Tak je po dalších svobodných volbách. Výsledek budou analyzovat odborníci na všechno možné, vyjadřovat se budou politici a někteří možná z výsledku vyvodí i důsledky. Musím se přiznat, že výsledek voleb mě svojí jednoznačností překvapil, ale kdo se stal vítězem mě vůbec neudivilo.

Kdo se stane vítězem voleb bylo možné odhadnout, protože čím dál více se ukazovalo, že náš stát přestává plnit roli, kterou v jiných zemích běžně plní. Ukázalo se to v uplynulých dnech ekonomické krize. Tvrzení, že stát nemá zasahovat do ekonomických vztahů určitě platí, ale nic se nesmí brát absolutně. Žádná ideologie nesmí přehlušit zdravý rozum. USA a další státy, kde odstátnění je možná větší než v naší zemi, neváhaly zasáhnout, když hrozil kolaps. My jsme naštěstí nebyli v takové situaci, ale řada občanů musela z vyjádření našich politiků nabýt dojmu, že vláda by se nezachovala tak jako vlády v okolních zemích.

Stát, vláda, instituce představují pro občany, i když na ně nadávají, jakousi jistotu, že když bude nejhůř tak pomohou. Tuto jistotu pravděpodobně velká část občanů ztrácí. V ideologickém krunýři někteří zapomínají, že vždy platilo, když přišel hladomor, tak se otevíraly královské sýpky, protože král byl tou poslední nadějí. Proto voliči volili zcela jinak než se čekalo.

Nechci tím říci, že abychom se nějak měli vracet, posilovat stát a etatizovat. Jen jsem přesvědčen o tom, že občas je potřeba používat rozum a neřídit se ekonomickými poučkami. Poučky fungují v ideálním prostředí, a to jak víme v životě nikdy není.

Pocit ztráty jistot museli zažít stovky sklářů, když sklárny zkrachovaly. Na tom krachu je něco podivného. V jedné sklárně má stát 49 % akcií, ve druhé dokonce více než šedesáti procentní podíl. Argument, proč stát nezasáhl byl ze strany vlády jednoduchý. V managementu nemá žádné zastoupení a celý sklářský obor je u nás v krizi. V takové situaci nelze vysvětlit lidem, kteří si řemeslo předávají z generace na generaci, že nešlo nic dělat. A nebo byl krach řízen a v konkurzním řízení koupí podíl státu, hluboko pod cenou, nějaký kamarád.

Takových ztrát jistot je mnoho. Neustálé podivné majetkové kauzy, obava, že privatizací zdravotnictví ztratí většina občanů přístup ke špičkové zdravotní péči, obava z nemožnosti dovolat se práva a mnoho dalších vyvolaly dojem, že vláda tu není pro občany, ale naopak. Paradoxem voleb je, že občané volili proti vládě a odskákali to krajští představitelé.