Jak dál s posudkovou službou?

V dnešní době jsme svědky neúměrného protahování řízení o žádostech o dávky, které spravuje Úřad práce. Při rozboru příčin této naprosto nepřípustné situace je zcela zřejmé, že hlavním důvodem tohoto neutěšeného stavu jsou velmi dlouhé lhůty pro posuzování zdravotního stavu žadatelů posudkovými lékaři Okresní správy sociálního zabezpečení (dále jen „OSSZ“). Samotné řízení přímo na jednotlivých úřadech práce, pokud si odmyslíme toto posuzování, většinou probíhá plynule a v zákonných lhůtách.

Důvodem značně dlouhých lhůt pro posuzování je celkový absolutní a dlouhodobý nedostatek posudkových lékařů a také skutečnost, že většina je ve věku výrazně nad 60 let. Nové posudkové lékaře se pak nedaří získat. Proto také začíná celý systém kolabovat. Pokud nedojde k výrazné změně posuzování, dojde brzy k nefunkčnosti posuzování.

Zásadní a dlouhodobě udržitelné řešení vidím v zavedení zcela jiného systému posuzování zdravotního stavu zmíněných žadatelů. A to zcela bez účasti současných posudkových lékařů OSSZ. V této souvislosti navrhuji využít v daleko širší míře mnohem povolanější, vysokoškolsky vzdělané, zdravotnické pracovníky, kterými jsou ergoterapeuti.

Tato odbornost je zatím v České republice nedoceněná. Proto tito specialisté velmi složitě získávají zaměstnání v oboru. Zdravotničtí zaměstnavatelé ve velké většině případů totiž vůbec nevědí k čemu tyto specialisty využít. Na trhu práce je tak po nich i malá poptávka. V souvislosti s tím naše lékařské fakulty v současné chvíli produkují velmi málo těchto absolventů. A protože je málo ergoterapeutů, většina pracovišť, pro které by byli nejlepší volbou o jejich existenci a možnostech využití, vůbec neví. A tím se kruh uzavírá.

Ze srovnání kvalifikace ergoterapeuta s kvalifikací posudkového lékaře je jasné, že kvalifikace ergoterapeuta zahrnuje nejenom hodnocení zdravotního stavu (i když to je pochopitelně základem pro výkon jeho činnosti), ale také vztah zdravotního postižení k výkonu základních životních potřeb (např. stravování, péče o domácnost, péče o zdraví, atd.), ale také k možnostem pracovního uplatnění s ohledem na postižení. To úzce souvisí s problémem invalidity I. – III. stupně, což je rozhodující pro posouzení, zda se jedná o osobu se zdravotním postižením.

Je nezbytné vytvořit nový systém, který bude opřen o ergoterapeuty při posuzování nároků na dávky podle zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek pro osoby se zdravotním postižením. Pokud jde o posuzování míry invalidity a pracovní neschopnosti, byl by systém i nadále opřen o posudkové lékaře. Tento systém ovšem předpokládá dostatečný počet ergoterapeutů, kteří by se stali přímo zaměstnanci jednotlivých úřadů práce. To však předpokládá následující kroky:
• Lékařské fakulty výrazně navýší počet míst určených pro studenty oboru ergoterapie.
• Změní se příslušná legislativa tak, že se ergoterapeuti stanou, spolu se sociálními pracovníky, přímo zaměstnanci Úřadu práce, kteří se budou spolupodílet na procesu rozhodování o poskytnutí dávky.
• Současní posudkoví lékaři OSSZ se nebudou na procesu posuzování zdravotních stavů žadatelů o dávky od Úřadu práce vůbec podílet.
• Celý proces posuzování nároku na dávku, včetně posuzování zdravotního stavu, proběhne výhradně na Úřadu práce. Tím se odstraní neúměrné protahování správních lhůt pro vyřízení žádosti z důvodu přerušení řízení, které zastavuje počítání lhůtu určenou Správním řádem.
• Odvolacím orgánem nadále zůstane Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky, kde v příslušné komisi může být účasten posudkový lékař OSSZ.

Navržené řešení má oproti stávající úpravě mnoho výrazných kvalitativních zlepšení. Největší výhodou tohoto řízení je odstranění současného značně omezujícího hodnocení zdravotního stavu posudkovými lékaři OSSZ. Nezřídka se stává, že než projde žádost o dávku celým procesem posouzení tak žadatel zemře. Je naprosto nepřípustné, aby celé řízení trvalo běžně šest i více měsíců, jako je tomu nezřídka nyní. Navrhovaný systém by byl omezen správní lhůtou v délce nejvíce 60 dní.

