Epidemie COVID-19 se šíří po celé Evropě bez ohledu na to, že někteří zatvrzele tvrdí, že se jedná o „chřipičku“, kterou různé síly zneužívají k ovládnutí společnosti, k potlačení svobody všeho, nebo k získání vlastního prospěchu. Jak jsem několikrát napsal, nejsem přítelem konspiračních teorií a plné nemocnice, stovka mrtvých denně a tisíce zdravotníků vyřazených ze služby, by měly přesvědčit i ty nejtvrdší odpírače koronaviru. Pokud ne, řekl bych, že se jedná o určitou indispozici.
Za nejdůležitější informaci, která dnes zazněla v pořadu Václava Moravce, byla slova prezidenta České lékařské komory Milan Kubka, který je pro co nejtvrdší lockdown, který podle něj může zachránit množství životů. „V případě zahlcení zdravotnického systému by se staly život ohrožujícím stavem i banální zdravotní komplikace.“ O co jde. Pokud nezastavíme dramatický růst epidemie, je ohrožena funkčnost strategické infrastruktury a rozpad všech systémů.
Pokud přetížíme zdravotnický systém, nebude schopen léčit úrazy, náhlá selhání srdce či jiných orgánů a mnoho jiných zdravotních komplikací. To se za čas projeví ve výrobě, ve službách, v záchranných a bezpečnostních strukturách a hrozí rozpad společnosti, protože všude budou chybět lidé. Postupně se můžeme dostat do situace, kdy každý bude chránit jen sebe a svoje blízké. Takový scénář by znamenal totální ekonomický rozvrat. Ekonomové často poukazují na to, že další lockdown by znamenal obrovské náklady další velké zadlužení naší ekonomiky. Ano, to je pravda. Musíme si však vybrat, buď celkový rozvrat, který rozvrátí také ekonomiku, nebo velké zadlužení. V odkaze https://www.conseq.cz/o-spolecnosti/aktuality/graf-tydne-zadluzenost-clenskych-statu-evropske-unie lze porovnat zadlužení jednotlivých členských zemí EU vůči svému HDP, a to k 5. 12. 2019.
Z přehledu je zřejmé, že naše zadlužení je podstatně nižší než ve většině zemí. Jsme čtvrtou nejméně zadluženou zemí EU. Řeknu to asi drsně a ekonomové mě budou proklínat, ale naše země má možnost uzavření ekonomiky za účelem vytvořit prostor pro boj s růstem koronaviru. Budeme muset nahradit ztráty mnoha subjektům, ale pořád to považuji za lepší variantu, než rozpad kritické infrastruktury. Jen pro srovnání, Belgie, která je počtem obyvatel srovnatelná, má v současné době také denní nárůst pozitivně testovaných na COVID-19 blížící se 15 tisícům lidí, ale její zadlužení je 105,1 % HDP. Náš dluh, činí 34 % HDP. Brusel také postupně zavírá svojí ekonomiku, protože mu nic jiného nezbývá. Pořád se bičujeme, jak jsme na tom nejhůře na světě. Právě Belgie je zemí, která na jaře nezavřela svoji ekonomiku a má již přes deset tisíc zemřelých. Tomu bychom se měli vyhnout.
Naší další výhodou, vůči většině zemí, je masivní zdravotnický systém, který se naštěstí nepodařilo demontovat, i když takové snahy byly. Asi před osmi lety byl velký tlak na zrušení řady nemocnic a pamatuji, že jsem tehdy byl v krizovém štábu, kterému se podařilo této destrukci zabránit. Teď se ukazuje, jak důležité je mít trochu naddimenzovanou zdravotnickou infrastrukturu.
Abych jen nekritizoval a nemaloval krizové scénáře, dovolím si navrhnout, jak pomoci zdravotnictví. Jednou z cest může být maximální snížení počtu lidí v pobytových zařízeních sociální péče. Řada klientů má rodinné zázemí a tak by se mohlo vyjednávat s těmito rodinami, aby si, na nezbytně nutnou dobu, vzaly své příbuzné k sobě, pokud by tyto rodiny obdržely nějakou finanční podporu. Vzhledem k uzavření škol je ve většině rodin někdo, kdo by mohl po určitý čas nezbytnou péči poskytnout. Již jednou jsem upozornil, že pobytové sociální služby se mohou, v případě pandemií stát pastí pro jejich klienty. Pro klienty bez koronaviru by se dočasný pobyt v rodině, nebo u širších příbuzných, mohl stát místem, kde by byla mnohem menší možnost nákazy.
