Konečně jsme se dočkali a vyrazili na Řachandu. Pohádka se nám i dětem moc líbila a domů jsme se vraceli v radostné náladě. Z mnoha důvodů. Co čert nechtěl, přečetla jsem si po té následující „recenzi“ a byť připouštím, že v něčem má tak trochu pravdu, ten text mne upřímně rozčílil.
Zdá se mi, že se svět zbláznil. Možná je to tím, že to, co mi dříve přišlo zásadní a důležité, mi dnes přijde docela marginální. Žiju si v tom svým mateřským světě, a když jednou za čas vykouknu ze své ulitky, zjistím, že se bojuje na všech frontách... Takže stejně jako ten šnek si do tý svý ulitky zase zalezu.
;-) Ke šťastnému životu vlastně stačí jen málo: láska, bezpečí a víra v naději. Můj život se úplně změnil. Občas šišlám, málo spím, trochu blbě jím a pořád jsem ve střehu. Ne, není to úplně nová situace, jen trvalo 10 let, než se podařilo ji prožít znovu. Každé mimino zatočí s celým životem a kámen nezůstane na kameni.