Václav Krása

20. 09.

Odsun Němců a dnešek.

Václav Krása Přečteno 4507 krát

Filmoví tvůrci se začínají pravidelně vracet k tématu odsunu Němců ze Sudet po druhé světové válce. Jsou to filmy typu „Habermannův mlýn“, z roku 2010, nebo poslední film „Krajina ve stínu“, který je distribuován do kin v těchto dnech. Tyto filmy mají jedno společné, vždy se jedná o velmi kritický postoj k chování českého obyvatelstva vůči Němcům, ani špetka porozumění pro jejich chování, ale hlavně vykreslení německých občanů, jako nespravedlivě postižených, kteří si to v zásadě nezaslouží. Je to velmi zvláštní postoj, protože utrpení českých občanů, kdy byly popraveny a umučeny statisíce lidí, byly vypalovány celé vesnice a vyvražďovány celé rodiny, dosud nikdo kriticky umělecky nezpracoval.
Nevím, zda podobné filmy mají v nás vyvolat pocit viny, abychom, možná byli přístupnější debatě o Benešových dekretech, ale hlavně k diskusi o odsunu Němců. V této souvislosti je dobré si připomenout prohlášení Angely Merkelové z 20. 6. 2018, a to u příležitosti Mezinárodního dne uprchlíků: „Pro vyhnání Němců ze zemí střední a východní Evropy po druhé světové válce neexistovalo morální ani politické ospravedlnění, i když tehdejší události byly následkem nacistické diktatury.“ (Nikoliv Němců?). Na české straně se ozval pan prezident Miloš Zeman, který uvedl, že s výrokem „hluboce nesouhlasí“. Obdobně reagoval i předseda vlády. Ostatní politici byli ve svých výrocích velmi opatrní.
Dovolím si uvést ještě jednu citaci - Přepis textu ze dne 14. 12. 1945, kdy Eduard Beneš řekl o svých dekretech: „Přijde brzo chvíle, kdy tito viníci se budou před sebou samými a před světem očišťovat z toho, co v těchto letech napáchali. A budou tomu sami věřit, až tyto své nové lži budou přednášet. Říkal jsem při jiných příležitostech, že máme všecko zaznamenat a povědět to, co jsme zažili ve svých vězeních a koncentračních táborech. Ne snad jen proto, abyste nám všem řekli o svém trápení, ale proto, abyste se znovu mohli bránit, až oni začnou s tou svou "očišťovací" kampaní. Že začnou - o tom buďte přesvědčeni. A konečně přijdou opět, aby od očištění přešli k útoku. Bude to nová reakce, která opět spojí útok na pokrok sociální, s útokem na naši svobodu národní a lidskou."
Proč toto vše zmiňuji. Především považuji prosazení odsunu Němců ze Sudet za největší politický čin prezidenta Edvarda Beneše. Čin tak významný, že bychom si jej měli každoročně připomínat. Vůbec si neuvědomujeme, že jsme po dlouhá staletí byli dvojjazyčnou zemí. Více než třetina občanů byla německé národnosti a právě tato dvojjazyčnost byla velkým problémem už za První republiky. Ochrana německého národa v Sudetech byla jednou ze záminek Hitlera k útoku na náš stát a jeho celistvost. Mnoho „chytráků“ vyčítá prezidentu E. Benešovi, že neměl ustoupit, nepodvolit se „Mnichovskému diktátu“ a volit radši válku. Tito lidé si neuvědomují, že každý třetí voják v armádě byl Němec. Při mobilizaci v září 1938 šli do bunkrů pouze čeští vojáci. Němečtí vojáci zůstali v kasárnách bez zbraní, jako záloha?!
Je zajímavé, že jak politici, tak také novináři a další osobnosti neuvažují o tom, co by se dělo dnes, pokud by nedošlo k odsunu Němců po druhé světové válce. Byli bychom zemí, kde ve velkých oblastech historického území české země by žili převážně občané německé národnosti. Při dnešní síle Německa, lze předpokládat, že by se snažilo ochraňovat německé obyvatelstvo. Je také možné, že bychom museli uznat autonomii území s převážnou německou menšinou. Jak daleko by potom bylo k odtržení těchto území, a to v rámci sebeurčení národů? Proto je nutné si připomínat osobnost prezidenta E. Beneše, který prosazením odsunu Němců se mimořádně zasloužil o náš stát.
Je nutné však upozornit na to, že v naší zemi, ale také na vrcholné úrovni EU, jsou politické síly, které se snaží zpochybnit Benešovi dekrety. Myslím si, že je nemusím jmenovat. Jsou to politici, kteří jezdí na setkání sudetských Němců a přesvědčují nás, že je potřeba na minulé křivdy zapomenout. Ano, máme budovat přátelské vztahy, ale zapomenout nesmíme! Tyto politické subjekty vyslaly především do senátních voleb kandidáty, kteří souznějí s jejich snahami o revizi. Poznáme je podle toho, že jsou velmi opatrní v podpoře Benešových dekretů a poukazují na násilné činy českých občanů při odsunu, aniž by dali do kontextu utrpení našeho národa za druhé světové války. Ne každý historik nám o naší minulosti říká všechno.

