Počínaje lednem 2022 platí nová pravidla pro přiznání příspěvku na bydlení, doplatku na bydlení a dávky okamžité hmotné pomoci. Je to prý snaha státu kompenzovat obrovský růst cen energií. MPO ČR odhaduje, že ceny letos stoupnou v průměru o 37 % u elektřiny a 40 % u plynu. Myslím si, že růst cen bude vyšší, protože letos skončí několika milionům lidem smlouvy s fixními cenami a vzrůstající napětí ve světě požene ceny energií stále vzhůru. Vláda však na tyto hrozby systémově nijak nereaguje. Proto považuji snahu vlády řešit růst cen energií sociálními dávkami za zásadní chybu.
Růst cen je převážně způsoben dovozem inflace, protože je založen na strukturálních chybách v oblasti energetické politiky. Je to trh s emisními povolenkami, nesmyslné přeprodávání energií na burze v Lipsku a také Green Deal, kdy se ruší výroba el. energie z uhlí, z jaderných elektráren, upřednostňují se elektroauta a tím se zvyšuje tlak na množství vyrobené el. energie. Moje přesvědčení, že růst cen bude mnohem vyšší, vychází z poznatku, že nejen naše vláda, ale ani EU či některé další státy, systémově nereagují na vzniklou situaci a neodstraňují strukturální příčiny divokého růstu cen.
Představa, že inflaci, způsobenou především růstem cen energií, lze řešit zvýšením sociálních transferů občanům je zcela a zásadně chybná a pro občany ponižující! Vláda neustále tvrdí, že nebude dělat plošná opatření na pokrytí úhrad cen energií, ale že pomoc musí být cílená, tedy, asi jen na ty opravdu chudé. Ostatně, kdo se podívá na formuláře, hned zjistí, že kritéria jsou tak přísná, že mnoho občanů na dávky nedosáhne. Doplatek na bydlení a dávky okamžité hmotné pomoci lze přiznat pouze lidem, kteří nemají žádný majetek, a v tom je zakopaný pes. Růst energií nedopadá jen na ty nejchudší, ale postupně ničí živnostníky, rodiny se mzdami na úrovni mediánu a postihuje také další vrstvy občanů. A to je ten zásadní problém, který nelze řešit sociálními transfery, ale jen odstraněním příčin růstu energií, případně plošným opatřením, které ochrání většinu občanů.
Podle odhadů MPSV by mohlo letos na příspěvek dosáhnout 220 až 280 tisíc z celkem asi 4,5 milionu domácností, to je přibližně 5 % domácností. Ostatní to vydrží, ale možná zchudnou příští rok (např. až jim skončí fixace cen) natolik, že spadnou mezi oněch 5 %. To je skutečně cílem politiky státu? Postupně ožebračit větší část obyvatel, udělat z nich osoby závislé na sociálním systému? Možná, že je to cílem, protože lidé závislí na státu, na jeho dávkách, jsou poddajnější a ovladatelnější. Pokud je tomu tak, zásadně s tím nesouhlasím, protože se tím vytváří velmi nebezpečné prostředí a řada lidí se tomuto ponižování nepodvolí.
Fascinuje mě, že si politici neuvědomují, že pro mnoho lidí může být velmi ponižující žebrat se zmačkanou čepicí na úřadě o sociální dávky. Vím, o čem mluvím. Způsob jednání úřadů je někdy opravdu tristní. Tito lidé budou cítit celý život, že například museli skončit se svým drobným podnikáním, které je uživilo, a jít žebrat na úřad. Oni nemají žádný podíl na současném svrabu. Budou se bránit tak, jak budou umět, a ve volbách budou volit třeba extrémisty.
