….stačí to jako argument proč volit právě jeho? No jak komu, že? Přesto jsem se do argumentace pouštěla a že je boží si sice myslím, ale nepoužila jsem to v terénu ani jednou.





Vyrazíme autobusem na Vysočinu a Moravu, napadlo nás v sobotu večer. A v úterý jsme vyrazili. Tak trochu jsem podlehla dojmu, že se řítíme do jámy lvové. Autobus se podařilo polepit a naložit, stejně tak se podařilo sehnat dobrovolníky na palubu.

Dnes, když už je autobus, který jel s Karlem, v Praze, můžu říct, že to nebylo zase tak zlé. Karloviny šly vcelku na odbyt a díky dodávce placek bylo rozdávání veselejší. Na palubě se sešla perfektní parta, která se každý z těch tří dnů trošku obměnila. Jádro však zůstalo stejné. Rozpis trasy jsme celkem dodržovali, ale občas zastavovali zcela neplánovaně, protože autobus docela poutal pozornost. Podpořili jsme akci pro Karla ve Valašském Meziříčí a pak také koncert pro Karla v Bojkovicích. Atmosféra byla neopakovatelná.

Pokud se chcete trošku pobavit, zde je důkaz, že VALAŠI VOLIJÁ KARLA a čert nikdy nespí:
https://www.youtube.com/watch?v=BSp4Ppb_uOI

Mám z té cesty dobrý pocit. Po dlouhé době jsem vnímala nefalšované nadšení dobrovolníků a ochotu udělat něco prostě proto, že to udělat chtějí a to včetně majitele autobusu a řidiče v jednom. Jeli jsme na trase: Havlíčkův Brod, Jihlava, Brtnice, Telč, Moravské Budějovice, Pohořelice, Mikulov, Břeclav, Valašské Meziříčí, Hranice, Lipník nad Bečvou, Šternberk, Uničov, Libina, Šumperk, Zábřeh, Litovel, Olomouc, Prostějov, Přerov, Bojkovice, Luhačovice, Valašské Klobuky, Vizovice, Zlín, Fryšták, Holešov, Hulín, Kroměříž, Otrokovice a Uherské Hradiště a ještě přibyla spousta malých a neplánovaných zastávek, protože na palubě bylo zejména osazenstvo z Moravy.

Pokaždé jsme si při opětovném nalodění sdělovali dojmy z terénu a zdálo se nám, že jsou šance vskutku pozoruhodně vyrovnané, což je vlastně z Vysočiny a Moravy dobrá zpráva pro Karla. Až na Břeclav, ta nás zdrtila a jedna paní místostarostka už od té doby tomu městu neřekne jinak, než město duchů… Zdá se, že tam Karla bude volit jen zlomek lidí. Jedna paní mi pošeptala, že ho volit bude, ale raději nechce, aby se to vědělo. Několik pánů si před námi odplivlo, jeden dokonce vzteky poplival sám sebe…

Vždy, když ke mně někdo přicházel, já pozdravila a nabídla Karloviny, hned jsem věděla, na čem jsem. Jeden pán poslal Karlovi pár facek, dámy mu však posílaly polibky. Ty polibky vyřídím ráda. Díky všem, koho jsem na akci autobus pro Karla mohla potkat. Dnes vím jistě, že Morava není Zemanova, rozhodně ne celá. A jsem ráda, že už v sobotu kolem třetí hodiny budu vědět, zda si dát konečně pořádnýho panáka a to buď na kuráž do další pětiletky a nebo na zdraví nového prezidenta. Prezidenta, který je prostě – boží. :-)

Jak autobus vypadal, můžete shlédnout zde: http://www.isuzubus.eu/01/isuzu-bus-volim-karla/

A po včerejší večerní finálové debatě na ČT snad už zbývá jen dodat:

„Naděje je stav ducha, který dává smysl našemu životu.“ Václav Havel

Ať volíte Losnu, nebo Mažňáka (Bahňáka už volit nejde), přijďte prosím k volbám.