30 let internetu v Česku, jak dál?
Byl to pro mě zvláštní pocit přemostit čas a připojit se - po internetu – k lidem, kteří před 30 lety v Česku internet spustili, z té samé učebny ČVUT. Dokonale to ukazuje, jak internet změnil způsob, jakým žijeme, cestujeme, jsme v kontaktu s přáteli a pracujeme.
Na počátku byl internet projektem pro spřízněné odborníky, umožňující komunikaci a spojení na velké vzdálenosti. Málokdo přemýšlel o hackingu nebo kybernetické bezpečnosti. V roce 1992 internet nepotřeboval jiná než technická pravidla. Naopak, státní regulace by brzdila jeho rozvoj. Dnes používá internet v České republice více než 8 milionů, tedy téměř 80 % českých občanů. Na digitální dálnici je extrémně hustý provoz, a proto, podobně jako kdysi pro dopravu, jsou potřebná pravidla.
Procházíme dobou globální digitální revoluce. Utopické časy malých internetových akademických komunit jsou ale dávno pryč, což má své výhody i nevýhody. Velkou výhodou je, že rostou globální podnikatelští tzv. jednorožci, Unicorns, v Česku se zrodili již dva a další budou jistě přibývat. Bez internetu si dnes už nelze představit běžný života běh. Zajímavá je přitom aktuální debata, zda si umíme přestavit život bez sociálních sítí, kterou rozpoutala zpráva, že se Facebook stahuje z Evropy. V Evropě jsme nároční na ochranu našeho soukromí. Vysoký stupeň ochrany musí cestovat s daty, tedy i na území USA. A tuto ochranu musí firmy jako Facebook garantovat, tím spíš, že data Evropanů přetahují do USA v gigantických objemech. Což se objevilo jako zdroj úvah o případném odchodu z EU. Jsem si jista, že se to nestane, aspoň ne v dohledné době. Evropský trh je příliš zajímavý, než aby se z něj odcházelo.
Ale zpět k úvahám o internetu, jeho kladech a záporech. Je to úžasná věc – pro spojení, komunikaci, vzdělání.
Přináší ale i značná rizika pro jednotlivce, jako jsou krádeže identity nebo šikana na internetu, existují rizika pro podniky, které jsou závislé na digitální infrastruktuře, a konečně existují rizika pro nás jako společnost a demokracii a náš způsob života. Internet je platformou pro organizaci a provádění mezinárodního zločinu obrovských rozměrů, například terorismu. Je živnou půdou pro radikalizaci a extrémismus nebo pro distribuci odporného obsahu, jako je dětská pornografie.
Technologie mohou přispět k prohloubení stávajících rozporů, ke zneužití osobních údajů ve snaze ovlivnit naše volební preference nebo nás ještě více zatlačit do našich vlastních "bublin" - nebo jak radši říkám „ohrad“. Vytváří totiž snadno manipulovatelný dav, místo aby sloužil individuálním občanům, nadaným vlastní úvahou a posouzení světa. Ostatně, byl to Karel Čapek, který v dusné atmosféře předválečného Československa vznášel otázku, jaký je rozdíl mezi davem a lidem.
K zahánění lidí do ohrad slouží neprůhledné metody behaviorální kontroly jako je mikrotargeting. Vidíme také jak se dezinformace šíří díky algoritmům sociálních sítí jako požár.
Základní premisa toho, co chceme v Evropě pro zkrocení těchto negativ dělat, je jednoduchá: co je nelegální offline, musí být bráno jako nelegální i online. Nemůžete přijít a nasprejovat na zeď hákový kříž. A nesmí být možné ho dát na zeď sociálních sítí. 404 je nejen číslo chyby na internetu, ale i paragraf trestního zákoníku, který trestá projevy sympatií k hnutím směřujícím k potlačení práv a svobod člověka.
Současný internet stojí na reklamě a na penězích vydělaných převážně na osobních údajích. Tento obchodní model začal být zneužíván proti demokracii a svobodným volbám. Před námi je ale šance na úplně nový internet, který se v Evropě snažíme formovat přiměřenou regulací, která reaguje na rizika a nechává velký prostor pro inovace. Nová evropská pravidla mají zásadně omezit dnes už obludnou moc (globální moc) několika málo technologickým gigantům, zvýšit jejich odpovědnost a vrátit kontrolu uživatelům. Lidé nesmí být redukováni na dárce dat. Chceme internet, který bude mít pevný základ, tedy pravidla a právní jistotu.
Evropa je ve snaze vnést do digitálního světa pravidla první na světě. Nemáme koho napodobit a jsme hojně sledováni našimi partnery. Zintenzivnili jsme spolupráci s USA, která s regulací internetu dlouhodobě váhá. Kromě smysluplných pravidel máme konkrétní plán investic – do infrastruktury, technologických inovací a v neposlední řadě do lidí. Jmenuje je to Evropská digitální dekáda. A já věřím, že nás přivede blíže k původním ideálnům tvůrců internetu, že to má být nástroj k emancipaci a rozvoji lidstva a k lepšímu světu.
