Václav Krása

30. 12.

Otázky kolem očkování proti COVID-19.

Václav Krása Přečteno 2815 krát

Sledujeme-li dění kolem očkování na COVID-19, je z veřejných zdrojů jisté, že do Česka v sobotu 26. 12. dorazilo prvních 9750 dávek vakcíny. V prosinci 2020 a v lednu 2021 by jich, podle předsedy vlády pana A. Babiše mělo být dohromady 355.000 dávek. Očkovat jsme začali 27. prosince letošního roku a jak se zdá, zatím jsme nevyužili ani těch necelých deset tisíc dávek. Některým věcem moc nerozumím a nějak se nemohu dopočítat.

Bylo řečeno, že nejprve budou očkováni zdravotníci, to je asi 100 000 sester a 40 000 lékařů, dále by měli být očkováni hasiči a policisté, nepochybně řidiči sanitních vozů a další obslužný personál, což je přibližně dalších 50 000 osob. Dále bylo deklarováno, že v prvním cyklu očkování budou také lidé z nejvíce ohrožené skupiny, přičemž se nejčastěji uvádějí klienti pobytových sociálních služeb, kterých je kolem 60 000. Vzhledem k tomu, že očkovací látka se musí podat dvakrát, vychází mi, že do konce ledna 2021 se na mnoho lidí z výše uvedených skupin očkovací látka nedostane, a to ani při šesti odběrech z lahvičky očkovací látky, jak kreativně rozhodli předseda vlády a ministr zdravotnictví.

Ještě se zastavím u klientů pobytových sociálních služeb, kteří budou očkováni, a vlastně se s tím už začalo, přímo ve svých zařízeních. Je to správné a je to dobře. Jen nevím, proč se do nejvíce ohrožené skupiny nepočítají lidé v těžkém zdravotním stavu, o které pečují rodiny a tito lidé se nebudou schopni dostavit do očkovacích center? Těchto lidí je podstatně více než lidí v pobytových zařízeních. Jsou to lidé trvale odkázáni na dýchací přístroje, lidé se vzácnými chorobami, těžcí kardiaci a mnoho a mnoho dalších. Prakticky od začátku prosince bombarduji ministerstvo zdravotnictví, MPSV ČR, Pacientskou radu a další instituce. Navrhl jsem, aby se praktičtí lékaři dotázali svých těžce postižených pacientů, zda chtějí být očkovány a poté vytvořili seznamy, které by byly pro mobilní očkovací týmy očkující přímo v domácnostech. Dosud jsem se nedočkal žádné smysluplné reakce. Zatím se zdá, že tito lidé nepatří do ohrožených skupin. Dnešní informace v médiích uvádějí, že právě ve Velké Británii, v souvislosti se schválením vakcíny společnosti AstraZeneca, se budují mobilní týmy k očkování v domácnostech lidí, kteří se nemohou dostavit do očkovacích center. Zajímalo by mě, zda se snažíme tuto vakcínu nakoupit, nebo zase budeme čekat?

V souvislosti s očkováním mě napadají další otázky. Jak to, že ve Velké Británii již očkovali statisíce lidí, dnes už možná milion lidí? Kde vzala Británie tolik očkovací látky? Tamní politici asi již dávno vyjednávali o dodávkách a nespoléhali se na to, že vakcíny za ně zajistí jiní. Jak je možné, že před Štědrým dnem začali očkovat v Srbsku a v Maďarsku, nemají třeba látku z Ruska? Jak to vypadá s očkováním v Rusku, které už očkuje mnoho týdnů? V médiích jsme neustále slyšeli, že ruská vakcína není řádně vyzkoušena a tudíž špatná. Teď je kolem očkování v Rusku klid. Jaké jsou reakce na tamní očkování? Mám ověřené informace, že odborná veřejnost nemá výhrady k ruské očkovací látce. Ostatně kdyby měla, tak to uslyšíme ve všech mediích. Takže se jedná jen o politiku?