Samozřejmě, že to není tak jednoduché, ale šance na krátkodobé výrazné snížení klientů v těchto službách by to mohla být. Tím by se uvolnilo několik tisíc zdravotních sester a pracovníků poskytujících péči u lůžka a možná až několik stovek lékařů. Udržet náš fungující zdravotnický systém v chodu je klíčovou prioritou a k tomu bychom měli všichni přispět. Jakékoliv popírání virové epidemie a odmítání dodržovat stanovená opatření považuji v této době za chybné. Povede to jen k destabilizaci společnosti. Velmi dobře vím, že za necelý rok nás čekají důležité volby, ale nejsem si jistý, zda odpor proti nastaveným opatřením má být volebním tématem.
Stalo se to, co většina z nás podvědomě cítila, že to musí přijít, ale přesto jsme doufali, že se možná tomu vyhneme. Mám samozřejmě na mysli koronavir a jeho druhou vlnu. Nástupem druhé vlny epidemie se ze všech z nás stávají odborníci na COVID-19, a tak se mezi ně také zařadím.
Na koronavir existují v zásadě dva pohledy, které částečně štěpí společnost a mají vliv na chování části společnosti a na přístup k opatřením proti potlačení epidemie. Část odborníků, ale i laiků a politiků tvrdí, že se jedná o onemocnění podobné chřipce, není potřeba omezovat chování občanů tím, že je budeme nutit k nošení roušek, zakazovat všechny aktivity, kde se schází více lidí a je nutné ochránit pouze ty občany, kterým koronavir může vážně ublížit. Tito odpírači koronaviru, jako nebezpečného viru zpravidla dodávají, že vše je v zásadě vymyšlenost, která má být nástrojem k ovládnutí lidí, aby bylo možné jimi manipulovat a donutit je k akceptování poslušnosti vůči omezování jejich vůle po svobodě.
Argumentem, že COVID-19 není chřipka, svědčí i průběh onemocnění. Měl jsem tu smůlu, ale i štěstí, že v mém blízkém rodinném okolí získali koronavir dva příbuzní, ale já jsem se nenakazil a oba onemocnění zvládli. Starší osoba měla těžký průběh s vysokými horečkami, obtížným dýcháním, ztrátou chuti a čichu a poté dlouhodobou slabostí. Mladší příbuzný byl bez horeček, ale s obtížným dýcháním, slabostí a ztrátou chuti a čichu. Proč tyto dva případy popisuji? U obou případů došlo ke ztrátě chuti a čichu. To znamená, že vir má možná schopnost vypínat některá centra v mozku. Takže chřipka ani náhodou.
Druhý pohled vychází z přesvědčení, že COVID-19 je nebezpečný vir, který může významně poškodit zdraví mnoha lidí, může vést k hromadnému umírání lidí, a tudíž je nezbytné provést velká omezení v činnosti společnosti, aby se zabránilo šíření viru a nebo se zpomalil jeho postup. Tato opatření by měla být na určitou dobu, než bude vyvinut účinný lék nebo vakcína.
Jsem velmi racionální člověk, který nejedná na základě emocí, ale snaží se rozhodovat podle rozumu. Nemohu se ztotožnit s tím, že nějaká, přesně nedefinovaná skupina, připraví koncept pandemie neznámého viru a za pomoci státníků mnoha zemí se snaží omezit míru svobody občanů a zavést nějakou „polodemokracii“, aby bylo možné lépe manipulovat občany k nastolení „nového“ řádu. Považuji tyto konspirační teorie za úplný nesmysl, které nemají žádné racionální jádro. Především netuším komu a k čemu by takový projekt sloužil, ale hlavně proč by takový koncept podporovali představitelé států tak odlišných jako je např. Rusko, Čína, Velká Británie či USA. Všechny tyto státy zavádějí masivní opatření, kterým omezují práva svých občanů, aby zpomalili postup epidemie.
