Jsou texty, které by měly dostat trochu víc prostoru, tak jaké budou reakce?


Rozhodl jsem se napsat tento článek jako reakci na rozhovory se svými přáteli, rodiči, ale také jako odpověď na náhodně zachycené názory ve vlacích, autobusech, v hospodách či prostě na ulici, které se týkaly pojímaní života, hodnocení současného dění či přístupu k sobě samému. Hned na začátku se musím k něčemu přiznat – jsem optimista.

Někdy mám pocit, že být optimistou je vnímáno jako cosi zvláštního, podivného, zavánějícího mariánkou nebo nějakou jinou halucinogenní látkou. Lidé si Vás divně měří a zkoumají, zda je jen chcete vyprovokovat, nebo jste opravdu tak divní. Obvykle na konci rozhovoru prohlásí „tvůj optimismus bych chtěl mít“. Jakoby optimismus bylo něco, s čím se člověk narodí a pak si to celý život užívá. Naopak!

Být optimistou v dnešní době je nesmírně těžké – tu vypukne hospodářská, sociální, náboženská nebo politická krize. Tu vypukne epidemie, vylijí se řeky, shoří stovky hektarů lesa. Tu dítě zavraždí rodiče, či naopak rodiče dítě a jako zkažená třešnička na prošlém dortu se rodí dvouhlavá koťata či nedejbože psi s hlavou člověka. Jak může být člověk optimistou, když toto všechno ví?

Být optimistou totiž neznamená přehlížení neštěstí a utrpení kolem sebe a bezmezné opěvování jarního vzduchu, šumění lesa a zpěvu ptáků (i když jarní vzduch je vážně úžasný). Být optimistou znamená hledat z neštěstí cestu ke štěstí. Vnímat svět kolem sebe, nikoli jako prostor spějící ke svému zaslouženému konci, ale jako nedokonalé místo, které je možné kultivovat a postupně jej činit lepším.

Kde kdo je zhnusen, kam naše společnost po dvaceti letech dospěla. Jak se všude krade a vraždí a smilní. A já jsem přesvědčen, že jsme ušli úžasný a úspěšný kus cesty! Učinili jsme z naší země zemi demokratickou, kde je možné svobodně žít a růst, kde je mnohem zdravější životní prostředí a kde je možné psát a nadávat na všechno možné – od politiky, až na místní fotbalisty. A nedostatky? Ty je přece možné odstranit!

Bráním se pesimismu z jednoho prostého důvodu – jde o negativní destruktivní sílu, z které nevzniká nic užitečného a jen utvrzuje člověka v jeho letargii a odevzdanosti. Být pesimistou znamená útrpně čekat na svůj konec a to já rozhodně nechci!

Z rozhovorů s přáteli a z myšlenek cizích lidí, jsem zaznamenal obrovské množství onoho jedu. Jako optimista však věřím, že lidé ve skutečnosti nejsou tak pesimističtí, jak hovoří. Že jde z větší části jen o jakousi společenskou masku, která se nosí a že společně si zanadávat na někoho třetího je velmi ulevující a příjemné. Věřím, že mají své radosti a důvody proč se zítra probudit. Jen se prosím nestyďmě a najděme odvahu hledět na svět optimisticky, neboť toho neplodného pesimismu bylo dost.

Autor Jaromír Beran, zdroj:
http://jaromirberan.blog.idnes.cz/c/244978/Obhajoba-optimismu.html