V diskusích a komentářích poměrně často narážím na cynismus spojený s těmi, kteří zemřeli na covid. Pořád dokola dochází ke zpochybňování existence viru, průběhu nemoci, počtu nemocných a nakažených. Ráda bych ale všem lidem, kteří mají srdce na správném místě, připomněla, že umírají lidské bytosti.

Umírání a smrt jsme vytěsnili ze života a od jara kvůli mediální masáži vlastně už vnímáme spíše čísla. Co je za nimi, tomu pozornost věnujeme zřídka. Většinou až ve chvíli, kdy se nás to osobně dotkne. Na Vánoce jsme ještě byli spolu. Žijeme v jednom domě – já s manželem, naše děti a mí dva rodiče. Během několika dnů začalo být všem z nás různě zle a stav se zhoršoval. Mého taťku odvezla sanitka, mamka musela na pohotovost a já den na to skončila v nemocnici. My s mamkou jsme se zmátořily, můj manžel jediný pečoval o nás, dům, děti a zvířata, jeho průběh byl proti nám lehký. Taťka se už ale z nemocnice nevrátil, 8. února zemřel po 5 týdnech, kdy se snažil tu s námi zůstat. Teď v pátek jsme se s ním rozloučili.

Bylo mu 68 let, jako jediný z nás od začátku říkal, že se jako riziková skupina nechá očkovat hned jak to půjde. Chránil se, nepodceňoval to. Nepodléhali jsme strachu o život, spíš jsme si říkali, že když na nás vir sedne, tak to zvládneme a budeme mít alespoň imunitu. To, že tu už s námi taťka není, mi přijde jako neuvěřitelný a zlý sen…

Chtěla bych tedy všem cynikům vzkázat, že počet úmrtí a nadúmrtí (ať jde o jakoukoliv nemoc, či událost) je o konkrétních lidech. Nejsou to statistická data. Zemřeli něčí rodiče, partneři, manželé, manželky, děti, dědečkové a babičky, sourozenci, přátelé, známí… A samotný covid není žádná chřipečka. Nikdy by mne nenapadlo, že se z těch všech nervů podívám na obsah svého žaludku a že to s mými dětmi, které dědu nadevšechno milovaly, zamává tak, že se na ně budu bezradně dívat, vědět že teskní a že jim nemůžu pomoct, že to chce čas… že to časem nějak přebolí a odezní.

Proto se prosím chraňte, dodržujte 3R + 1R (roušky/respirátory, rozestupy, ruce) + ROZUM. Buďme k sobě ohleduplní a snažme se si pomáhat i když má každý čím dál víc z různých důvodů „naloženo“.

Co je nejdůležitější na té apokalypse, kterou dopustil premiér Babiš? Nezapomeňme mu to! NIKDY. To on může za smrt mnoha lidí, kteří tu ještě 10 – 15 let mohli být, nejen mého táty. Decimuje celou společnost fyzicky (omezení sportů a všech možných aktivit), psychicky a ekonomicky. To on a všichni jeho poddaní a poslušní služebníci jsou odpovědní za to co je za námi a za to, co nás teprve čeká. Bude to zlé. Bohužel.