Konečně státnický krok.
Asi to schytám ze všech stran, ale považuji rozhodnutí sociální demokracie, postavit se proti rozpuštění poslanecké sněmovny, za krok správný a odpovědný.
Je možné, že motivace k přehodnocení postoje ČSSD k rozpuštění sněmovny mohou být různé, ale jsem přesvědčen, že jejich rozhodnutí může přinést uklidnění situace, ale především se naskytla reálná šance, že do konce roku bude schválen rozpočet na příští rok a nedostaneme se do skutečné ústavní krize.
Musím se přiznat, že jsem vůbec nechápal tu podivnou umanutost všech stran ve sněmovně, až na Zelené, po konání voleb v podzimním termínu. Politici přeci museli sami vědět, že příští řádné volby by stejně nemohly být na podzim, a to vzhledem k projednávání státního rozpočtu. Jediný argument pro předčasné volby, který jsem vystopoval, je tvrzení, že současná sněmovna je nefunkční a že je to veřejný zájem.
Jsem také součástí veřejnosti, ale neměl jsem žádný zájem na předčasných volbách. Kdo se vyzná v parlamentní proceduře tak velmi dobře ví, že říjnové volby ohrožovaly přijetí rozpočtu do konce roku a listopadové volby jeho schválení zcela vylučovaly.
Je prioritním veřejným zájmem vyhnout se rozpočtovému provizoriu a případné ústavní krizi. Nikdo si asi neuvědomuje, že je velmi pravděpodobné, že ve stavu rozpočtového provizoria by asi nebylo možné kofinancovat projekty z evropských fondů, že by asi bylo velmi problematické rozdělovat dotace nevládním organizacím a že celý tzv. třetí sektor by možná utrpěl nevratné škody.
Rozpuštění poslanecké sněmovny však mohlo vést ke skutečné politické krizi. Představme si, že bude rozpuštěna sněmovna a ústavní soud rozhodne o nemožnosti konání voleb v listopadovém termínu pro retroaktivitu v pátek schváleného ústavního zákona. Zákonodárná moc by pravděpodobně, až do konání řádných voleb, přešla na senát. Je tu však jeden háček. V článku 33 ústavy se uvádí: „Dojde-li k rozpuštění Poslanecké sněmovny, přísluší Senátu přijímat zákonná opatření ve věcech, které nesnesou odkladu a vyžadovaly by jinak přijetí zákona. Senátu však nepřísluší přijímat zákonné opatření ve věcech Ústavy, státního rozpočtu, státního závěrečného účtu, volebního zákona a mezinárodních smluv podle čl. 10. Všechna rozhodnutí Senátu musí opětovně potvrdit nově ustavená Poslanecká sněmovna na svojí první schůzi.“
Dovede se někdo vůbec reálně představit, že po půl roce by sněmovna znovu schvalovala senátem přijatá zákonná opatření. Je pravděpodobné, že by došlo ke znejistění všeho.
Z výše uvedených důvodů považuji dnešní rozhodnutí ČSSD za správné. Je na politicích všech parlamentních stran, aby naplnili svůj mandát a dohodli takové kompromisy, abychom měli dobrý rozpočet a nezbytné právní normy, které je nezbytné schválit. Vládu máme, takže odpovědnost leží na poslancích.
Je možné, že motivace k přehodnocení postoje ČSSD k rozpuštění sněmovny mohou být různé, ale jsem přesvědčen, že jejich rozhodnutí může přinést uklidnění situace, ale především se naskytla reálná šance, že do konce roku bude schválen rozpočet na příští rok a nedostaneme se do skutečné ústavní krize.
Musím se přiznat, že jsem vůbec nechápal tu podivnou umanutost všech stran ve sněmovně, až na Zelené, po konání voleb v podzimním termínu. Politici přeci museli sami vědět, že příští řádné volby by stejně nemohly být na podzim, a to vzhledem k projednávání státního rozpočtu. Jediný argument pro předčasné volby, který jsem vystopoval, je tvrzení, že současná sněmovna je nefunkční a že je to veřejný zájem.
Jsem také součástí veřejnosti, ale neměl jsem žádný zájem na předčasných volbách. Kdo se vyzná v parlamentní proceduře tak velmi dobře ví, že říjnové volby ohrožovaly přijetí rozpočtu do konce roku a listopadové volby jeho schválení zcela vylučovaly.
Je prioritním veřejným zájmem vyhnout se rozpočtovému provizoriu a případné ústavní krizi. Nikdo si asi neuvědomuje, že je velmi pravděpodobné, že ve stavu rozpočtového provizoria by asi nebylo možné kofinancovat projekty z evropských fondů, že by asi bylo velmi problematické rozdělovat dotace nevládním organizacím a že celý tzv. třetí sektor by možná utrpěl nevratné škody.
Rozpuštění poslanecké sněmovny však mohlo vést ke skutečné politické krizi. Představme si, že bude rozpuštěna sněmovna a ústavní soud rozhodne o nemožnosti konání voleb v listopadovém termínu pro retroaktivitu v pátek schváleného ústavního zákona. Zákonodárná moc by pravděpodobně, až do konání řádných voleb, přešla na senát. Je tu však jeden háček. V článku 33 ústavy se uvádí: „Dojde-li k rozpuštění Poslanecké sněmovny, přísluší Senátu přijímat zákonná opatření ve věcech, které nesnesou odkladu a vyžadovaly by jinak přijetí zákona. Senátu však nepřísluší přijímat zákonné opatření ve věcech Ústavy, státního rozpočtu, státního závěrečného účtu, volebního zákona a mezinárodních smluv podle čl. 10. Všechna rozhodnutí Senátu musí opětovně potvrdit nově ustavená Poslanecká sněmovna na svojí první schůzi.“
Dovede se někdo vůbec reálně představit, že po půl roce by sněmovna znovu schvalovala senátem přijatá zákonná opatření. Je pravděpodobné, že by došlo ke znejistění všeho.
Z výše uvedených důvodů považuji dnešní rozhodnutí ČSSD za správné. Je na politicích všech parlamentních stran, aby naplnili svůj mandát a dohodli takové kompromisy, abychom měli dobrý rozpočet a nezbytné právní normy, které je nezbytné schválit. Vládu máme, takže odpovědnost leží na poslancích.