoň trochu dobře – Tonda má naspořeno z působení v Coca-cole a žije šťastně a spokojeně až do smrti.

Z pohádky do reality
Řada kvalitních učitelů působících na našich školách nesplňuje dikci zákona. Proč je proboha stát šikanuje? K čemu bude výborné učitelce s 20ti-letou praxí vysokoškolské studium pedagogiky? Nebo rychlokvašený kurs v nějaké organizaci s ministerskou akreditací? Kde seženou ředitelé dostatek jazykářů/pedagogů? I teď mají na základních školách problém najít alespoň někoho, kdo jazyk ovládá a učit chce. Přesněji řečeno – mají neřešitelný problém takové lidi najít.
Ti osvícenější ředitelé také na dikci zákona nereflektují a nechávají si od (většinou chápajících) inspektorů zapsat něco do protokolu. Osvícenější zřizovatelé škol to chápou též a tak se jakoby skoro nic neděje.
Jen ve školách bohužel nepotkáme řadu kvalitních lidí.
Protože zákon, pane, je zákon.