Nesouhlasím ani s tvrzením, že se jedná o nemoc podobnou chřipce, u které také takto masívně neomezujeme život společnosti. U chřipky se zpravidla spokojíme s omezením návštěv ve zdravotnických a sociálních zařízeních. COVID-19 skutečně není chřipka a s jeho potlačováním si nevystačíme pouze karanténou ve výše uvedených institucích. Často slyším, že by stačilo chránit ty občany, kteří jsou potencionálně koronavirem ohroženi. Nikdo však neřekne jak. Ono to prakticky nejde, protože tzv. ohrožená část populace je tak početná, že téměř v každé rodině je někdo, pro kterého je COVID-19 nebezpečný. Jen diabetes má téměř jeden milion lidí, další statisíce mají jiná závažná onemocnění a představa, že tito lidé budou nějak speciálně chráněni, je nesmyslná. Není možné je někam „zavřít“. Tito lidé žijí s námi, jsou to naši příbuzní, známí a my všichni musíme být vůči nim solidární, jinak se nedopočítáme mrtvých.
Rozumím tomu, že současné restrikce nás všechny omezují, ale já jsem osobně přesvědčen, že jiné cesty není. Hodně se diskutuje, zda vláda nezačala s opatřeními pozdě, zda některá opatření nejsou nadbytečná, nebo naopak nedostačující apod. To je legitimní diskuse, ale ne takovou formou, kterou předvedli dnes demonstranti na Staroměstském náměstí v Praze. To bylo pouze vybití stresu a vzteku. Vláda nepochybně neudělala vše správně, na druhé straně si dobře pamatuji, jak jsme si všichni v létě mysleli, že to nejhorší máme za sebou a nebyli jsme připraveni akceptovat nové restrikce. Tak ostatně hovořili i opoziční lídři a dnes si to nechtějí přiznat. Vládě tento postoj samozřejmě vyhovoval, protože bylo před volbami a jakákoliv omezující opatření by snížila popularitu vládních stran, což před volbami bylo riskantní. To se ostatně ukazuje na poklesu popularity vládních stran při současném zavedení restriktivních opatření. Proto dnešní svalování viny jeden na druhého je nesmyslné a jen snižuje vůli občanů přijmout nutná restriktivní opatření. To by nemělo být cílem žádní politické strany.
Nelze pominout úlohu médií, které mají žně a pořád nás straší z budoucnosti. Je vidět, že pandemie probíhá v různých vlnách a představa, že někdo připraví koncepty a strategie, jak se bránit koronaviru rok dopředu, je úplný nesmysl. To prostě nejde. Lze nakoupit ochranné prostředky, lůžka a potřebné přístroje, vybudovat nové nemocnice, ale o mnoho víc asi nic. Novinářská otázka „jak budete řešit epidemii v březnu 2021?“, je úplně nesmyslná. Novináři nás neustále straší a slabší povahy tomuto strachu podléhají, a tím jsou náchylnější k získání koronaviru, protože jak se zdá, tak i psychika má vliv na získání nákazy.
V jaké situaci jsme dnes? Někdo současný stav přirovnává k válečnému stavu. Nevím, válku jsem nezažil, ale myslím si, že válka je něco mnohem horšího. Dnes jsme asi v situaci, kdy se snažíme omezit postup koronavirové epidemie s tím, že si uvědomujeme, že více asi dělat nemůžeme. Provádíme ústupové manévry, abychom získali čas, který potřebujeme, protože hrozí přetížení zdravotnického systému a tím i rozklad obranyschopnosti proti nákaze. Potřebujeme získat čas, aby se ti pacienti s COVID-19, kteří jsou nyní hospitalizováni, vyléčili a mohli být léčeni další. Potřebujeme čas k vybudování nových kapacit, ke stabilizaci společnosti, k zachování funkčnosti alespoň základní hospodářské činnosti, aby se nezhroutila ekonomika. Potřebujeme hlavně získat čas, než bude k dispozici lék proti koronaviru a bude vyvinuta účinná vakcína proti této zrádné nemoci. Takže nám asi nic jiného nezbývá, než akceptovat restriktivní opatření, ale současně si pohlídat, abychom si uchovali nezbytnou míru svobody.