Proč jsme si nemohli sami vyjednat vakcínu? Opravdu se musíme spolehnout na EU? Hlavní argument pro EU byla cena. O kolik bychom zaplatili více? Očkovací látky pro první cyklus potřebujeme podstatně více. Nemůžeme jí ještě někde nakoupit? Není očkovací látka další mocenský nástroj a ukázka, že bez EU nemůžeme být? Spousta otázek, ale zatím žádná odpověď.

13. 12.

Návrh reformy důchodů není reálný.

Václav Krása Přečteno 2093 krát

Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová představila návrh penzijní reformy z dílny Komise pro spravedlivé důchody.

Předkládaný návrh obsahuje následující změny:
• výchovné za péči o dítě - hlavní pečující rodič by získal k důchodu 500 korun, maximálně však 1 500 korun
• zaměstnanci v náročných profesích by za každých odpracovaných deset let odcházeli do penze o rok dříve
• zkrácení povinné doby pojištění z 35 na 25 let
• základní důchod pro každého 10 000 korun hrazený z nultého pilíře
• podpora pracujících důchodců v podobě nižších daní
• vytvoření důchodové kalkulačky, na níž si každý bude moci kdykoli spočítat, jaký je jeho nárok
• zavedení vícezdrojového financování penzí
Návrh obsahuje rozdělit současný průběžný systém na dva pilíře. Z nultého by se vyplácel základní důchod 10 000 korun, z první zásluhové části by se počítal důchod za odpracované roky a za počet vychovaných děti. Práce v důchodu by se měla ocenit nižší daní z příjmu.
Návrh počítá také s dřívějším odchodem do důchodu u lidí, kteří pracují v tzv. náročných profesích. Za každých deset let práce v takovém prostředí by mohli jít do důchodu o rok dříve. Týkalo by se to pracovníků v takzvané třetí a čtvrté kategorii, kde se překračují hygienické limity, kteří musí nosit ochranné pomůcky či je vysoké riziko poškození zdraví. Jednalo by se asi o 400.000 lidí. Jejich zaměstnavatel by za ně platil o pět procentních bodů vyšší odvody do sociálního pojištění. To by přineslo od roku 2022 do roku 2026 dodatečné příjmy ve výši 71,7 miliardy Kč.
Předpokládá se, že základní důchod by se měl začít postupně z větší části financovat ze státního rozpočtu. Dodatečné výdaje by činily 96,7 miliardy korun. Zvýšení výdajů obsahuje stanovení minimálního důchodu ve výši 10 000 Kč, výchovné za péči o dítě a dřívějších důchodů u náročných profesí. Pokrýt je tak nutné 25 miliard. Podle paní ministryně Maláčové by se daly využít peníze z EU z plánu obnovy.
Nejprve je třeba se zamyslet nad tím, zda předložený návrh lze nazvat reformou penzijního systému a zda je vůbec vhodný termín na předkládání takového návrhu? Návrh paní ministryně obsahuje značné změny v důchodovém systému, ale jedná se většinou o širší parametrické změny. Politici často hovoří o reformně penzijního systému, ale obávám se, že vůbec nemají ujasněno, jak by měla reforma vypadat. Nedávno v televizní diskusi prohlásil guvernér ČNB Jiří Rusnok, že představa nějaké radikální reformy důchodového systému, je fikce. Lze provádět parametrické změny, ale představa, že ušetříme na penzijním systému, bez snížení důchodů, je nesmyslná. Já v této věci s panem guvernérem souhlasím. Nejen z těchto důvodů nelze návrh paní ministryně nazvat reformou.
Hned po představení návrhu prohlásila řada odborníků a politiků, že paní ministryně J. Maláčová si vybrala ten nejhorší čas a nelze k tomu nic jiného dodat. Především, návrh nemá podporu koaličního partnera. Paní ministryně financí hned po představení reformy prohlásila: „Já jsem zaznamenala, že snad paní ministryně (Maláčová) představí nějaké návrhy, které nejsou probrány na úrovni vlády. Řeknu otevřeně a řekla jsem to mockrát: Tato vláda prostě už nepřipraví komplexní důchodovou reformu“.
V současné době, kdy do voleb zbývá prakticky deset měsíců a celá společnost řeší koronavirovou epidemii, je představení „penzijní reformy“ pouze předvolebním tahem, že ministři ČSSD plní vládní prohlášení, protože je jasné, že se nikdo vážně tímto tématem nebude zabývat.