Každá vláda má odpovědnost vůči svým občanům, kteří ji volili. Proto lze právem očekávat, že udělá maximum proto, aby ochránila své občany před různými krizemi. Zatím nejsou vidět žádné viditelné kroky v současné energetické krizi. Stačí prolistovat několika servery, abychom si udělali obrázek, jak na tom jsme. Na tomto odkaze jsou údaje o cenách el. energie v evropských zemích https://www.elektrina.cz/cena-elektriny-u-nas-a-v-evrope-cesi-plati-ze-vsech-nejvice?fbclid=IwAR1v5KbIrCI126Mp0KSnYppZyTWth9I64IRdQY4wKB2sHahCpjkNAQNYVGk. „Vezmeme-li v úvahu kupní sílu obyvatelstva. Eurostat využívá jednotku Purchasing Power Standard (PPS). Čím je PPS vyšší, tím více ostatního zboží a služeb musí obyvatelé země obětovat, aby zaplatili elektřinu. U střední spotřeby 2500–5000 kWh ročně platí v přepočtu na kupní sílu nejdražší elektřinu v Rumunsku, Německu, Turecku, Polsku a Česku. Pokud se podíváme na ceny pro domácnosti s nízkou spotřebou – od 1000 do 2500 kWh ročně – což je spotřeba běžné domácnosti, která elektřinou ani netopí, ani neohřívá vodu, platíme v ČR vůbec nejvíce v celé Evropě. Druhou příčku obsadilo Španělsko a třetí Německo.“
Vláda ČR by měla vzít v úvahu výsledky všech možných průzkumů, které ukazují, že čeští občané mají jednu z nejdražších cen energií. To není samo sebou. Řada států reguluje ceny energií, stanoví stropy maximálních cen, smluvně si zajišťují podstatně nižší ceny plynu a my vymýšlíme jenom sociální dávky. Je potřeba mít odvahu a chránit naše občany před zchudnutím a zavést regulaci cen, případně určit cenový strop apod. Vím, že to není protržní opatření, vím také, že je to narušení hospodářské soutěže, ale v současné době bych upřednostnil prospěch našich občanů před ideologickými poučkami.
Druhou cestou (ale podstatně obtížnější) je nekupovat předraženou el. energii z burzy v Lipsku, prodávat jen zbytek, který sami nespotřebujeme, zásadním způsobem zabojovat proti trhu s emisními povolenkami a případně se rozhodnout o samostatnou smlouvu o dodávkách plynu. Jiná rozumná řešení nevidím, protože sociální systém má řešit obtížné situace lidí, které postihne katastrofa, selže jim zdraví, nemohou si sami na sebe vydělávat, nebo se ocitnou v situaci, kterou bez pomoci nejsou schopni zvládnout. Nemůže však nahrazovat kolapsy v energetické politice!
Podle Wall Street Journal sdělily USA spojencům, že k útoku na Ukrajinu by mohlo dojít v polovině února. Z obav z invaze Washington vyzval všechny americké občany, aby opustili Ukrajinu, a nyní evakuují z Kyjeva diplomatické pracovníky. K opuštění Ukrajiny vyzvalo své občany už celkem 16 zemí, a to včetně naší země. Vytváří se tak atmosféra, že válka je nevyhnutelná, je jistá a jasným viníkem a agresorem je Rusko. Myslím si, že většina našich občanů musí být zmatená, protože netuší, co se děje, ale na druhé straně tomu příliš nevěří, protože se většina chová standardně, bez hysterie, nepřipravují si zásoby na dobu války, i když je jisté, že válka na Ukrajině by nás hodně zasáhla.
Politici napínají tětivu s nadějí, že druhá strana ustoupí. Vůbec si neuvědomují, že tětiva se může přetrhnout, nebo, může být záměrně přetržena. Podlá akce v polské Gliwici v roce 1939 způsobila smrt desítek milionů lidí. Desítek milionů jednotlivých osudů lidí, jimž válka přervala všechno, čím žili, po čem tužili, v co doufali. Jsme nepoučitelní! Je odporné, že politici veřejně říkají, že chtějí konflikt, ale lokální. To znamená, že budou umírat lidé na Ukrajině, v Rusku, Bělorusku, možná v Polsku, v Litvě a v dalších zemích. Jak odporné! Všichni ti potentáti, kteří takovou válku připravují jsou přesvědčeni, že se jich válka nedotkne. Že padnou možná tisíce lidí, kteří válku nechtějí, kteří mají svoje „malé“ starosti, kteří se bojí o svoje děti, to je nezajímá. „To jsou ti malí pěšáci, na těch nezáleží, my velcí rozhodujeme!“ Při dnešní zbrojní technice si nemůže být nikdo jist, jak se konflikt rozhoří. V historii lidstva se mnoho místních lokálních bojů změnilo ve zničující požáry, které nakonec dopadly i na potentáty. V dnešní době nikdy nemůžeme vědět, kdo první zmáčkne onen pověstný „knoflík“.
O co vlastně jde? Jde o moc, a hlavně o peníze, jako v každé válce. Už měsíce slýcháme, že Putin připravuje invazi na Ukrajinu. Jaký by to ovšem dávalo smysl? Pro Rusko byl důležitý Krym, kde má životně důležitou černomořskou flotilu. (Jen připomínám, že Krym si vybojovalo Rusko ve válce s Tureckem a pod Ukrajinu se dostal rozhodnutím Chruščova v roce 1954, aniž by se někdo občanů Krymu ptal, i když drtivá většina občanů je ruské národnosti.). Opravdu si někdo vážně myslí, že Rusko láká politicky a ekonomicky rozvrácená Ukrajina? Vždyť by ji muselo živit. Rusko by možná zasáhlo, pokud by došlo k útoku na obě povstalecké republiky v Donbasu, jinak určitě ne. Takže o co jde?