Druhou nejvýraznější výhodou je mnohem vyšší odbornost při posuzování zbylých schopností žadatelů se zdravotním postižením. Oproti posudku posudkových lékařů, kteří velmi často nejsou odborníky na problematiku, kterou posuzují, je totiž ergoterapeut specializovaným odborníkem, který je právě na posuzování takovýchto schopností žadatele školen. Nezanedbatelným je i fakt, že ergoterapeut posuzuje žadatele v jeho přirozeném domácím a sociálním prostředí ve vztahu k jeho okolí. Nerozhoduje tak výhradně na základě zdravotnické dokumentace, bez bližší znalosti žadatele, od stolu, pouze na základě přečtení lékařské zprávy. Posuzuje tak schopnosti v situaci, která je pro žadatele každodenně přirozená. To vše naprosto nenásilně bez většího zatížení žadatele, neboť ergoterapeut by návštěvu vykonal společně se sociálním pracovníkem Úřadu práce v jednom termínu.

Staneme se slouhy cizích zájmů?

Evropští lídři se na summitu v Bruselu možná ani v neděli, třetí den jednání, na podpoře evropské ekonomiky nedohodnou. Unijní ekonomika se kvůli dopadům šíření koronaviru potýká s rekordním propadem a na vzestupu je nezaměstnanost v celé Evropě.

Evropská komise navrhuje vytvořit tzv. „Záchranný fond“, který rozdělí 750 miliard mezi členské země ve formě grantů a úvěrů. Největšími příjemci mají být Itálie a Španělsko, tedy země nejpostiženější pandemií covidu-19 jak ze zdravotního, tak ekonomického hlediska. Připadnout jim má 313 miliard eur přímých plateb a úvěrů, což je více než třetina celkového objemu pomoci. Maďarský premiér se k návrhu tzv. Záchranného balíku vyjádřil slovy: "Nový systém rozdělení, jaký nám představili, je absurdním a zvráceným řešením, protože dává více peněz bohatým než chudým, vyplácet bohaté z peněz chudých není, myslím si, velmi dobrý nápad."

Česko má z unijního fondu obnovy dostat kolem 20 miliard eur. Také český premiér Andrej Babiš má k navrhovanému rozdělení peněz výhrady a ve čtvrtek uvedl, že bude usilovat o dosavadní podíl toku unijních peněz do slabších ekonomik mladších členských zemí. Pro nastartování růstu sedmadvacítky jsou podle něho klíčové investice. Poskytnutí unijních peněz má však být podmíněno dodržováním tzv. principů demokracie a právního státu v jednotlivých členských zemích. To se týká hlavně Maďarska a Polska, které jsou kritizovány kvůli údajnému porušování principů platných v demokratickém státu. Evropská komise v současnosti s oběma zeměmi vede řízení kvůli porušování společných hodnot. Takto stanovené podmínky jsou jasným zasahováním do vnitřních poměrů členských zemí.

Více než třetinu peněz mají dostat Itálie a Španělsko, tedy země, kterým už nikdo nechce půjčit, protože nejsou schopny splácet své dluhy. Pokud schválíme „balíček“ budeme ručit zemím, které mají mnohem vyšší průměrné platy a vyšší důchody, za udržení jejich vysoké životní úrovně, přestože u nás jsou mnohem nižší platy i důchody.

Předseda vlády Andrej Babiš si dnes pochvaloval, že Česko by mohlo z unijního fondu obnovy obdržet další finanční prostředky. Ale za jakou cenu? Je třeba na rovinu říci, a vláda to bohužel neříká, že máme tak dobré ratingové hodnocení, že si můžeme půjčit na zahraničních trzích a vůbec nepotřebujeme zrůdný balíček EU, který z nás udělá vazaly na desítky let. Jsme stát s poměrně malým zadlužením, a tak si můžeme sami diktovat a nemusíme si nechat diktovat.

Výplata financí z EU má být podmíněna poslušností vůči Evropské unii, ručení za závazky jiných zemí, přijetí tzv. „zeleného údělu“ a pravděpodobně i účast na imigračním programu. Vše toto je ekonomicky, sociálně a bezpečnostně cesta do pekel. Pokud pan premiér opravdu myslí vážně svoje slova o tom, že hájí zájmy České republiky, měl by „Záchranný fond“ za těchto podmínek odmítnout.

Zvláštní je, že představitelé České republiky, ale ani novináři se nevěnují zásadní otázce, která je spojena se „záchranným fondem“, a to je zavedení daně, kterou bude vypisovat a spravovat bruselská administrativa. EU chce zavést nové daně za příjmy z uhlíkových povolenek. Pod falešnou pomocí z koronavirové krize se buduje obří penězovod do předlužených jihoevropských států. V rozporu se základními smlouvami EU se vytvářejí společné unijní dluhopisy, kdy budeme ručit za závazky a dluhy nyní obdarovaných států. Současně a zase v rozporu s unijním právem, vzniká společná rozpočtová a fiskální politika.