Pokud se zamyslíme nad jednotlivými návrhy změn, je zřejmé, že by byly těžko realizovatelné a vycházejí z nepřesných premis. Návrh neřeší to hlavní, tedy dlouhodobou finanční udržitelnost systému. Všechny návrhy vedou ke zvýšení podílu výdajů na důchody k HDP, aniž by bylo zřejmé, z čeho budou zvýšené výdaje pokryty. Návrh předpokládá, že prvotní náklady by byly hrazeny z fondů EU, ale co potom? Ostatně mě se vůbec nelíbí, abychom takové výdaje hradili prostřednictvím peněz z EU. Vytváříme tím dojem závislosti na EU, ale ve skutečnosti se jedná především o naše finanční prostředky, které odvádíme do rozpočtu EU.
Několik konkrétních poznámek k jednotlivým návrhům předkládaného návrhu.
• Výchovné za péči o dítě - hlavní pečující rodič by získal k důchodu 500 korun za každé vychované dítě, maximálně však 1 500 korun. Návrh je nepochybně motivován správnou myšlenkou, a to podporou rodin s více dětmi. Přesto se mi zdá stanovení pevné částky za chybné a není zřejmé, proč je podpora limitována třemi dětmi. Zdá se mi lepší vyjádřit zvýšení penzí procentuální částkou za každé vychované dítě. Více by se projevila pracovní aktivita a výše výdělku v produktivním věku. Předložený návrh je výhodný pouze pro skupinu lidí s nižšími příjmy.
• Zaměstnanci v náročných profesích by za každých odpracovaných deset let odcházeli do penze o rok dříve. S tímto návrhem nelze souhlasit. Vraceli bychom se do dob před více než 30 let nazpět. Důchodové kategorie byly zrušeny novým důchodovým pojištěním, které bylo schváleno v roce 1995 a je nesmyslné je znovu zavádět. Volba povolání je dobrovolná, nejsou žádné umístěnky. Obtížná zaměstnání jsou zpravidla lépe ohodnocena, což se projeví také na výši důchodů.
• Zkrácení povinné doby pojištění z 35 na 25 let. Zásadně nesouhlasím. Je to jasný demotivující prvek, který povede k tomu, že část populace bude motivována k odpracování pouze oněch 25 let. Dnes, kdy se podařilo prosadit povinnost odpracovat 35 let, není důvod tento parametr měnit. Argumentace v návrhu paní ministryně Jany Maláčová je alibistická a nesprávná.
• Základní důchod pro každého 10 000 korun hrazený z nultého pilíře. Další demotivující prvek, který je do systému vnášen. Navrhovanou výši základního důchodu považuji za zcela nesmyslnou. Bude demotivovat k ekonomické aktivitě. Je jisté, že bude tlak na valorizaci této základní části důchodů podle růstu cen nebo mezd. Skutečnost, že část penzí bude postupně hrazena z daní, je asi reálná, ale neznamená to, že musíme takto rychle navýšit základní výši důchodu, která, dle předkladatelů návrhu, bude hrazena z daní.
• Podpora pracujících důchodců v podobě nižších daní. Dnešní stav je takový, že pracující důchodce může po roce nepřerušeného zaměstnání požádat o zvýšení důchodu, a to o 0,4 %. Považuji současnou výši valorizace důchodu, kdy pracující důchodce nesmí za celý rok být ani den v pracovní neschopnosti, za nespravedlivý a nemotivující. Pracující důchodci odvádějí z ekonomické aktivity stejné důchodové pojištění jako ostatní poplatníci. Sleva na dani je vlastně skrytý podvod, protože až důchodci přestanou pracovat, budou mít svůj původní důchod. Proto je spravedlivější navýšit procento zvýšení důchodů za každý odpracovaný rok, např. o jedno procento. Po skončení ekonomické aktivity budou mít trvale vyšší důchod.
• Odmítání zvyšování věku odchodu do důchodu. Paní ministryně Jana Maláčová zásadně odmítá zvyšování věku odchodu do starobního důchodu. Tuto tezi považuji za neudržitelnou. Věk ekonomické činnosti se postupně prodlužuje a je nezbytné tomu přizpůsobit také věk odchodu do důchodu. V loňském roce pracovalo přes 340 000 důchodců. Je to o 100 000 více než v roce 2010. Je to jasný argument, že je možné postupně zvyšovat věk odchodu do starobního důchodu.
Předložený návrh by měl obsahovat např.
• Vyjmutí invalidních důchodů pro invaliditu z mládí. Jedná se přiznané důchody u lidí, kteří neměli žádnou ekonomickou aktivitu, a tudíž nepřispěli do systému důchodového pojištění. Domnívám se, že tito lidé by měli pobírat státní dávku v takové výši, aby jim zabezpečila jejich nezbytné potřeby. Odhaduji, že jejich počet může být až 100 000 lidí.