Na počátku byl internet projektem pro spřízněné odborníky, umožňující komunikaci a spojení na velké vzdálenosti. Málokdo přemýšlel o hackingu nebo kybernetické bezpečnosti. V roce 1992 internet nepotřeboval jiná než technická pravidla. Naopak, státní regulace by brzdila jeho rozvoj. Dnes používá internet v České republice více než 8 milionů, tedy téměř 80 % českých občanů. Na digitální dálnici je extrémně hustý provoz, a proto, podobně jako kdysi pro dopravu, jsou potřebná pravidla.
Procházíme dobou globální digitální revoluce. Utopické časy malých internetových akademických komunit jsou ale dávno pryč, což má své výhody i nevýhody. Velkou výhodou je, že rostou globální podnikatelští tzv. jednorožci, Unicorns, v Česku se zrodili již dva a další budou jistě přibývat. Bez internetu si dnes už nelze představit běžný života běh. Zajímavá je přitom aktuální debata, zda si umíme přestavit život bez sociálních sítí, kterou rozpoutala zpráva, že se Facebook stahuje z Evropy. V Evropě jsme nároční na ochranu našeho soukromí. Vysoký stupeň ochrany musí cestovat s daty, tedy i na území USA. A tuto ochranu musí firmy jako Facebook garantovat, tím spíš, že data Evropanů přetahují do USA v gigantických objemech. Což se objevilo jako zdroj úvah o případném odchodu z EU. Jsem si jista, že se to nestane, aspoň ne v dohledné době. Evropský trh je příliš zajímavý, než aby se z něj odcházelo.
Ale zpět k úvahám o internetu, jeho kladech a záporech. Je to úžasná věc – pro spojení, komunikaci, vzdělání.
Přináší ale i značná rizika pro jednotlivce, jako jsou krádeže identity nebo šikana na internetu, existují rizika pro podniky, které jsou závislé na digitální infrastruktuře, a konečně existují rizika pro nás jako společnost a demokracii a náš způsob života. Internet je platformou pro organizaci a provádění mezinárodního zločinu obrovských rozměrů, například terorismu. Je živnou půdou pro radikalizaci a extrémismus nebo pro distribuci odporného obsahu, jako je dětská pornografie.
Technologie mohou přispět k prohloubení stávajících rozporů, ke zneužití osobních údajů ve snaze ovlivnit naše volební preference nebo nás ještě více zatlačit do našich vlastních "bublin" - nebo jak radši říkám „ohrad“. Vytváří totiž snadno manipulovatelný dav, místo aby sloužil individuálním občanům, nadaným vlastní úvahou a posouzení světa. Ostatně, byl to Karel Čapek, který v dusné atmosféře předválečného Československa vznášel otázku, jaký je rozdíl mezi davem a lidem.
K zahánění lidí do ohrad slouží neprůhledné metody behaviorální kontroly jako je mikrotargeting. Vidíme také jak se dezinformace šíří díky algoritmům sociálních sítí jako požár.
Základní premisa toho, co chceme v Evropě pro zkrocení těchto negativ dělat, je jednoduchá: co je nelegální offline, musí být bráno jako nelegální i online. Nemůžete přijít a nasprejovat na zeď hákový kříž. A nesmí být možné ho dát na zeď sociálních sítí. 404 je nejen číslo chyby na internetu, ale i paragraf trestního zákoníku, který trestá projevy sympatií k hnutím směřujícím k potlačení práv a svobod člověka.
Současný internet stojí na reklamě a na penězích vydělaných převážně na osobních údajích. Tento obchodní model začal být zneužíván proti demokracii a svobodným volbám. Před námi je ale šance na úplně nový internet, který se v Evropě snažíme formovat přiměřenou regulací, která reaguje na rizika a nechává velký prostor pro inovace. Nová evropská pravidla mají zásadně omezit dnes už obludnou moc (globální moc) několika málo technologickým gigantům, zvýšit jejich odpovědnost a vrátit kontrolu uživatelům. Lidé nesmí být redukováni na dárce dat. Chceme internet, který bude mít pevný základ, tedy pravidla a právní jistotu.
Evropa je ve snaze vnést do digitálního světa pravidla první na světě. Nemáme koho napodobit a jsme hojně sledováni našimi partnery. Zintenzivnili jsme spolupráci s USA, která s regulací internetu dlouhodobě váhá. Kromě smysluplných pravidel máme konkrétní plán investic – do infrastruktury, technologických inovací a v neposlední řadě do lidí. Jmenuje je to Evropská digitální dekáda. A já věřím, že nás přivede blíže k původním ideálnům tvůrců internetu, že to má být nástroj k emancipaci a rozvoji lidstva a k lepšímu světu.