Po vyjádření prezidenta k inklusivnímu školství jsem dostal několikrát otázku, co si o tom myslím? Odpovědět lze z několika úhlů pohledu. Především pan prezident vyslovil názor, který je ve školství a také u odborníků na vzdělávání menšinový. Svědčí o tom skutečnost, že přibližně ze 103 tisíc žáků a studentů na všech stupních je asi 70 tisíc žáků integrovaných. To znamená, že prezident hovořil o něčem bez znalosti skutečné reálné situace. Vyslovil pohled nepoučených laiků, který má kořeny v naší minulosti. Za minulého režimu stát nepodporoval inklusivní vzdělávání žáků s postižením a bylo jen na statečnosti rodičů, aby prosadili pro svoje handicapované děti standardní výuku a tím i lepší start do života.

Druhým důvodem jeho vyjádření proti začleňování žáků a studentů do hlavního vzdělávacího proudu může být lobby speciálních škol. Po roce 1990 došlo k boomu speciálních škol pro děti s postižením, jako náhrada ústavních zařízení. Ty umožnily vzdělávání žáků, kteří v socializmu byli označeni za nevzdělavatelné. V tehdejší době to byla prospěšná záležitost, a i dnes mají speciální školy v některých případech smysl a umožňují vzdělávání žákům, kteří by se jinak asi ke vzdělání těžko dostali. Dlouhodobý trend, jak ve světě tak i u nás, je vzdělávání žáků a studentů s tzv. speciálními potřebami zcela jiný. Preferuje se individuální nebo skupinové začleňování žáků a studentů s handicapem do běžných škol. Je na zamyšlení, zda vyjádření pana prezidenta k tomuto problému nebylo cílené. V současné době vrcholí dlouhé projednávání novely školského zákona v Poslanecké sněmovně. Novela obsahuje novou škálu podpůrných opatření, která mají umožnit další začleňování handicapovaných žáků a studentů do běžných škol. Je možné, že lobby speciálních škol si našlo cestu k prezidentovi, který je svým vystoupením jednoznačně podpořil. Myslím si, že jde o medvědí službu těmto vzdělávacím zařízením. Začleňování žáků do hlavního proudu je proces a speciální školy budou sehrávat ještě dlouho značnou roli v našem školství.

Osobně považuji za nejhorší ta slova prezidenta Zemana, kdy tvrdí, že osobně je pro oddělené vzdělávání a pokud jsou ve třídě studenti se zdravotním postižením, tak tím trpí obě skupiny, tedy jak zdravé děti, tak také ty s postižením. Především, toto tvrzení není pravdivé, ale je velmi nebezpečné. Děti se chovají zcela přirozeně, a pokud jsou od prvních dnů ve školkách a ve školách v kontaktu s dětmi se zdravotním postižením, přijímají to jako samozřejmost. Dnes nemají žáci problém s tím, že s nimi společně ve třídách studují žáci různých etnik a obdobně je to i u dětí se zdravotním postižením. Pravdivé není ani tvrzení, že „rychlost kolony se určuje podle nejpomalejšího vozidla“, jak se o studiu vyjádřil pan prezident. Žáci s postižením mají k dispozici řadu podpůrných opatření, individuální vzdělávací plány a další podpůrné nástroje, aby se dokázali „držet pelotonu“ a nezdržovali „kolonu“. Je smutnou skutečností, že je neustále málo asistentů pedagogů, chybí bezbariérové školy apod., ale to asi neměl na mysli prezident, když se vyslovil proti inklusivnímu vzdělávání.