Přiznávám, že to byl elektrizující okamžik, když Tim Berners-Lee, zakladatel world wide web (www), při zahájení Web Summitu v Lisabonu apeloval na vlády, firmy i jednotlivce, aby podpořily novou Smlouvu pro Web, jejímž cílem je chránit lidská práva a svobody na internetu. Byla jsem v tu chvíli pár metrů od něj, za zády a všude okolo sedmdesát tisíc účastníků summitu. Atmosféra pulsující nadšením z technologického pokroku, kterou zakladatel internetu rozříznul silným voláním po navrácení původního snu, totiž aby internet sloužil humanitě, mezilidské komunikaci a vzdělání. Tím nastartoval globální kampaň na ochranu webu od destruktivních dopadů zneužívání a diskriminace, politické manipulace a dalších hrozeb, které zamořují online svět.

Smlouva vytyčuje hlavní principy, které by měly být vtěleny do plného znění smlouvy chystané na květen 2019, kdy polovina světové populace bude schopná být online. Více než padesát světových organizací, mezi nimi Facebook nebo Google, už principy publikované Berners-Leem podepsalo. „Řadu let panoval pocit, že web se stane místem plným báječných věcí, díky nimž budeme žít ve světě, kde bude méně konfliktů, více porozumění a kvalitní demokracie. Lidé však už tyto iluze ztrácí, protože vidí, co se na webu děje.“ Říká Berners-Lee. „Jsme svědky online zneužívání, předsudků, předpojatosti, polarizace, falešných zpráv, existuje celá řada věcí, které internet ničí. Tato smlouva zajistí, aby web sloužil humanitě, vědě, poznání a demokracii“.

Podle principů uvedených ve Smlouvě pro web, kterou Berners-Lee nazývá „Magna Charta pro web“ se vlády zavazují, že zajistí svým občanům rovný přístup na internet a že jejich soukromí bude respektováno, aby se na internetu mohli pohybovat „svobodně, bezpečně a beze strachu “. Firmy se zase zavazují k tomu, že učiní internet dosažitelný a přístupný všem, že budou ctít soukromí svých klientů a jejich osobní data a že budou vyvíjet technologie, které zajistí, že web se stane veřejnou službou především pro lidi. Smlouva dále stvrzuje, že uživatelé internetu se stanou platnými hráči v této oblasti. Apeluje na ně, aby na internetu vytvářeli bohatý a relevantní obsah, aby v jeho rámci vytvářeli komunity, které budou respektovat občanský dialog a lidskou důstojnost. Rovněž na ně apeluje, aby usilovali o otevřený web, jenž bude globálním veřejným zdrojem informací a poznávání pro lidi kdekoliv na světě.

Jak vidíme, jsou to všechno krásná slova a předsevzetí, ale teprve uvidíme, jak se naplní ve skutečném životě a provozu internetu. Podstatou toho přístupu, s nímž přišel otec zakladatel, je, že internet patří svým uživatelům a nikoliv společnostem a organizacím, které v provozování a internetovém byznysu dominují. Zakladatelé internetu v něm spatřovali budoucí sféru svobody, dialogu a šíření poznání. Dnes se snaží internetu vrátit jeho původní čistotu, kterou mu dávali do vínku, což nebude jednoduché.

Jeden z prvních signatářů této smlouvy, Facebook, byl na konci října úřadem britského komisaře pro informace pokutován pro zapletení se do skandálu okolo firmy Cambridge Analytika. Dále čelil výtkám pro pozdní odstraňování extrémistických obsahů. Další významný signatář, Google, podle veřejných zdrojů vyvíjí cenzurovanou verzi svého vyhledávače pro čínský trh. Na dotazy, jak se to srovnává s tím, že podepsal závazek, že se nebude podílet na cenzuře, Google dosud nereagoval. Je otázkou, jak se rozhodující hráči zachovají, až se principy zakotvené ve Smlouvě dostanou do rozporu s jejich obchodními zájmy. Berners-Lee je optimista: „Lidem ve velkých společnostech záleží na pravdě a demokracii. Nechtějí, aby se v budoucnu stalo, že se lidé ohlédnou zpět a řeknou, že právě jejich platforma je zmanipulovala a oni pak volili proti svému zájmu.“

I já jsem optimista. Návrh Magny Charty pro internet se hodně přibližuje tomu, na čem jsem se jako evropská komisařka pro spravedlnost dohodla už v roce 2016 s největšími digitálními hráči. V tzv. Kodexu chování se zavazují zajistit, že se po internetu nebude šířit nenávistný obsah, který má potenciál přenést násilí do reálného života lidí a který je nota bene zakázán ve všech zemích Unie trestním právem. Z vyjednávání Kodexu jsem nabyla dojmu, že majitelé vesměs amerických firem jako je Facebook či Google jsou sami zneklidněni tím, co se jim děje pod rukama. Uznávají, že jsou součástí problému a musí být součástí řešení. Myslím, že chápou, že dělání byznysu bez dodržení základních etických principů je škodlivá, možná smrtící asymetrie. A proto nejsem překvapena, že se k plánu Teda Berners-Lee připojili.