Je tomu jen pár dní, co prezident Zeman vyplísnil amerického velvyslance Schapira za jeho údajnou nepřítomnost na oslavě svátku 28. října na Pražském hradě. Tato kritika na adresu velvyslance Schapira ovšem byla jen další epizodou z hradní frašky, jejímž hlavním hrdinou je prezident iluzionista, který o věcech, které nejsou (např. Peroutkův článek Hitler je gentleman či uprchlická vlna jakožto řízená invaze), sveřepě tvrdí, že jsou, zatímco o věcech, které jsou (např. ruští vojáci na Ukrajině či pan Schapiro na Hradě), prohlašuje, že nejsou. Shodou okolností se však prezident Zeman hned na státní svátek 17. listopadu dopustil nepřístojnosti, kterou sám neprávem vyčítal americkému velvyslanci: Zatímco pan Schapiro se osobně zúčastnil oslav Sametové revoluce v ulicích Prahy, český prezident se ten den na veřejnosti vůbec neukázal – anebo byl (smím-li si vypůjčit slova mluvčího Ovčáčka) „během slavnostních okamžiků neviditelný“.
Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek přirovnal mírumilovného budhistického mnicha a nositele Nobelovy ceny za mír jeho svatost 14. dalajlámu k někdejšímu šéfovi „Sudetoněmecké vlastenecké fronty“, později Obergruppenführerovi SS a župnímu vedoucímu NSDAP Konrádu Henleinovi. Za tento příměr se Lubomír Zaorálek později omluvil. Ale sama skutečnost, že takovéto absurdní srovnání vůbec mohl vypustit z úst, nám poskytuje znepokojivý vhled do jeho mentálního a hodnotového nastavení, které podle všeho sdílí s dalšími našimi ústavními činiteli.