Nešťastné prezidentovo vyjádření.
Po vyjádření prezidenta k inklusivnímu školství jsem dostal několikrát otázku, co si o tom myslím? Odpovědět lze z několika úhlů pohledu. Především pan prezident vyslovil názor, který je ve školství a také u odborníků na vzdělávání menšinový. Svědčí o tom skutečnost, že přibližně ze 103 tisíc žáků a studentů na všech stupních je asi 70 tisíc žáků integrovaných. To znamená, že prezident hovořil o něčem bez znalosti skutečné reálné situace. Vyslovil pohled nepoučených laiků, který má kořeny v naší minulosti. Za minulého režimu stát nepodporoval inklusivní vzdělávání žáků s postižením a bylo jen na statečnosti rodičů, aby prosadili pro svoje handicapované děti standardní výuku a tím i lepší start do života.
Druhým důvodem jeho vyjádření proti začleňování žáků a studentů do hlavního vzdělávacího proudu může být lobby speciálních škol. Po roce 1990 došlo k boomu speciálních škol pro děti s postižením, jako náhrada ústavních zařízení. Ty umožnily vzdělávání žáků, kteří v socializmu byli označeni za nevzdělavatelné. V tehdejší době to byla prospěšná záležitost, a i dnes mají speciální školy v některých případech smysl a umožňují vzdělávání žákům, kteří by se jinak asi ke vzdělání těžko dostali. Dlouhodobý trend, jak ve světě tak i u nás, je vzdělávání žáků a studentů s tzv. speciálními potřebami zcela jiný. Preferuje se individuální nebo skupinové začleňování žáků a studentů s handicapem do běžných škol. Je na zamyšlení, zda vyjádření pana prezidenta k tomuto problému nebylo cílené. V současné době vrcholí dlouhé projednávání novely školského zákona v Poslanecké sněmovně. Novela obsahuje novou škálu podpůrných opatření, která mají umožnit další začleňování handicapovaných žáků a studentů do běžných škol. Je možné, že lobby speciálních škol si našlo cestu k prezidentovi, který je svým vystoupením jednoznačně podpořil. Myslím si, že jde o medvědí službu těmto vzdělávacím zařízením. Začleňování žáků do hlavního proudu je proces a speciální školy budou sehrávat ještě dlouho značnou roli v našem školství.
Osobně považuji za nejhorší ta slova prezidenta Zemana, kdy tvrdí, že osobně je pro oddělené vzdělávání a pokud jsou ve třídě studenti se zdravotním postižením, tak tím trpí obě skupiny, tedy jak zdravé děti, tak také ty s postižením. Především, toto tvrzení není pravdivé, ale je velmi nebezpečné. Děti se chovají zcela přirozeně, a pokud jsou od prvních dnů ve školkách a ve školách v kontaktu s dětmi se zdravotním postižením, přijímají to jako samozřejmost. Dnes nemají žáci problém s tím, že s nimi společně ve třídách studují žáci různých etnik a obdobně je to i u dětí se zdravotním postižením. Pravdivé není ani tvrzení, že „rychlost kolony se určuje podle nejpomalejšího vozidla“, jak se o studiu vyjádřil pan prezident. Žáci s postižením mají k dispozici řadu podpůrných opatření, individuální vzdělávací plány a další podpůrné nástroje, aby se dokázali „držet pelotonu“ a nezdržovali „kolonu“. Je smutnou skutečností, že je neustále málo asistentů pedagogů, chybí bezbariérové školy apod., ale to asi neměl na mysli prezident, když se vyslovil proti inklusivnímu vzdělávání.
Druhým důvodem jeho vyjádření proti začleňování žáků a studentů do hlavního vzdělávacího proudu může být lobby speciálních škol. Po roce 1990 došlo k boomu speciálních škol pro děti s postižením, jako náhrada ústavních zařízení. Ty umožnily vzdělávání žáků, kteří v socializmu byli označeni za nevzdělavatelné. V tehdejší době to byla prospěšná záležitost, a i dnes mají speciální školy v některých případech smysl a umožňují vzdělávání žákům, kteří by se jinak asi ke vzdělání těžko dostali. Dlouhodobý trend, jak ve světě tak i u nás, je vzdělávání žáků a studentů s tzv. speciálními potřebami zcela jiný. Preferuje se individuální nebo skupinové začleňování žáků a studentů s handicapem do běžných škol. Je na zamyšlení, zda vyjádření pana prezidenta k tomuto problému nebylo cílené. V současné době vrcholí dlouhé projednávání novely školského zákona v Poslanecké sněmovně. Novela obsahuje novou škálu podpůrných opatření, která mají umožnit další začleňování handicapovaných žáků a studentů do běžných škol. Je možné, že lobby speciálních škol si našlo cestu k prezidentovi, který je svým vystoupením jednoznačně podpořil. Myslím si, že jde o medvědí službu těmto vzdělávacím zařízením. Začleňování žáků do hlavního proudu je proces a speciální školy budou sehrávat ještě dlouho značnou roli v našem školství.
Osobně považuji za nejhorší ta slova prezidenta Zemana, kdy tvrdí, že osobně je pro oddělené vzdělávání a pokud jsou ve třídě studenti se zdravotním postižením, tak tím trpí obě skupiny, tedy jak zdravé děti, tak také ty s postižením. Především, toto tvrzení není pravdivé, ale je velmi nebezpečné. Děti se chovají zcela přirozeně, a pokud jsou od prvních dnů ve školkách a ve školách v kontaktu s dětmi se zdravotním postižením, přijímají to jako samozřejmost. Dnes nemají žáci problém s tím, že s nimi společně ve třídách studují žáci různých etnik a obdobně je to i u dětí se zdravotním postižením. Pravdivé není ani tvrzení, že „rychlost kolony se určuje podle nejpomalejšího vozidla“, jak se o studiu vyjádřil pan prezident. Žáci s postižením mají k dispozici řadu podpůrných opatření, individuální vzdělávací plány a další podpůrné nástroje, aby se dokázali „držet pelotonu“ a nezdržovali „kolonu“. Je smutnou skutečností, že je neustále málo asistentů pedagogů, chybí bezbariérové školy apod., ale to asi neměl na mysli prezident, když se vyslovil proti inklusivnímu vzdělávání.