Ukrajina se stala rukojmím globální politiky. NATO, se neustále přibližuje k Ruské federaci, posiluje svoje pozice v okolí Ruska, což samozřejmě Rusko znervózňuje. V současné době má NATO základny kolem 38 % hranic Ruska. Na počátku 90. let dostalo Rusko příslib, že státy bývalé Varšavské smlouvy nevstoupí do NATO. Tento slib nebyl dodržen a dnes především Američané usilují o vstup Ukrajiny a Gruzie do Severoatlantické aliance. Proč Američané trvají na tom, že NATO zůstane otevřené a mají na mysli Ukrajinu, když velmi dobře vědí, že na summitu NATO v Bukurešti v roce 2008 Francie a Německo její vstup vetovaly? Jde o snahu eskalovat napětí a zakrýt vnitřní problémy USA, ale hlavně prosadit náhradu dodávek plynu z Ruska dodávkami břidlicového plynu z Ameriky. Proto je současně s růstem napětí zároveň neustále zmiňován Nord Stream 2. Jeho uvedení do provozu znamená pro USA definitivní konec masivního dovozu jejich plynu do Evropy. Snad pouze Polsko a Pobaltské státy by mohly plyn odebírat, ale to je malý kšeft.
Německo má naopak životní zájem na tom, aby se Nord Stream 2 zprovoznil. Ani případné sankce, které mohou být na Rusko uvaleny, se určitě nebudou týkat plynu, protože Němci staví plynové elektrárny a ruský plyn potřebují. Zkapalněný plyn, ani dodávky z Kataru by nestačily pokrýt jejich spotřebu. Pro Němce je Rusko klíčovým dodavatelem, proto také odmítají Ukrajině dodávat zbraně.
O co jde Rusku? Chce mít bezpečnostní pravidla v Evropě? Když se sjednotilo Německo, tak přestala platit dohoda z Jalty, když se rozpadla Jugoslávie i Československo, přestaly platit zbytky Versailleských dohod. A když byla uznána nezávislost Kosova, tak přestal platit Helsinský protokol, jenž upravoval vztahy mezi Západem a Východem. Ten totiž dával právo na samostatnost a sebeurčení federálním státům, celkům a svazovým republikám, jenomže Kosovo byla autonomní oblast. Přesto ji Západ uznal jako samostatný stát a vytvořil tak nebezpečný precedent, protože pro Rusy, kteří byli proti, by to znamenalo, že Jižní Osetie má právo na samostatnost, že Abcházie má právo na samostatnost, stejně i Podněstří atd. Převzato z: https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Pujdeme-do-valky-s-Ruskem-Zadna-vlada-nema-tak-ostrou-retoriku-jako-nase-Diplomat-Novotny-vysvetluje-o-co-dnes-jde-NATO-691032
V současné době vlastně žádná bezpečnostní pravidla v Evropě neexistují. Bezpečnostní systém vztahů mezi státy je uplatňován právem silnějšího, a to i v rámci sporu Ukrajina Rusko. Je to velmi nebezpečná situace. I v době „nejstudenější“ studené války platila nějaká pravidla vzájemné bezpečnosti. Postoj české diplomacie v současné krizi je ostudný a proti zájmům naší země. Snad žádná jiná členská země NATO nepoužívá tak ostrou protiruskou rétoriku, jako naše vládnoucí politická garnitura. Bylo by žádoucí, aby nám občanům, politici odůvodnili jejich válečnou rétoriku. Z jejich úst a většiny médií slyšíme jen jednostranné informace, že Rusko je jen zlo a Amerika a NATO jsou ti mírotvorci a nositelé pochodně pravdy a lásky. Nic však na světě není jen černobílé.
Našim životním zájmem je, aby válka nebyla, našim zájmem je, abychom mohli odebírat plyn z Ruska, protože je podstatně levnější, ale našim zájmem je také udržovat přátelské a kooperační vztahy se svými spojenci. K tomu určitě nepřispívá rétorika našich silových ministrů, dodávky munice Ukrajině a přísliby, že jsme ochotni poslat naše vojáky v případě další eskalace konfliktu. Politici by se měli zeptat svých občanů, zda by šli do války za zbídačelou zemi, kterou globální oligarchové, prostřednictvím „svých“ politiků, ženou do války. Karel Kryl složil nádhernou píseň „Píseň neznámého vojína“, kde na to odpovídá, když se potentáti klanějí padlému vojákovi s vírou, že by šel za ně opět bojovat, píseň končí slovy: „co mi to říkáte, že šel bych zas, nasrat, jo nasrat!“ Válka je vůl.