Jsme šťastná země. Nemáme žádné problémy a tak se politici, média, byznysmeni a další významné osobnosti mohou zabývat tak triviálním problémem, jako je volba tří členů Rady České televize. Zvolení Hany Lipovské, Pavla Matochy a Luboše Veselého do Rady vyvolalo úplné běsnění v médiích, v politice i v samotné České televizi. Někteří redaktoři neudrželi nervy na uzdě a jejich zlobná reakce svědčí o tom, že se cítí být ohroženi. Politici vykřikují slova o konci demokracie, konci ČT, jako veřejné služby a pilní udavači v Evropské unii píší tweety o tom, jak zachraňují naší demokracii. Nemohu, než je zveřejnit, abychom si pamatovali, kdo miluje naší zemi tak, že s každým p…. musí běžet do Bruselu, aby se lísal a cítil se být užitečný za peníze, které mu v Bruselu vyplácejí.
„Možná anexe židovských osad na Západním břehu Jordánu, která je součástí dohody o společné vládě izraelského premiéra Benjamina Netanjahua a centristy Bennyho Gance, by byla jednostranným krokem hrubě porušujícím mezinárodní právo, který by de facto znemožnil vznik palestinského státu.“ Uvedli to ve společném článku ministr zahraničí Tomáš Petříček a bývalí ministři zahraničí Lubomír Zaorálek a Karel Schwarzenberg. S textem zveřejněným v sobotu deníkem Právo vyslovil nesouhlas prezident Miloš Zeman. Oba ministry kritizoval i premiér Andrej Babiš.
Letošní oslavy konce druhé světové války byly ovlivněny epidemií COVID-19, ale také snahou některých politiků o jejich zneužití k falešným politickým hrám.
Pokud máme seriózně ukázat, proč se jedná o falešnou politickou hru, je nezbytné říci hned na začátek dvě skutečnosti.
Současná Ruská federace není bývalý Sovětský svaz a už vůbec se nejedná o socialistickou nebo komunistickou zemi. Vnímání současného Ruska jako bývalého Sovětského svazu je nepravdivé a mnozí politici, i média, na to rádi zapomínají. Tím nijak neříkám, že je v Rusku zcela standardní demokratický systém. Druhou skutečností je, že naprostá většina České republiky byla skutečně osvobozena bývalým Sovětským svazem a řada politiků by na to dnes nejraději zapomněla.
Nedávno mi jeden kamarád připomněl, že při oslavách šedesátého výročí konce II. světové války se často uvádělo, že se jedná o historii a nemá asi smysl pořádat velkolepé oslavy porážky Německa a dalších členů OSY. Tehdy jsme si neuvědomovali, že se dá toto vítězství zneužít k politickému boji. V současné podivné diskusi jsou opakována některá tvrzení, která nejsou pravdivá a jsou zneužívána za mohutné podpory významných médií.
První tvrzení je, že válku vlastně vyvolal Sovětský svaz podpisem smlouvy Ribbentrop-Molotov. Pan profesor Jan Rychlík z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze k tomu uvádí: „SSSR válku nevyvolal, to je nesmysl. Ale i kdyby ji vyvolal, tak by to z hlediska nás Čechů vůbec nevadilo. Válka byla totiž ve skutečnosti pro Čechy v roce 1939 jedinou možností, jak obnovit státní samostatnost. Česká otázka totiž nebyla po vzniku protektorátu řešitelná jinak, než válkou. Stála mnoho životů, ale jinak to nešlo”. Ještě dodávám, že smlouva byla pragmatickou reakcí na postup Anglie a Francie a jejich postup, že radši dají Hitlerovi co chce a budou mít pokoj!
