Média poměrně obsáhle informují o tom, že na Vsetínsku a Zlínsku vyzvala Diakonie občany ke sbírce základních potravin pro obyvatelky azylových domů a pro další občany, kterým nebyly včas doručeny dávky hmotné nouze. Je zřejmé, že veřejná správa zcela selhala a státní správa neplní základní svoje povinnosti.
Je to až absurdní. Česká republika patří mezi 10 % nejbohatších zemí, nedošlo k žádné přírodní katastrofě, v naší blízkosti neprobíhá válečný konflikt, a přesto probíhá sbírka na hladové rodiny jako někde v Sahelu. Rozpad státní správy již pokročil tak daleko, že není schopna v kritickém okamžiku jednat a spoléhá se na dobročinnost občanů. Politici se pořád dohadují, kdo svým výrokem dělá větší ostudu naší zemí v Evropě a vůbec si neuvědomí, že pokud zahraniční média zjistí, že nejsme schopni ani distribuovat základní pomoc těm, kteří ji opravdu potřebují, tak budeme mít z „ostudy kabát“.
Příčin současného stavu je několik. Především neustálé lživé a účelové tvrzení o rozmařilém sociálním státě, o drahé pracovní síle, o zneužívání sociálních dávek, vedlo do dnešního stavu, kdy sociální dávky jsou tak nízké, že jakékoliv opoždění (nyní asi o 14 dní) vede k tomu, že tito lidé nemají sebemenší rezervu a okamžitě se propadají do situace, kdy nemají prostředky ani na základní potraviny. Je to absolutní závislost, která těmto lidem neumožňuje jakékoliv jiné aktivity a tím i snižuje jejich možnost uplatnění svých schopností a pravděpodobnost nalezení zaměstnání. Například současná výše dávek pro maminky samoživitelky, které pečují o dítě se zdravotním postižením, je tak nízká, že jim neumožňuje účastnit se společně se svými dětmi jakýchkoliv aktivit. Tím se výrazně omezují přirozené sociální vazby a také možnost např. nalezení domácí práce či partnera, který by jim v této těžké situaci mohl pomoci. Už vůbec nemají možnost dobře připravit svoje dítě na samostatný život s hendikepem.
Tím nechci říci, že se nevyskytují případy zneužití dávek. Náš stát však funguje na systému kolektivní viny. Systém, kdy za jednotlivce zneužívající nějakou pomoc, jsou potrestáni všichni snížením pomoci, vede k vytváření velké skupiny lidí, kteří rezignují na svoji budoucnost. Stávají se však nebezpečím pro udržení sociálního smíru, protože nemají příliš co ztratit. Tento trend kolektivní viny je využíván u všech transferů veřejných prostředků. Od dotací pro poskytovatele sociálních služeb, přes evropské fondy až po dávky pro maminky, které pečují o zdravotně postižené děti.
Druhou příčinou je nepochybně zavádění nového informačního systému, který byl spuštěn v rámci sociální reformy. Je zcela nepochopitelné, že MPSV ČR nepoužilo k přechodu na nový systém dávek osvědčený OK Systém, do kterého byla investována v uplynulých letech více než 1 mld. Kč. Místo toho ministerstvo uzavřelo smlouvy se skupinou vzájemně propojených společnosti a jak se zdá, učinilo tak bez výběrových řízení. U řady společností není známá vlastnická struktura a vytváří to stále větší dojem, že cílem reformy nebylo zlepšit systém dávkových systémů, ale vyvést ze státního rozpočtu další finanční prostředky do neprůhledných firem.
Třetí problém spočívá ve skutečnosti, že pracovníci ÚP prakticky vůbec neznají právní předpisy, podle kterých by měli rozhodovat o jednotlivých dávkách. Svědčí o tom každodenní množství e-mailů, které hovoří o tom, že úředníci odmítají přijímat žádosti na nové dávky, odmítají prodlužovat průkazy ZTP apod. Pracovníci vůbec nevědí, jak mají rozhodovat. Je to však logické. Prováděcí vyhlášky byly vydány ve Sbírce zákonů mezi vánočními svátky a metodické pokyny až v lednu 2012. Dnes jsme v situaci, kdy občané mají ze zákona právo na různou pomoc státu, ale pro neschopnost státní správy, se jim této pomoci nedostane. Je to až tristní jak rychle dochází k rozpadu státní moci.
Myslím si, že pan ministr Jaromír Drábek se hluboce mýlí, pokud tvrdí, že v únoru již bude vše fungovat. Domnívám se, že situace může být ještě horší. V lednu byly vypláceny dávky, které byly přiznány ještě v roce 2011, a to původním způsobem. Teď by měly být vypláceny dávky nové, které se budou do informačního systému teprve zadávat. Předpokládám, že pana ministra čekají ještě horké chvilky. Může si však za ně sám a případná ostuda padá především na jeho hlavu.