O těchto věcech by měly rozhodovat minimálně parlamenty členských zemí. Je otázkou zda by občané jednotlivých zemí, o této věci neměli rozhodnout v referendu? Potichu a pokoutně se připravuje další omezení samostatnosti členských států. Kdo na tom vydělá? Velké země, tj. Německo a Francie, které vždy prosadí svoji vůli a potom předlužené státy, jako je Itálie, Španělsko a Řecko. V rámci „Záchranného fondu“ se Česká republika stane čistým plátcem a bude pomáhat platit dluhy jiných států. To je cesta podřízenosti. Já za sebe říkám, že rád pomůžu každému, když mohu, ale to neznamená být slouhou těch větších a bohatších. Proti tomu je třeba se postavit.

Zálohované výživné je špatný nápad.

Vláda dne 15. června schválila návrh zákona o zálohovaném výživném. Vláda navrhuje, aby v případě neplacení výživného na dítě jednoho z rodičů, mohl druhý rodič požádat o dávku zálohovaného výživného, a to až do výše 3000 Kč měsíčně, po dobu dvou roků. Podmínkou je, že výživné neposkytuje jeden z rodičů déle než čtyři měsíce a partner pečující o dítě podal exekuční návrh na neplatiče výživného. Považuji tento návrh za mimořádně špatný.
Především jde o ekonomickou stránku věci. MPSV ČR v důvodové zprávě uvádí, že by úřady mohly ročně dostat asi 24.000 žádostí o náhradní výživné a vyplatit by na něm mohly asi 861,31 milionu korun. Vymoci zpět by se mohla asi desetina částky. Dalších zhruba 115,48 milionu korun by bylo potřeba v prvním roce na přijetí 155 úředníků, kteří by agendu vyřizovali. Resort musí za 38 milionů korun pořídit nový informační systém o výživném a jeho provoz bude ročně stát 12 milionů korun. Zkrátka jde o vyhozenou miliardu korun ročně.
Paní ministryně Jana Maláčová návrh zákona obhajuje tvrzením, že „dítě nesmí být obětí nezodpovědnosti svých rodičů“. To je skutečně zásadní otázka, zda zálohované výživné vyřeší chudobu rodin samoživitelů a samoživitelek, nebo jen rozšíří jejich řady. V roce 1948 byl schválen zákon č. 57/1948 Sb., který byl velmi podobný návrhu zákona, který předkládá paní ministryně. Zákon byl v roce 1953 zrušen, protože se ukázalo, že neplnil funkci strašáka proti neplatičům, a to bylo v totalitní době.
Závažným problémem České republiky je snižující se porodnost. I když jsme na tom lépe než některé západní země, tak porodnost 1,7 na jednu ženu je nízká a nezaručuje ani pouhou reprodukci populace. Zálohované výživné jde proti podpoře porodnosti a proti udržení úplných rodin. Chudobu dětí nevyřeší přesouvání rodičovské odpovědnosti na stát. Naopak ji fakticky prohloubí, posílí nestabilitu rodin a rozšíří řady dětí, které budou chudobě vystaveny v budoucnu.
Nejdůležitější je posílení stability rodin. Musíme pomáhat osamoceným rodičům, kteří si svojí situaci sami nezavinili a snaží se z ní najít východisko. Můžeme jim poskytovat účinnou bezplatnou pomoc při vymáháním výživného. Především je třeba vynaložit veškeré možné úsilí na to, abychom posílili stabilitu rodin a děti měly oba rodiče. Ani zdaleka ne jenom z ekonomických důvodů, ale především pro harmonický rozvoj dětí.
Organizace sociálně-demokratických žen se v roce 2016 usnesla, že stát by měl umožnit asistovanou reprodukci ženám bez partnera. Považují rodičovství bez partnera za svoje právo. To je docela hrůzné. Zapomínají, že v Úmluvě o právech dítěte, se v 7. článku uvádí, že dítě má právo znát oba rodiče. Myslím si, že toto by měly ctít „sociálně-demokratické“ ženy. Návrh zákona o zálohovaném výživném jde přesně v duchu uvažování ČSSD.
Tato dávka už tu byla a byla zrušena, protože neměla smysl. Bude započítávána jako příjem, takže opravdu chudým dětem v neúplných rodinách se pouze sníží ostatní dávky. A výsledek bude, že stát bude mít kupu nevymahatelných pohledávek, které nakonec odepíše stejně jako v minulosti. Vláda předložila návrh, který už tu byl a neosvědčil se, ale těm, co tomu nerozumí, to možná přijde jako skvělý nápad. Přitom to je zase jen populistická bublina na voliče.

Kam se řítíme?

"Všechny záznamy byly zničeny nebo zfalšovány, všechny knihy byly přepsány, každý obraz přemalován, každá socha, ulice, budova přejmenovány, každé datum změněno. A tenhle proces pokračuje den za dnem, minutu za minutou. Dějiny se zastavily. Neexistuje nic kromě nekonečné přítomnosti, v níž má Strana vždycky pravdu." Citace z románu George Orwella, „1984“.

Více »