Ačkoliv je od skončení mise pana T. Julínka na ministerstvu zdravotnictví druhá ministryně, je jisté, že ve skutečnosti zde nadále ministruje pan T. Julínek. To je zřejmé minimálně z toho, že ani jedna z ministryň se neodvážila změnit management ministerstva. Zatím co u paní D. Filipiové jsem takový scénář očekával, tak u paní D. Juráskové jsem nepříjemně překvapen. Pořád se pokračuje ve stylu, že vše je nutné zpeněžit. O tom svědčí dvě následující kauzy.

Kauza první. Kvůli chybě ministerstva zdravotnictví chybějí očkovací látky, a to především takzvaná hexavakcína, která děti chrání proti šesti nemocem. Hygienické stanice přestaly vakcínami lékaře zásobovat, protože ministerstvo zdravotnictví včas nevybralo nové dodavatele vakcín. Hygienické stanice se mají změnit a do budoucna se už nebudou zabývat zásobováním lékařů. Hygienické stanice přestaly distribuovat vakcíny v souvislosti se zákonem, připraveným panem ministrem Julínkem, podle kterého už nebude povinné očkování dětí hradit stát ze státního rozpočtu, ale budou je platit zdravotní pojišťovny. Zákon však nebyl dosud schválen a je vysoce pravděpodobné, že nebude schválen do konce roku. Až potud se zdá, že jde o chybu státní správy než o cílenou věc.

Ministerstvo zdravotnictví se už dvakrát pokusilo dostat do zákona změnu, která by distribuci vakcín odebrala hygienickým stanicím a umožnila distribuci najatou soukromou firmou. Ani jedna z novel v Parlamentu neprošla, ministerstvo ale i přesto dalo pokyn, že krajské hygienické stanice už nemají objednávat nové vakcíny a do konce června rozdat své zásoby. Od července přechází distribuce na soukromého distributora společnost Avenier.

Ministerstvo zdravotnictví si zatím nepřipouští, že svým konáním překračuje zákon, přestože zákon č. 258/2000 Sb., O ochraně veřejného zdraví. Zákon však v § 41 odst. 1 se uvádí: „K ochraně před vznikem, šířením a k omezení výskytu infekčních onemocnění spolupracují zdravotnická zařízení s orgány ochrany veřejného zdraví a provádějí opatření stanovená tímto zákonem nebo na základě zákona příslušným orgánem ochrany veřejného zdraví." Zmocnění k převedení kompetencí v oblasti distribuce na soukromého distributora není v zákoně ani přímo popsáno, ani k němu zákon ministerstvo nikde nezmocňuje. Zákon naopak popisuje v § 80 odst. 8, že ministerstvo "zajišťuje očkovací látky (...) a jejich výdej".

Zajímavé je, že výběrové řízení vyhrálo konsorcium firem vedené firmou Avenier. Vypadá to, že předseda představenstva Avenieru je totožný s podnikatelem, od kterého město Brno v roce 2005 odkoupilo pasáž Jalta výměnou za lukrativní pozemky a budovy, dle některých názorů za standardních, dle jiných názorů za dost nevýhodných podmínek pro město. Na brněnské poměry šlo o docela velkou kauzu, patrně s politickým pozadím.
Za zásadní problém považuji skutečnost, že někdo se snaží likvidovat fungující a zaběhnutý systém ochrany před infekčními nemocemi, který nám téměř celý svět závidí. Je to systém, díky kterému je Česká republika na špičce v minimální dětské úmrtnosti. Není jediný rozumný důvod proč systém distribuce vakcín měnit, jedině snad proto, že někdo má dostat kšeft a zprostředkovatel tohoto kšeftu provizi. Co na tom, že už měsíc očkování není, co na tom, že děti nebudou přeočkovány a budou muset absolvovat celý cyklus znova - hygieny své vakcíny rozdaly a nikdo je nedistribuuje.
Kauza druhá. Ministryně zdravotnictví D. Jurásková podepsala posledního července sloučení Hutnické zaměstnanecké pojišťovny, kterou už miliardář Chrenek ovládl v polovině června, a České národní zdravotní pojišťovny. V Česku tak vznikne zcela nová instituce s názvem Průmyslová zdravotní pojišťovna. Bude to pojišťovna s ročním obratem 15 miliard a s pěti miliardami na bankovních kontech, která má stejného majitele jako osmnáct nemocnic a poliklinik. Poslední část jeho holdingu tvoří firma na distribuci léků a zdravotnického materiálu. Kruh je tak uzavřen.

Naplňuje se tak představa pana T. Julínka, který dlouhodobě prosazuje systém zdravotního systém, který je především v USA. Tamní systém je založen na korporacích spravujících zdravotní pojištění, zdravotnická zařízení a další subjekty. Je třeba si však uvědomit, že tam není povinné zdravotní pojištění – tedy povinná daň! Zdravotní péče v USA spotřebuje asi 20 % HDP, v zemích Evropské unie je toto číslo poloviční a rozdíl v úrovni péče není významný. V evropských zemích není možné, aby zdravotní pojišťovny provozovaly zdravotnická zařízení.

Pikantní na celé věci je, že pan senátor T. Julínek prosadil do zákona drobnou úpravu, která jde proti jeho filozofii. Do budoucna tomu, kdo si o povolení zřídit zdravotní pojišťovnu teprve zažádá, zakazuje vlastnit nemocnici či jiné zdravotnické zařízení. Ti, kdo už licenci získali, ale mohou se svými nemocnicemi na trhu s pojištěním pokračovat. Protože na trhu je pouze jediná taková zdravotní pojišťovna – ta pana Chrenka, tak je to velmi zajímavé. Vzniká zde jasná nerovnost a zřejmě i stav odporující ústavě. Než však někdo bude tuto věc žalovat, než rozhodne ústavní soud, uteče mnoho vody a proteče mnoho peněz.

Dvě doušky na závěr:
Pan poslanec C. Svoboda popisuje ve svém blogu co všechno jejich strana bude prosazovat v boji proti korupci. Místo slibů můžou jeho poslanci udělat něco hned. Neschválit v Poslanecké sněmovně návrh pana T. Julínka, který schválil Senát.

Paní ministryně zdravotnictví by si měla před každým rozhodnutím říci, „ti, kteří procesy rozjeli a já je podepisují, mají imunitu a já ji nemám“. Ostatně jedna ministryně zdravotnictví už před soudem je.