V poslední době se u nás rozhořel jakýsi nový spor o smysl českých dějin, v němž jde – jak už to v takových případech bývá – konec konců o porozumění naší přítomnosti, resp. důvodům „naší nynější krize“. Tentokrát se však spor nevede o události tak vzdálené, jako byly husitské bouře či Bílá hora, ale o naši nedávnou polistopadovou historii. Dramatičnost popisu z pera některých vykladačů těchto nedávných dějin si nicméně v mnohém nezadá s líčením oněch dávnějších národních pohrom.
Bohumil Doležal v textu „Polistopadový režim skončil. Žijeme v Druhé České republice“ (Svobodné fórum 12. 7. 2015), jímž reagoval na mou polemiku s jeho pokusem o současnou adaptaci Orwellova příběhu o farmě zvířat, vykreslil dosti pochmurný obraz našich nedávných dějin. Jádrem tohoto obrazu je tvrzení, že po posledních prezidentských a parlamentních volbách skončila éra české polistopadové demokracie, která byla osudově spjata s působením standardních politických stran. K tomu prý přispělo rozpoutání protikorupční hysterie, které uvedlo do pohybu revoluční vlnu, jež smetla tradiční partaje a urovnala stezku pro volební triumf oligarchy. Výsledkem byla změna režimu, který již nelze zvát v pravém smyslu slova demokratickým.
Bohumil Doležal ve svém článku „Velká farmářská kontrarevoluce“ publikovaném na Svobodném fóru nabídl svou variaci na Orwellův příběh o farmě zvířat, kterou se pokusil aplikovat na naši současnou situaci. Podle něj lze nedávný nástup oligarchy k moci přirovnat k „velké zvířecí revoluci“, při níž se zvířátka na farmě pana Jonese pod vedením čuníků vzbouřila proti jejímu majiteli.