Druhé tvrzení, které je v mediálním prostředí asi nejvíce frekventováno je, že Prahu neosvobodil maršál I. S. Koněv. Pomohu si zase panem profesorem J. Rychlíkem, který se k této věci vyjádřil na svém blogu Aktuálně.cz. „Když ráno 9. května přijely do Prahy sovětské jednotky, byli už Němci skutečně pryč: zbylo tu jen pár fanatiků z SS, kteří odmítli odejít. Jenže tento fakt nelze vytrhávat z kontextu: Toussaint (velitel německé posádky v Praze) by nekapituloval, kdyby už 7. května nebyla podepsána v Remeši bezpodmínečná kapitulace Německa a tu by zase německé vrchní velení nepodepsalo, kdyby v té době už Rudá armáda nestála v Berlíně. Ani Květnové povstání by v protektorátu nevypuklo, kdyby nebyla kapitulace Německa pouze otázkou dní či hodin. Zamlčování těchto souvislostí sice není přímo přepisováním historie, jak tvrdí ruské ministerstvo zahraničních věcí, ale každopádně je jejím zkreslováním. A to je v konečném důsledku totéž“.
Musím se poklonit panu profesorovi, protože vyjádřil přesně to, co já sám cítím. Všem těm, kteří padli za naše osvobození, ale i těm vůdcům, kteří vedli vítězná vojska, patří úcta a poděkování, ať jsou jakékoliv národnosti. Je úplně nesmyslné hodnotit činy maršála Koněva ve II. světové válce s pozdějšími činy např. v Maďarsku. Je velmi pravděpodobné, že ve vietnamské válce veleli také důstojníci USA, kteří se podíleli na vítězství proti fašistickému Německu. A nikdo těmto velitelům neubírá jejich zásluhy v bojích s Německem. (Invazi USA do Vietnamu považuji za velmi ostudnou).
V souvislosti s vítězstvím nad Německem se často uvádí, že jednu nesvobodu jsme vyměnili za druhou. Je třeba si přiznat, že jako malý stát geopolitiku nevytváříme, můžeme se s ní jen lépe nebo hůře vyrovnat. O rozdělení vlivů se více méně rozhodlo v únoru 1945 na konferenci tzv. „Velké trojky“ na Jaltě. My sami jsme k pozdější únoru 1948 také hodně pomohli. V prosinci 1943 podepsali prezident E. Beneš, H. Ripka a J. Masaryk Smlouvu o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci mezi Československou republikou a SSSR, platnou na dalších 20 let. Smlouva vycházela z obdobné smlouvy z května 1935, zajišťující vzájemnou pomoc proti Německu, hospodářskou pomoc po válce a prakticky jednotný postup jako přímých a těsných spojenců či nejlepších přátel v širší protifašistické koalici.
Příklon na východ byl tehdy logický krok a nenastal pokoutně komunisty v roce 1948 či 1946, ale převážil transparentně právě díky nekomunistům v roce 1943. Gottwald po válce postupoval specifickou československou cestou k socialismu inspirovanou stalinismem. Dnes, po zkušenostech, které máme, se asi nedokážeme vcítit do myšlení tehdejších lidí. Je třeba si přiznat, že prosovětský vývoj bylo naše rozhodnutí a vycházelo z naší zkušenosti mnichovské zrady západních spojenců.
Řada našich politiků a médií zneužívají tehdejší události a porovnávají je s našimi prožitými událostmi od února 1948. Dnešní boření pomníků a politikaření politiků, kteří ukazují činy tehdejších aktérů jako vědomě podlé, není na místě. Ti, kteří položili životy za naší svobodu, si zaslouží naší úctu a my bychom se měli mezi sebou přestat štvát a říkat- co by bylo kdyby. Žádné kdyby neexistuje.
Následující úvaha vychází z práce „Nový evropský intelektuální fašismus“ od Giulio Meottia, který byl uveřejněn na Gatestone Institute.
Západní univerzity, včetně některých našich vysokých škol, se stávají místem intelektuálního teroru, kde se studenti a profesoři s názorem odlišným od mainstreamu začali bát. Dřívější otevřená atmosféra univerzit, kde docházelo ke střetu různých názorů, se rychle mění v místa, kde si vzteklé ideologické menšiny vynucují ortodoxní stoupence z řad mlčících a ty, kteří by nemlčeli svazují strachem.Následkem toho se z mnoha vyučujících stávají servilní západní intelektuálové, kteří již nejsou nosiči světla vědění. Vzdělávání je stále více narušováno ideologickým fundamentalismem a snahou určovat činy, slova i myšlenky.