• Příspěvek rodičům nebo prarodičům ke starobnímu nebo invalidnímu důchodu. Možnost přispívat svým rodičům, nebo prarodičům na jejich důchod určitou částkou. Tuto částku příspěvku by si mohl poplatník odečíst od daně z příjmů. Jedná se formou daňové asignace – přesměrování části příjmu poplatníka daně z příjmů na jiný účel. Daňová asignace dává smysl jen vůči rodičům, nebo prarodičů pobírající starobní nebo invalidní důchod. Návrh zákona zcela nenásilně a pro občany velmi přijatelně, zapojuje daně do důchodového systému. Samozřejmě, že výše příspěvku by musela být limitována, např. jedno procento ze mzdy. Návrh toho zákona předložila před rokem Trikolóra, bohužel Poslanecká sněmovna jej zatím nezařadila k projednání.

Výše uvedené poznámky k předloženému návrhu penzijní reformy jen upozorňují na některé aspekty návrhu, který je nereálný a již dnes je jisté, že nebude ani vážně projednáván. Chybí vážná diskuse, zda pořád dokola vymýšlet nové a nové návrhy reformy důchodového systému, přičemž je jisté, že politická reprezentace se na žádné neshodne. Současný penzijní systém má dostatek parametrů, jejichž změnou je možné zajistit jeho udržitelnost na poměrně dlouhou dobu. Představa, že vymyslíme reformu, která bude platná padesát a více let, je nerealistická. V životě každé společnosti je tolik proměnných, že plánovat politická rozhodnutí na dlouhá desetiletí mi připadají až směšná. Stačí si uvědomit, nakolik se náš život změnil za posledních třicet let.

07. 12.

Jak jednoduše lze veřejnost oklamat.

