Kdo sleduje zpravodajství a veřejné dění, musí časem zjistit, že média nás často manipulují. Nejedná se však o lhaní či uvádění nepravdivých informací. Jsou podstatně jednoduší možnosti, které jsou zároveň těžko postižitelné. Stačí některé události vůbec nezmínit, nebo je možné říci pouze část informace, případně je možné událost uvést v takovém kontextu, aby její vnímání bylo opačné, než je skutečnost.
Takovou klasickou ukázkou neinformování, nebo částečného informování je mimořádný úspěch čínské kosmonautiky – přistání dvou modulů na Měsíci, odebrání vzorků zeminy a odlet z Měsíce. Jedná se nepochybně o největší událost kosmonautiky za uplynulé desetiletí. Informace jsou velmi střídmé. V úspornosti vyniká Česká televize, která o celé operaci vysílala pouze jednu krátkou reportáž v úterý 1. prosince. Za to jsme byli několikrát informování o zatčení nějakého aktivisty v Hongkongu. Tento nepoměr zvláště vynikne v četnosti informování o dopravy kosmonautů americkou raketou na mezinárodní vesmírnou stanici. Cíl je jasný. Ukázat Čínu jako zaostalou totalitní zemi. Čína určitě není demokratickou zemí, ale určitě není zaostalou zemí. Je to až dětinská snaha některých medií nezveřejňovat některé informace s nadějí, že většina občanů je pohodlná a přijme názor hlavních médií.
Do skupiny „zatajovaných“ informací patří nepochybně skutečnost, že Rusko nám již přes deset let dodává palivové články do obou jaderných elektráren. Média, BIS a řada politiků, vytváří ve společnosti atmosféru, že Rusko musí být předem vyřazeno ze soutěže o výstavbu nového bloku elektrárny Dukovany, protože by nás mohlo později vydírat. Přitom nikomu, ani BIS, nevadí, že naše jaderné elektrárny jsou zcela závislé na palivu z Ruska. Všechny tyto informace se dají snadno dohledat, ale většina médií dělá dojem, že o tom neví. Připadá mi až nepochopitelné, že média mohou veřejnost takovým způsobem manipulovat. Rusko má k vydírání mnoho jiných možností, přesto to nedělá. Celá konstrukce vydírání je nesmyslná. Rusko je životně závislé na prodeji nerostných surovin a velmi dobře si uvědomuje, že jakékoliv vydírání by jej velmi poškodilo. Proto také tak usilovně buduje plynovod Nord Stream 2. Chce se vyhnout Polsku a Ukrajině, aby mohlo bez překážek dodávat plyn do Německa a dalších západních zemí.
Do skupiny informací, jejichž smysl byl, za pomoci médií a řady politiků zcela obrácen, patří žádost pana prezidenta na BIS, o činnosti ruské rozvědky na našem území a údajné žádosti na jména ruských agentů. Stačí si přečíst vyjádření bývalého náčelníka Vojenské zpravodajské služby pana Andora Šándora, nebo někdejší pracovníka BIS, Jana Schneidera. Oba pánové shodně uvádějí, že žádost pana prezidenta byla reakcí na veřejnou zprávu BIS, kde se uvádí, že největší nebezpečí zpravodajských agentů hrozí z Ruska a Číny. Pan Schneider komentuje celou kauzu takto: „Je to tragédie svědčící o „kvalitě“ mediálního obrazu naší zpravodajské komunity, že všichni (včetně bývalých zpravodajců!) reagují na novinový článek, jako by to byl přesně ocitovaný onen úkol z Hradu. Je zbytečné se rozčilovat, když nikdo neví, zda vůbec prezident zpravodajce zaúkoloval, a jestli ano, jak přesně. Mohu pouze vyslovit domněnku, že pokud by se prezident zpravodajců ptal v rámci médii naznačených témat, mohla to být reakce na výroční zprávu BIS, k níž by mohl chtít získat dodatečné informace, aby se přesvědčil, zda tvrzení BIS spočívají na pevném základě.“ Čili nikdo přesně neví, co přesně pan prezident žádal, ale vymyšlená kauza je na světě.
Cílem všech výše uvedených mediálních způsobů klamání, je nasměrovat občany na pokřivené nahlížení skutečností, které má umožnit akceptaci kroků mocenských skupin, bez jakékoliv reakce veřejnosti, nebo odporu pouze její minoritní části. Velká média spoléhají na pohodlnost veřejnosti, neochotu vyhledávat si další informace a utváření si vlastního názoru. Různé nesmyslné konspirační teorie nás zajímají mnohem více, než přemýšlet o událostech, které mohou mít obrovský vliv na náš život v budoucnosti. Šikovní manipulátoři nám o nich vytvářejí falešný obraz, který z vlastní pohodlnosti akceptujeme, a to je velké nebezpečí do budoucna.