14. 09.

Roušky pro osoby se zdravotním postižením.

Václav Krása Přečteno 1893 krát

Velmi mě to mrzí, ale musím doplnit dnešní prohlášení paní ministryně Jany Maláčové, které uveřejnila v pondělí 14. 9. 2020 na svém twitteru: „Vláda souhlasí s mým návrhem na distribuci ochranných pomůcek lidem s handicapem. Roušky s respirátory tedy poputují k 170.000 invalidů ve 3. stupni a k 17.000 zdravotně postižených mladším 18 let.“
Minulé pondělí schválila vláda rozeslat lidem nad šedesát let 5 roušek a jeden respirátor. Hned v úterý ráno jsem psal pí. ministryni, že úplně zapomněla na lidi se zdravotním postižením. (Paní ministryně by neměla používat slovo invalidé). Paní ministryně uznala, že vláda opravdu zapomněla na tyto lidi a že se bude snažit o změnu. Poté jsem po telefonu několikrát jednal s ředitelem odboru sociálních služeb MPSV ČR panem Davidem Pospíšilem a dnes ráno ještě s paní náměstkyní Kateřinou Jirků, protože pořád nebylo zřejmé, jak se bude definovat skupina lidí se zdravotním postižením, kterým budou rozeslány roušky.
Nakonec se nám společně podařilo definovat tuto skupinu lidí se zdravotním postižením, a to tak, že roušky obdrží také příjemci III. stupně invalidního důchodu a dále děti do 18 let, kterým byl přiznán průkaz ZTP nebo ZTP/P. Je možné, že toto řešení nemusí být konečné, protože je možné, že tento model nepodchytí všechna onemocnění, pro která může být covid-19 velmi nebezpečný. Docela mě mrzí, že paní ministryně Jana Maláčová neuvedla, že se tato věc podařila, a to velmi rychle, ve spolupráci s Národní radou osob se zdravotním postižením.

13. 09.

Senát porušil ústavní rozdělení moci.

Václav Krása Přečteno 3202 krát

Ústava ČR ve svých jednotlivých článcích stanoví způsob rozdělení tří mocí, a to moci zákonodárné, moci výkonné a moci soudní. Zároveň upravuje způsob spolupráce těchto mocí tak, aby nedošlo k narušení jejich rovnováhy.
Senát, svojí návštěvou Tchaj-wanu, která byla pojata jako oficiální státní návštěva, i když Tchaj-wan za stát uznává pouze patnáct nevýznamných států, porušil rovnováhu jednotlivých mocí stanovené Ústavou. Senát, i přes nesouhlas všech orgánů výkonné moci, to je přes nesouhlas prezidenta republiky, předsedy vlády a ministra zahraničních věcí, svojí návštěvou, která měla punc mezistátní návštěvy a má dopad na zahraniční politiku ČR, de facto převzal úlohu výkonné moci.
Je nutné si připomenout, že delegace Senátu netvořil jenom předseda horní komory, ale na Tchaj-wan s Vystrčilem odcestoval například pražský primátor Zdeněk Hřib, sedm senátorů včetně prvního místopředsedy horní komory Parlamentu Jiřího Růžičky, nebo předsedy senátního zahraničního výboru Pavla Fischera. České podnikatele reprezentovalo 36 zástupců firem. Vědeckou a univerzitní sféru zastupovalo několik akademiků, například místopředseda Akademie věd Zdeněk Havlas, rektor VŠCHT Pavel Matějka, prorektor ČVUT Radek Holý či Petr Bareš z České vesmírné aliance.

To znamená, že se nejednalo o standardní Parlamentní delegaci, které zpravidla navštěvují svoje parlamentní kolegy v cizích zemích, aby získávaly informace a zkušenosti z různých oblastí, aby poslanci či senátoři mohli lépe posuzovat návrhy zákonů.

Jednalo se o velkou „mezistátní“ návštěvu, kterou vykonává vždy premiér či hlava státu. Nikdy se však takto pojaté delegace nekonají do států, které nejsou většinově uznávány jako samostatné. Předseda Senátu tím porušil standardní fungování demokratických institucí v demokratických zemích. Naše Ústava ponechává Senátu skutečně pouze kontrolní funkci v legislativním procesu. Senát ani neschvaluje rozpočet, což zvýrazňuje, že nemá žádné výkonně pravomoci a ani kontrolní funkci vůči vládě. Předseda Senátu přebírá některé výkonné pravomoci pouze v případě, kdy není prezident. Tyto pravomoci však nepřebírá Senát, jako celek.

Vytrucovaná cesta Miloše Vystrčila na Tchaj-wan navíc jasně ukázala, že ČR nemá něco jako jednotnou zahraniční politiku, ale také ukázala, že ČR nemá vládu v pravém smyslu toho slova, která se stará o její zájmy a zájmy občanů. Návštěva dokumentovala, že vrcholní představitelé naší země, nejsou schopni se domluvit alespoň na základních obrysech zahraniční politiky. To je smutné zjištění.

Archiv článků: září 2020

Odsun Němců a dnešek.

Roušky pro osoby se zdravotním postižením.

Senát porušil ústavní rozdělení moci.

Blogeři abecedně