Média obecně, ale především tzv. sociální média, vytvářejí atmosféru "lynčujícího davu". Pod jejich psychologickým tlakem jsme nuceni jednohlasně velebit multikulturalismus, islám, imigraci, případně „zelenou ideologii“. Bývalé koloniální země se musí kát za svoji koloniální vinu a téměř všechno vidět ve světle rasismu. Tato nová inkvizice netoleruje ani ty nejmenší pochybnosti nebo nesouhlas – a tvrdě je trestá! Tomuto trendu podléhají i země, které koloniální minulost nemají a ve vzdělávacích institucích probíhá stejný nátlakový stav ve prospěch islámu, imigraci a tzv. „zelené ideologie“.
Televizní moderátorka a redaktorka francouzského týdeníku Marianne, Natacha Polony to popsala jako "nový intelektuální fašismus". Pokud s nimi nesouhlasíte, tak se vás pedagogové, političtí vůdci, média a dav pokusí zničit, obdobně jako zničili Giordana Bruna v roce 1600 za jeho výrok, že vesmír má zřejmě nespočet hvězd. „Malé radikální skupiny vytvářejí atmosféru teroru, aby si vynutily souhlas se svými názory a umlčely své odpůrce,“ napsala redaktorka.
V České republice jsme již zažili podobnou nátlakovou akci malé skupiny studentů, kteří v polovině listopadu 2019 obsadili vstupní část Univerzity Karlovy, Údajně stávkovali za zlepšení klima a větší aktivity Univerzity v řešení klimatické krize. Současně rebelující studenti vyhlásili i politické požadavky na odstoupení rektora Tomáše Zimy a ukončení spolupráce s HomeCredit, protože vlastník obchodní společnosti spolupracuje s „totalitní“ Čínou. Stávce několika desítek studentů byla věnována velká publicita a vedení Univerzity dosáhlo ukončení stávky až po výrazných ústupcích. Především byla zrušena spolupráce s HomeCredit, a Univerzita uvolnila finanční prostředky pro rebelující skupinu. Je příznačné, že mediální pozornost nebyla věnována petici asi tří stovek studentů, kteří protestovali proti okupaci a preferování menšinových názorů.
Nejkřiklavější případy počínajícího intelektuálního fašismu byly páteční protesty žáků a studentů základních a středních škol s tématem „Klimatické krize“. Bylo neuvěřitelné, že učitelé nebránili těmto nesmyslným protestům intelektuálně nedospělých lidí, kteří podlehli mediálnímu „šílenství“ podivného projektu švédské klimatické aktivistky Grety Thunbergové, nebo spíše projektu jejího otce. Nelze se divit, že protestující děti byly ovlivněny tím, co se kolem Grety dělo. Politici a významné instituce se předháněli, kde vystoupí Gréta dříve. Politici pod mediálním tlakem panáčkovali a nikdo neměl odvahu říci „vždyť je to všechno hloupost“. Báli se mediálního lynče. Vlivná mediální skupina, financována z podivných zdrojů, ve spolupráci s „koupenými“ intelektuály vnucuje jediný správný názor. Když se někdo vzepře tak je označen za xenofoba, rasistu, homofoba a nepřítele lidstva, protože nechápe, že klima zatěžujeme už svým dýcháním.
Souhlasím s názorem redaktorky Natacha Polony, která uvedla "Malé radikální skupiny vytvářejí atmosféru teroru, aby si vynutily souhlas se svými názory a umlčely své odpůrce. Tvrdí, že ztělesňují Dobro, a hoví si na výsluní nekonečné shovívavosti mnohých politických a mediálních kruhů. Nikdo se neodváží jim oponovat." Současná epidemická situace sice trochu otupila útočnost výše uvedených nátlakových skupin, ale obávám se, že to je jenom na chvilku. Ani jsme se ještě koronaviru nezbavili a už zase ti stejní prosazují hypertrofovaná lidská práva na všechno. Nejnověji, že je lidské právo otce být u porodu svého dítěte. Prostě vždy si najdou téma.