Václav Krása Přečteno 5685 krát

Kdo sleduje zpravodajství a veřejné dění, musí časem zjistit, že média nás často manipulují. Nejedná se však o lhaní či uvádění nepravdivých informací. Jsou podstatně jednoduší možnosti, které jsou zároveň těžko postižitelné. Stačí některé události vůbec nezmínit, nebo je možné říci pouze část informace, případně je možné událost uvést v takovém kontextu, aby její vnímání bylo opačné, než je skutečnost.
Takovou klasickou ukázkou neinformování, nebo částečného informování je mimořádný úspěch čínské kosmonautiky – přistání dvou modulů na Měsíci, odebrání vzorků zeminy a odlet z Měsíce. Jedná se nepochybně o největší událost kosmonautiky za uplynulé desetiletí. Informace jsou velmi střídmé. V úspornosti vyniká Česká televize, která o celé operaci vysílala pouze jednu krátkou reportáž v úterý 1. prosince. Za to jsme byli několikrát informování o zatčení nějakého aktivisty v Hongkongu. Tento nepoměr zvláště vynikne v četnosti informování o dopravy kosmonautů americkou raketou na mezinárodní vesmírnou stanici. Cíl je jasný. Ukázat Čínu jako zaostalou totalitní zemi. Čína určitě není demokratickou zemí, ale určitě není zaostalou zemí. Je to až dětinská snaha některých medií nezveřejňovat některé informace s nadějí, že většina občanů je pohodlná a přijme názor hlavních médií.
Do skupiny „zatajovaných“ informací patří nepochybně skutečnost, že Rusko nám již přes deset let dodává palivové články do obou jaderných elektráren. Média, BIS a řada politiků, vytváří ve společnosti atmosféru, že Rusko musí být předem vyřazeno ze soutěže o výstavbu nového bloku elektrárny Dukovany, protože by nás mohlo později vydírat. Přitom nikomu, ani BIS, nevadí, že naše jaderné elektrárny jsou zcela závislé na palivu z Ruska. Všechny tyto informace se dají snadno dohledat, ale většina médií dělá dojem, že o tom neví. Připadá mi až nepochopitelné, že média mohou veřejnost takovým způsobem manipulovat. Rusko má k vydírání mnoho jiných možností, přesto to nedělá. Celá konstrukce vydírání je nesmyslná. Rusko je životně závislé na prodeji nerostných surovin a velmi dobře si uvědomuje, že jakékoliv vydírání by jej velmi poškodilo. Proto také tak usilovně buduje plynovod Nord Stream 2. Chce se vyhnout Polsku a Ukrajině, aby mohlo bez překážek dodávat plyn do Německa a dalších západních zemí.
Do skupiny informací, jejichž smysl byl, za pomoci médií a řady politiků zcela obrácen, patří žádost pana prezidenta na BIS, o činnosti ruské rozvědky na našem území a údajné žádosti na jména ruských agentů. Stačí si přečíst vyjádření bývalého náčelníka Vojenské zpravodajské služby pana Andora Šándora, nebo někdejší pracovníka BIS, Jana Schneidera. Oba pánové shodně uvádějí, že žádost pana prezidenta byla reakcí na veřejnou zprávu BIS, kde se uvádí, že největší nebezpečí zpravodajských agentů hrozí z Ruska a Číny. Pan Schneider komentuje celou kauzu takto: „Je to tragédie svědčící o „kvalitě“ mediálního obrazu naší zpravodajské komunity, že všichni (včetně bývalých zpravodajců!) reagují na novinový článek, jako by to byl přesně ocitovaný onen úkol z Hradu. Je zbytečné se rozčilovat, když nikdo neví, zda vůbec prezident zpravodajce zaúkoloval, a jestli ano, jak přesně. Mohu pouze vyslovit domněnku, že pokud by se prezident zpravodajců ptal v rámci médii naznačených témat, mohla to být reakce na výroční zprávu BIS, k níž by mohl chtít získat dodatečné informace, aby se přesvědčil, zda tvrzení BIS spočívají na pevném základě.“ Čili nikdo přesně neví, co přesně pan prezident žádal, ale vymyšlená kauza je na světě.
Cílem všech výše uvedených mediálních způsobů klamání, je nasměrovat občany na pokřivené nahlížení skutečností, které má umožnit akceptaci kroků mocenských skupin, bez jakékoliv reakce veřejnosti, nebo odporu pouze její minoritní části. Velká média spoléhají na pohodlnost veřejnosti, neochotu vyhledávat si další informace a utváření si vlastního názoru. Různé nesmyslné konspirační teorie nás zajímají mnohem více, než přemýšlet o událostech, které mohou mít obrovský vliv na náš život v budoucnosti. Šikovní manipulátoři nám o nich vytvářejí falešný obraz, který z vlastní pohodlnosti akceptujeme, a to je velké nebezpečí do budoucna.

Archiv článků: prosinec 2020

Otázky kolem očkování proti COVID-19.

Návrh reformy důchodů není reálný.

Jak jednoduše lze veřejnost oklamat.

Blogeři abecedně