Považuji současnou pandemickou situaci za velmi závažnou, a proto jsem navrhl paní ministryni Janě Maláčové, aby se vláda pokusila ulehčit situaci v zařízeních sociální péče. Z informací z veřejných zdrojů je zřejmé, že není možné zabránit, aby se do domů pro seniory či domů pro osoby se zdravotním postižením nedostal covid-19. Už dnes se asi třetina zařízení potýká s koronavirem. Nakaženými jsou klienti i zaměstnanci. V současné době je v zařízeních sociálních služeb nakaženo více než tři tisíce klientů a dva tisíce zaměstnanců. Již před měsícem jsem upozorňoval, že domovy pro seniory a další podobná zařízení jsou pasti na seniory v případech různých epidemií.
Navrhl jsem, aby vláda vyzvala rodiny, které mají svoje příbuzné v domovech pro seniory, případně v domech pro zdravotně postižené, nebo v týdenních stacionářích, aby si je na určitý čas vzaly do domácí péče. Dnes, v době distančního vzdělávání je jisté, že u větší části rodin by se našla kapacita k poskytnutí nezbytné péče, protože u velkého procenta rodin, je vždy někdo doma.
Muselo by se jednat o klienty, kteří nejsou nakažení, kteří mají rodinné zázemí a nepotřebují intenzivní zdravotní péči. Aby toto řešení dávalo smysl, byla by nutná vědomá podpora ze strany MPSV ČR, připravenost rodinného prostředí, a to technická, organizačná a především etická, ochota samotných klientů sociálních zařízení jít zpět do rodinného prostředí, ale také ochota personálu sociálních zařízení odejít pomoci zdravotnickým zařízením, pokud by se uvolnil větší počet lůžek v sociálních službách. Klíčové by bylo, aby počet klientů, kteří chtějí odejít a které rodina přijme, byl natolik velký, aby sociální zařízení mohlo uvolnit některé zaměstnance pro pomoc ve zdravotnictví. Udržitelnost zdravotnického systému je zcela zásadní pro úspěšný boj s covid-19. Pokud by zdravotnický systém situaci nezvládl, začnou kolabovat i další systémy kritické infrastruktury. Jsem přesvědčen, že takový projekt by mohl být úspěšný.
Výzvu by bylo možné podpořit několika argumenty. Nebezpečí přenosu nákazy jev domácnostech menší, než v zařízeních sociální péče. Oslabené osoby nejsou koncentrovány na jednom místě. Když koronavirus pronikne do sociálního zařízení, je velmi obtížné zabránit šíření nákazy, protože není možné zabránit kontaktu klientů mezi sebou. Dalším nositelem nákazy jsou sami zaměstnanci, o čemž svědčí vysoký počet covid pozitivních zaměstnanců. K podpoře motivace rodin by bylo možné poskytnout jim mimořádný příspěvek na zvýšené náklady, a to například ze systému hmotné nouze, a to konkrétně dávky mimořádné hmotné pomoci.
Pokud by se podařilo uvolnit ze sociálního systému několik stovek zdravotnických pracovníků, dále pracovníků u lůžka a popřípadě několik desítek lékařů, stálo by to určitě za pokus. V této věci by mohly pomoci i sociální pracovnice jednotlivých zařízení, které znají rodinné poměry klientů a tudíž by mohly jednotlivé rodiny oslovovat.
Uvědomuji si, že realizace návrhu by nebyla jednoduchou záležitostí, ale pokud by měl současný stav trvat delší dobu, je nezbytné využít všechny rezervy, které jsou k dispozici. Základní myšlenky návrhu jsem sdělil na on-line poradě, která se pravidelně koná na MPSV ČR s poskytovateli sociálních služeb. Vyslechl jsem si argumenty, proč návrh nejde realizovat. Rodiny by prý odmítly převzít do péče na přechodnou dobu svoje příbuzné, uvolnilo by se málo lůžek, pracovníci sociálních služeb nemají povinnost krátkodobě pomoci ve zdravotnictví, a další a další. Některé argumenty byly relevantní, ale překvapilo mě, že nikdo z přítomných o možnosti tento návrh alespoň diskutovat neuvažoval. Dostalo se mi okamžitého, totální odmítnutí. Jistě, bylo by to mnoho práce navíc, ale bez ní těžko koronavirus porazíme.